Záleží na tom, jak se k tomu POSTAVÍME!

Pozastavili jste se někdy nad tím, jak vlastně stojíte? Že ne? Samozřejmě…vždyť stát jsme se naučili už jako malé děti, připadá nám to jasné a vlastně na tom nevidíme nic těžkého.

Když se ale zamyslíme nad tím, jak dlouho to trvá malinkému miminku, než se z horizontální polohy dostane do té vertikální, tedy na vlastní nohy, užasneme. Co všechno se musí naučit ovládat! Zpevnit krk, zádové svaly, paže, nohy, všechny vnitřní svaly a aktivovat tzv. hluboký stabilizační systém! To, že se potom jednoho dne postaví na své, je výsledkem dlouhého a složitého procesu.

My už stojíme tak nějak automaticky. Hluboký stabilizační systém zapojujeme, aniž bychom o tom museli nějak výrazně přemýšlet. Vlivem nezdravých pohybových návyků, dlouhého nesprávného sezení se postupem času se náš stoj ale začíná bortit…Bortí se klenby na chodidlech, povolují svaly středu i zad, kulatí se záda a hlava se začíná vysouvat před osu těla…

Tak tedy…jak se máme naučit znovu aktivně stát?

Dobře…pojďte si stoupnout! Ne pak! Teď! Postavte se!

Dejte chodidla úplně k sobě (pozice Samasthiti), nebo je klidně nechte na šířku vašich kyčlí, pokud je vám to příjemnější (Tadásana). Představte si, že vaše chodidlo je dlouhé. Vytáhněte palec nohy dopředu a patu naopak vytahujte dozadu.

Pojďte s nádechem zvednout všechny prsty nohou od podložky a maximálně je roztáhněte od sebe tak, aby každý prst měl kolem sebe prostor. Uvědomte si velký kloub, ze kterého vyrůstá palec, kloub malíčku a patu, a tyto tři body zatlačte do země, jakoby jste do ní chtěli zakořenit. Pak roztažené prsty položte zpět na podložku. Vytáhněte vnitřní kotníky směrem vzhůru ke kolenům. Zkuste si představit, že vaše chodidlo je malá pyramida, která se tyčí vzhůru. Prociťte pevné spojení chodidel se zemí (pada bandha) a zároveň vnímejte, že energie proudí směrem vzhůru.

Uvědomte si pevná přední stehna a jakoby vytahujte čéšky kolen vzhůru. Hýždě nestahujte, zkuste je nechat povolené, a představte si, že vaše kostrč míří přesně do bodu mezi vašimi patami. Stydkou kost vytahujte směrem k pupíku. Je to jakési srovnání pánve do neutrální pozice, tedy ani podsazená pánev, ani vystrčený zadek. Spodní žebra zkuste nechat ve výdechovém postavení, tedy zasunutá do těla a jakoby se také chtěla co nejvíc přiblížit k pupíku. Uvědomte si pocit krátkého bříška a dlouhých beder. Ramena stahujte dolů od uší a prsty u rukou jakoby jste se chtěli dotknout země.  Lopatky se rozestupují od sebe a pocitově jakoby jste je chtěli „zasunout do kapes u kalhot“, tedy dolů a do stran. Takže nemáme takovou tu vrásku mezi lopatkami 🙂

Bradu sklopte dolů a zasuňte dozadu, jako když chcete udělat druhou bradu nebo jakoby jste si pod bradou drželi tenisový míček…Tím se sníží zátěž na krční páteř! Všimli jste si někdy, jak se hlava začíná předsouvat vpřed, když například sedíte u počítače? Myslete na to, že ve správném stoji by měly být uši, ramena, kyčle, kolena a paty v jedné linii! Temenem hlavy se vytahujte směrem vzhůru. Zkuste procítit, jakoby vaše tělo bylo pojítkem mezi nebem a zemí. Takže nohami jste pevně na zemi a přitom hlavou lítáte někde v oblacích 🙂

Uvědomte si svůj dech a do výdechu zkuste ještě aktivovat energetické zámky vašeho těla…Múla bandhu, tedy svaly pánevního dna. Je to jemná práce všech svěračů směrem vzhůru. Tak trochu pocit, jako že potřebujete jít na toaletu, ale musíte to zadržet. Funkční pánevní dno je nesmírně důležité pro naše zdraví a jistě si o něm ještě něco povíme.

Dále se zaměřte na uddijána bandhu, tedy oblast spodního břicha mezi pupíkem a stydkou kostí. Je to pocit, jako že břicho pod pupkem se chce dotknout vaší páteře zevnitř. Uddijána a můla bandha ve vzájemném spolupůsobení vytvářejí pocit pevného středu, zdroje energie uvnitř našeho těla.

Tak co, je to trochu jiný pocit, než když stojíte na zastávce autobusu jen tak shrbení a s váhou na jedné noze?

Věřím, že ano 🙂

Komentáře (0)