Šalabhásana aneb česky pozice kobylky

Kdybyste se mě ještě před nedávnem zeptali, jestli nějaké pozice “nemám ráda”, zcela jistě bych odpověděla, že ZÁKLONY!
…ano, dlouho jsem z nich měla respekt a vlastně i strach. Jde o takovou cestu do neznáma…vždyť kdy v běžném životě se pro něco zákláníme???

Pamatuji si ten pocit, když jsem šla poprvé s dopomocí svého učitele do mostu ze stoje…měla jsem pocit, že nemůžu dýchat, vnitřní instinkty se bouřily a nechtěly mě pustit dál, bolest v bedrech byla veliká! Pravidelnou praxí se ale tělo začínalo stávat zákonům otevřenější, povolila ramena i hrudník, svaly dostaly větší sílu a bederní část páteře se stala ohebnější.
Dnes mám zákony moc ráda! Vnímám je jako příležitost pro hledání a respektování svých možností, jako cestu k otevření srdce, jako chvíle, ve kterých mohu hlouběji prociťivat přítomnost svého dechu…

A není třeba pouštět se hned do hlubokých zákonů! Stačí začít těmi jemnějšími, které posílí svaly zad a otevřou hrudník…jako třeba šalabhásana/pozice kobylky!
Než začneme dělat zákony, měli bychom být vždy dobře zahřátí!

V leže na břiše položíme hlavu čelem na podložku a vnitřní kotníky spojíme. Ruce položíme na zem dlaněmi vzhůru. Stydkou kost zatlačíme do podložky a zároveň mírně stiskneme hýždě a stehna vtočíme dovnitř. S nádechem zvedneme hlavu, hrudník a nohy nad podložku. Ramena a lopatky stahujeme směrem k hýždím. Pohled směřujeme vpřed a hlavu příliš nezákláníme! V pozici zůstáváme alespoň na pět dechů. Jako protipozici uděláme následně předklon v sedě (paščimóttanásana) nebo si lehneme na záda a přitáhneme kolena na hrudník (apanásana).