Je jóga náboženství?

Jóga není jen cvičení, jde o víc, je to spirituální cesta k nalezení hlubší úrovně bytí. To ovšem vyvolává důležitou otázku. Znamená duchovní rozměr jógy, že je nějakým dalším, novým náboženstvím? Nebo jde o něco jiného? 

Pro nepříliš znalé lidi je jóga pouhým cvičením, nikoliv způsobem osobního spirituálního rozvoje. Někteří lidé se ale ve chvíli, kdy pravou podstatu jógy poznají,mohou stát oběťmi druhého krajního pohledu na její podstatu. Mohou se začít domnívat, že jóga je nějaký další druh náboženství.

Abychom nebyli nespravedliví,mají k tomu hned několik důvodů. Jóga, stejně jako mnoho náboženství, prosazuje určité základní morální zásady v chování k ostatním (jama), ale i žádoucí osobní vlastnosti a určité hodnoty hodné následování (nijama). Jóga obsahuje meditaci, stejně jako příbuzný hinduismus či další asijská náboženství. (V mystických směrech svých učení ovšem meditaci obsahují či obsahovaly i křesťanství, judaismus a islám.) Cíle jógy přitom jsou spirituální a spočívají v osvobození mysli, což je taktéž prvek, který v mnoha náboženstvích našel svoje uplatnění.

Jak to tedy je? Je jóga jen další typ náboženství? Nikoliv, jóga není náboženství. Ve skutečnosti je něčím jiným, technikou na pomezí fyzického cvičení a spirituálního rozvoje.

Jóga je “technologie”

Jóga nicméně má s jedním velmi populárním světovým náboženstvím společné kořeny. Stejně jako se jóga vyvinula ze starověkých indických véd, staly se védy základem též pro vznik hinduismu. Společné kořeny obou nauk nakonec není těžké vysledovat, jóga je těžko postradatelnou součástí hinduismu prakticky ve všech jeho rozdílných podobách. Těch je mimochodem velmi mnoho. Hinduismus totiž není klasickým náboženstvím ve stylu křesťanství, ale spíše souborem všech životních, společenských a náboženských nauk pocházejících z území “za řekou Indus”, podle které získal své jméno.

Jóga ale není hinduismus a už vůbec není ani jakýmkoliv jiným náboženstvím. Nejlépe ji charakterizuje označení “technika”, či v přeneseném významu též “technologie”, jako označení relativně komplexního postupu, kterým se dá dosáhnout určitých předem očekávatelných výsledků. V případě jógy jde o technologii sjednocení sebe sama, získání nadhledu nad svou myslí a spojení všech složek svého já do jednoho vnitřního celku. Jako techniku sice jógu či její různé dílčí součásti obsahují mnohá náboženství, jóga sama ale prvky charakteristické pro náboženství neobsahuje.

Bohem se jóga nezabývá

Jako hlavní a společný prvek všech náboženství lze vnímat víru v božstvo, které jeho vyznavači uctívají. Prakticky každé velké světové náboženství nějakého takového boha či více bohů uznává.

Jóga nikoliv. Boha nejen nevyznává, ale možná trochu překvapivě jej také nijak nepopírá.

Vzhedem k tomu, že jde o technologii, jóga se podstatou boha nezabývá a pro její využití je ve většině případů jedno, zda a čemu daný člověk věří. Pokud se v Paťandžaliho sútrách mluví o bohu, nemyslí se určitý bůh, jak jej vnímá náboženství, ale obecný “božský princip”, který si každý může interpretovat podle sebe a svého vlastního přesvědčení, byť třeba je přesvědčeným ateistou a boha v tradičně chápaném významu tohoto slova neuznává.

Říkáme ve většině případů, protože vždy to jedno není. Světová náboženství jsou různorodá a mají často až překvapivě podrobná a těžko předvídatelná pravidla. Zatímco jóga sama vyznávání náboženství žádné překážky neklade, mnohá náboženství mají vlastní názor na určitou problematiku, kterou se jóga zabývá. Pokud se to stane, samozřejmě to může vyústit v nemožnost takové náboženství v jeho čisté formě s jógou zkombinovat.

Vše výše řečené platí, i pokud se budeme zabývat speciálním odvětví “jógy víry” tzv. bhakti jógy, která je jakousi “jógou uctívání boha”. Ani zde nenajdeme jednoznačnou spojitost s určitým náboženstvím. Bhakti jógou lze vyznávat prakticky jakékoliv zpodobnění “božského principu” a jakékoliv učení či přesvědčení náboženského charakteru, pokud to nevylučuje samo toto učení.

Jóga je často praktikována spolu s náboženstvím

V návaznosti na absenci boha pak józe chybí i další klíčové prvky náboženství, jako jsou náboženské obřady, náboženské rituály, svaté předměty, formální vyznání víry, požadavky na projevy víry praktikujících, kněžstvo, instituce a vnitřní struktura a členění či formální členství. Jóga též nemá sbory, farnosti, kostely nebo jiná víceméně formální společenství propojená se svatými náboženskými místy.

Jóga nic z těchto věcí nemá proto, že náboženstvím prostě není. Pokud někdy jako náboženství působí, může to být ze dvou důvodů. Předně to samozřejmě bývá proto, že hodnotící osoba určité znaky jógy zmíněné v úvodu článku mylně vyhodnotí jako náboženské, i když jsou “pouze” spirituální a náboženský charakter nemají.

Za druhé pak proto, že mnoho náboženských proudů a věřících nejrůznějších směrů praktikuje jógu v provázanosti se svým náboženstvím. Kromě hinduistické a budhistické jógy se rozmáhá i jóga křesťanská, a jógu samozřejmě praktikují i mnozí vyznavači islámu.

Tím, že je jóga prezentovaná jako součást náboženství, často tak, že prvky jógy jsou s prvky náboženství na první pohled neoddělitelně propleteny, může vzbuzovat dojem náboženství. To ale neznamená, že by jogínské techniky v těchto případech nebylo možné od náboženství beze zbytku oddělit. To je totiž možné vždy.

Pokud tedy své náboženství už máte, nemusíte se bát. Jóga vás o vaši víru rozhodně připravit nemá. Jóga vám pouze má pomoci být úplnějším člověkem. A to nezávisle na tom, jakým směrem vás vaše náboženské přesvědčení táhne, či zda náboženství považujete za něco nepochopitelného a překonaného. Dáte jí příležitost?

 

Komentáře (0)