Jama a Nijama – první dva stupně jógy

Jama a Nijama jsou první dva stupně jógy týkající se životních akcí praktikanta jógy. Často jsou považovány za zákazy, ale jsou to spíše doporučení, jak by se člověk měl chovat a myslet. Šipky ukazující na směr myšlení. Jde o základ jógy jako životního stylu mimo samotné praxe jógových pozic a meditace.

Jsou to doporučení, která jsou uložena v podvědomí a pomáhají nám tvořit naše rozhodnutí, akce a určovat směr, kterým v životě půjdeme. Jama jsou jisté morální principy, o kterých se tvrdí, že bychom je měli praktikovat k okolnímu světu, a Nijama vůči sobě samému. Tak či onak, obě se dají praktikovat navenek i uvnitř jedince. Je to jen úhel pohledu. Každá z nich má pět bodů. V sanskrtu jsou popsány jediným slovem, v překladu většinou také. Za každým slovem se však ukrývá celá samostatná filozofie, o které by se daly psát knihy. Budu je popisovat jen velmi stručně, každý si za nimi najde a uvědomí “to své” (každý od jógy potřebuje něco jiného, jóga je “pouze” univerzální nástroj, který přinese každému právě to, co potřebuje).

V první řadě chci ještě jednou připomenout, že toto jsou určité “směrovací, naváděcí cedulky/šipky”, které nám ukazují směr, kterým bychom se měli ubírat. Jejich cílem by měla být otevřená mysl. Tyto principy neurčují obecnou šablonu aplikovatelnou na každého, určitou šablonu toho, jak by praktikant jógy měl vypadat, jak přesně by se měl chovat, co by měl jíst, co by měl nosit za oblečení, co musí a nesmí.

Vytváření si takové šablony vede právě naopak k uzavřené mysli (i při laickém pohledu: šablona = omezený a definovaný tvar bez možnosti tvorby a vývoje). Pokud má jóga nějaké změny do našeho života přinést, dostaví se to samo od sebe, aniž jsme věci měnili svévolně. Chci tím říct to, že například kuřák nemusí skončit s kouřením před tím, než začne praktikovat jógu. Právě tehdy, když bude ten nejsprávnější čas, přestane, aniž se do něčeho nutil, případně ho do toho nutil (doporučoval mu to) někdo jiný.

Jama [jáma] obsahuje těchto 5 bodů: NE-násilí, NE-lhaní, NE-kradení, NE-lakota a uvážené požitky

Ne-násilí (ahimsa) [ahimsa]

Je samozřejmě myšleno jako neubližování jiným lidem, zvířatům, přírodě. Formy ublížení jako fyzické napadení nemusíme ani připomínat, ale dá se ublížit i jinak. Slovy, činy, gestem, pohledem, myšlenkou.

Neubližování zvířatům je dnes (z pohledu obecně očekávané šablony jogína) chápáno jako vegetariánství. Toto je nesmírně citlivé téma a ze zkušenosti vím, že je to skoro tabu. Chci k tomu říci jen několik faktů, závěr už nechám na každém z vás. Maso a vařená strava jsou přirozená součást jídelníčku Homo erectus (Homo Sapiens). Je to vědecký fakt, i když vegetariáni mají důkazy o tom, že to tak určitě není. Bez masa a vařené stravy by se naše rasa nevyvinula tam, kde nyní je, s takovou kapacitou mozku a s takovým energetickým využitím mozku v bdělém stavu jako je. Prostě bychom nebyli tím, čím/kým jsme. Nechci tím ovšem říci, že všichni musí jíst maso a už vůbec ne, že by se mělo jíst každý den.

Vegetariánství a jiné stravovací návyky jsou individuální volba každého člověka. Měla by však být uvážená, na základě studia a zdravotního stavu a nikdo by neměl přesvědčovat druhých o svých stravovacích návycích (vegetariánství, syrová strava,…). Jsou konstituce lidí, které maso potřebují více, a které ho nepotřebují vůbec. Je to individuální volba – občas výsledek procesu jógy, ale je třeba si uvědomit, že pro některé lidi úplné vyloučení masa nebo živočišných produktů z jídelníčku může mít z dlouhodobého hlediska nepříznivý efekt. Například i Dalajlama kvůli svému zdraví maso jíst musí. Jedí ho i tibetští mniši (asi proto, že jim tam moc jiného neroste) a v ajurvédě se maso občas používá jako lék. Jóga má přinést uvědomělost ve zdrojích a původu potravin, ne až tak moc ve složení potravin. A pokud je někdo na maso, tak uvědomělost ve zdrojích a původu masa – v jeho produkci.

Je třeba si pamatovat, že jóga je o rovnováze, a rovnováha by měla být i ve stravování. Pokud není alergie nebo intolerance, mělo by být v jídelníčku trochu ze všeho. Jeden extrém je přejídání (pravidelná nebo nadměrná konzumace některé složky potravin) a nevhodné zdroje potravin (fast food, masité výrobky z ekologických chovů,…). Druhý extrém jsou některé stravovací návyky propagované dnešní dobou (které často vyvolávají v dlouhodobém pohledu také mnoho nežádoucích účinků).

Jiný úhel pohledu je nenásilí vůči sobě samému, na který lidé často zapomínají. Má také nekonečné množství forem. Je to jakákoli forma řízení proti své vůli, svému vnitřnímu hlasu, zvykem, přesvědčení. Zdrojem mohou být externí faktory, kdy jednáme na základě očekávání někoho jiného – znovu můžeme připomenout obecně očekávanou šablonu jogína. Jako příklad si můžeme opět uvést kuřáka, který si myslí, nebo mu někdo řekl, že musí přestat kouřit, neboť jinak nemůže dělat jógu, protože “se to nehodí a protože to je špatné a nezdravé” a nenechá tento proces fungovat za pomoci jógy samovolně až do bodu, kdy jeho tělo samo od sebe cigarety odmítne. Zdrojem může být i naše ego, kvůli kterému si chceme něco dokazovat – bezhlavě se například “rveme” do náročných jógových pozic, atd.

Opačná strana této mince je doslova páchání dobra. Jde o běžný jev, kdy s nejlepším úmyslem někomu jinému dáváme pomoc nebo rady, aniž si o to sám požádal. I sám Bůh (vyšší inteligence, energie, zdroj…) nám dal dar svobodné vůle a sám ji nikdy neporuší, aniž jsme si o pomoc požádali. Nevíme sami, co je pro druhého nejvyšším dobrem, ani co tu má v plánu jeho duše zažít. Koneckonců, někdy jsou pro nás cennou zkušeností i bolestné zážitky. Naše duše přišla na tento svět po zážitky, a každý má zažít jiné. Nakonec všichni i tak tyto zážitky přineseme “na druhou stranu – stvořiteli”. Konečně… jsou to Jeho zážitky. A občas “dobří lidé” se snaží jiné duše o tyto zážitky připravit.

Na nenásilí, jakož i na ostatní následující kodexy se dá dívat z různých úhlů a nikdy nebudeme schopni odškrtnout si s jistotou, že “tento” kodex máme zvládnutý.

Ahimsa je také jednání a myšlení “ve jménu” lásky, schopnost lásku (ne romantickou) vyzařovat, být přátelský.

Ne-klamání, pravdivost (satya) [satja]

Samozřejmě nechceme klamat lidi kolem sebe, své blízké. Nejčastěji klameme řečmi, vyhýbáním se pravdě, která by mohla zranit jiné, nebo je pro nás prostě výhodnější pravdu neříct.

Tak jako v předešlém bodě, často klameme sami sebe. Těžší je někdy přiznat si pravdu sami sobě, jak říct pravdu někomu jinému. Lžeme si v běžném životě, klameme se v praxi jógy,… většina z nás se lže více či méně každý den. Lžeme (si) větami jako “nemám čas, nemůžu, nemám zájem”, neprovedením povinnosti či rituálů, nepřiznáním si chyby. Často se snažíme oklamat “systém”. Ať už univerzální – snažíme se popírat “zákony vesmíru”, myšlenek, energie, “Boha“,… může to být klamání se v praxi jógy. Myšlením si, že jsme se již na nějaké téma vše naučili, že už některou pozici znám, klameme se tím, že pozice využíváme jako svůj cíl jógy a ne jako cestu/nástroj jógy, tím, že nenecháváme končetiny a transformaci jógy běžet svévolně, z nedočkavosti předbíháme proces.

Nekradení (asteya) [aštéja]

Je samozřejmě nekradení předmětů, ale také majetku ve formě tvorby (kopírování), myšlenek, krademe vodu její plýtváním, krademe prostor ekosystému.

Umíme krást i jinak, často nevědomě. Jde o kradení něčího (životního) prostoru nebo energie, nejvíce však něco, co už dotyčnému nikdo nikdy nebude umět vrátit. Toto krademe často i sami sobě. Krademe čas. Děláme to lhostejností, případně nezájmem. Trávením času u nepodstatných věcí, jako třeba u televizní reality show, krademe čas tím, že jsme s někým jen proto, že nechceme být sami, krademe čas, pokud na sebe necháváme čekat, krademe čas ignorancí. Okrádáme se o jógu, dokud se nestane součástí našeho každodenního života. Lenost nás okrádá o jógu – bojíme se jít za hranici své pohodlnosti a jóga – transformace (i život samotný) přitom začínají právě za jistou hranicí pohodlí.

Nehrabivost, nepřipoutanost (aparigrāḥ) [aparigraha]

Neznamená rozdat všechno chudým. Nemá to ani vůbec nic společného s finanční stránkou života. Jde o schopnost dělit se a schopnost odolat chorobnému shromažďování věcí, případně připisování neúměrného významu věcem v životě. Hmotným či nehmotným. Nehrabivost neznamená ani žít v chudobě, ani žádnou formu podobného asketismu. Jedna moje přítelkyně jednou řekla: “jogín může být i business-man létající za obchodem po světě v soukromém letadle”. A může. Jóga jako stav mysli a proces transformace je přístupný každému, bez ohledu na jakýkoli faktor života – víru, finanční stránku, barvu pleti, orientaci, původ. Je jedno kolik kdo má. A lidé, kteří mají víc by neměli být považováni za “více” než ti, co mají méně.

Nebýt lakomý a neshromažďovat jen pro sebe se rovněž týká poznání, učení, informací. Bohužel říkám z vlastní zkušenosti, že mnoho esoteriků a učitelů jógy se nechce o své učení dělit. Bojí se toho, že by někdo mohl jednoho dne vědět víc, než oni. Místo toho, aby se z toho těšili.

Zdrženlivost, uvážené požitky (brahmacharya) [brahmačaria]

Se nejvíce připisuje sexuální abstinenci nebo celibátu. V podstatě o to nejde. Brahmacharya je historicky v hinduismu období mezi 14. a 20. rokem života, kdy mladíci studovali Védy a Upanišády, kdy byli vystavováni celibátu, aby urychlili svůj mladický spirituální vývoj. Celibát praktikovali i někteří mniši žijící v jeskyních, kteří celý život zasvětili studiu, praktikování jógy a meditaci. Pro běžného člověka to však celibát neznamená. Jde o užívání si jakýchkoli požitků (sex, zmrzlina, čokoláda, šperk, atd.) s mírou.

Sex a sexuální energie má však své zastoupení. Jde o uvědomělé využívání a “neplýtvání” touto energií. Směřovat ji ke svému jednomu partnerovi, nerozdávat ji za jeho zády i jiným, případně nevyměňuji si ji každou chvíli s někým jiným, ale stejně tuto energii samozřejmě nezneužívat (znásilňování, obtěžování, harassment, zneužívání). Sex je přirozenou součástí života. Konečně, trojice starých indických sesterských věd je jóga, ajurvéda (věda zdraví, dlouhověkosti a léčení) a tantra (věda mimo jiné o práci se sexuální energií).

Člověk se narodil na tento svět, aby zažil tento svět se vším, co k němu patří a žil svůj život naplno. Jóga nemá udělat z člověka pasivního hráče hry života, ale má pomoci vlastní potenciál najít a využít jej naplno. Aby člověk žil naplno, následoval své srdce, ale nosil s sebou i svůj rozum.

Nijama [nijáma] je soubor pěti dalších kodexů, a to: čistota, spokojenost, askeze, studium a akceptování existence Boha (vyšší moci / formy energie / zákonitosti, principu)

Čistota (śauca) [sauča]

Tím je myšlena jako vnější, tak i vnitřní čistota. Samozřejmě pravidelná hygiena celého těla. Například, zejména v dnešní době, je to i předcházení zápachu z potu. Jakoukoli formou. Někdo raději používá deodoranty, někdo jinou úpravu povrchu těla, někdo bylinky, krystaly. V konečném důsledku svým tělesným zápachem, ať už při praxi jógy nebo i v denním životě, otravujeme okolních lidí. Není to forma násilí (ahimsa)?

Dále je to vnitřní čistota těla. To se odvíjí od zdrojů stravy. Toto je však na uvážení a potřebách každého z nás, nedá se nikdy nikomu kázat, co by měl nebo neměl jíst. Časem člověk pravidelně praktikující jógu zjistí, že si jeho tělo začne žádat nebo odmítat určitou kvalitu potravin. U někoho to může vést k pěstování vlastního ovoce a zeleniny, u někoho k výběru potravin bez průmyslové úpravy nebo v kvalitě BIO, u někoho v rozumnou kombinaci složení potravin, u někoho ve vegetariánství. Jje to individuální a všechny formy jsou stejně v pořádku.

Někteří lidé praktikují i samostatné očistné techniky za pomoci například ajurvédy, drží hladovky, detoxikační kúry, Kriya (očistné techniky), ty jsou také individuální volbou každého praktikanta.

V systému Ashtanga jógy dochází k silné očistě a detoxikaci každý jeden den během praxe jógových ásan (pozic), která zahrnuje i precizní techniku Vinyasa. Jejím přínosem je ohřívání těla, rozproudění a aktivace všech oběhových systémů těla, hloubková masáž vnitřních orgánů, svalů i kloubů. Vinyasa aktivuje pocení a právě přes tento pot se vyplavují toxiny z těla. Ty, které nevyplavou přes pot, se dostanou do ostatního vylučovacího systému a tak se následně dostanou z těla ven.

Nesmíme rovněž zapomínat na čistotu svého okolí. Prostředí, ve kterém žijeme. Tak jako náš nejbližší prostor, naše domácnost, auto, kancelář, kdekoliv se pohybujeme až po čistotu města, země, zeměkoule.

Je tu ještě jedna neméně důležitá forma čistoty, a tou je čistota všech forem vztahů.

Spokojenost (saṅtoṣa) [santóša]

Spokojeností je doslova myšlena spokojenost s tím, co je, co (ne) máme. Kdo má více se nepovyšuje nad ostatní, kdo má méně je spokojen s tím, kolik má a neodsuzuje ty, co mají něco víc. Nebavíme se jen o materiálních věcech, ale jde opět o poznání, vztahy, city, akceptování životních fází (jednou jsme nahoře a jednou dole). Její formou je i nezávidění a schopnost dopřát, případně podělit se. Spokojenost je přece zdrojem štěstí.

Askeze, sebekázeň (tapas) [tápa]

Doslovný překlad je teplo. Na jedné straně je myšleno jako zanícení. Můžeme ho vysvětlit jako zanícení do všech činností – nic neuděláme pouze na polovinu, ale provedeme to kompletně a svědomitě. Také je to samozřejmě zanícení do jógy. Jóga je životní styl a každodenní součást života. Tak jako praktikujeme jógu svým chováním a postoji každý den, tak praktikujeme jógové pozice každý den (šest krát do týdne – jeden den necháme tělo odpočinout, a také nepraktikujeme ve dnech měsíčních cyklů). Zanícení do jógy jako životního stylu s sebou nese pravidla, která vyžadují odhodlání a plné nasazení praktikanta. Tato pravidla budují disciplínu.

Disciplína je cesta k transformaci (těla přes jógové pozice a Vinyasy a mysli přes meditaci). Dodržování kázně a pravidel jógové praxe není tak lehké, jak se na první pohled může zdát a proto je třeba zanícení se. Toto teplo – zanícení se – zapálení se pro něco je vzplanutí vnitřního ohně (světla), který vede v podstatě k formě osvícení. Projevem zapálení se do něčeho je samotná schopnost a odhodlání dodržovat pravidla a disciplínu. Ty následně budují poctivost, sebeovládání, pořádek, harmonii, sebepoznání. Zanícení se by se však nemělo zaměňovat a prorůstat do posedlosti.

Druhá strana mince je zapálení jiného, očistného ohně (agni) v těle. Teplo, které se probouzí každý den zdravením slunce (Sūrya Namaskāra) na začátku praktikování jógových pozic (i během praxe). V systému Ashtanga jógy toto teplo pohání Vinyasa – klíčový faktor této praxe.

Studium (svādhyāya) [svadjája]

Vychází jistým způsobem trochu z předchozího bodu – tapas – zanícení se. Jedná se bez pochyby o běžné vzdělání, ale také o nekončící studium a rozvoj různých zájmů a rozhledů. Při józe je to i studium filozofie. Je však trochu sporné, kdy s tím začít. Před tím, než má člověk pravidelnou jógovou praxi, jógové filozofii neporozumí. Po tom, co má dlouholetou pravidelnou praxi, filozofie dává automaticky smysl i bez hlubšího studia. Jak říkal sám Pattabhi Jois: “Before practice theory is useless. After practice theory is obvious “. (Před praxí je teorie zbytečná. Po praktikování je teorie jasná.)

Na druhé straně je to studium a poznávání sebe. To se dá říci jednou větou. Jóga je praxe jednotlivce o poznávání sebe přes sebe. Tato věta mluví za vše do úplného detailu. Jóga je praxe jednotlivce – jóga je proces v hlavě jedince. Jógovou praxi za nás nikdo neudělá. Nikdy. Proto je nezbytné k dosažení transformace – změny – jógy, systém toho co děláme, praktikujeme, dokonale poznat, studovat ho a být schopen praktikovat samostatně. Vždy a všude bez závislosti na učiteli. Proto se Ashtanga jóga učí a praktikuje tak, jak se učí. Je to nekončící systém studia a praxe. Systém, jehož obsah se celý život zvětšuje a neustále prohlubuje. Poznávání sebe přes sebe – opět vypovídá o tom, že jóga musí odehrávat v hlavě (a těle) jednotlivce.

To je opět možné pouze tehdy, když se člověk umí ponořit do praxe sám, bez pomoci a vedení učitele. Poznání jógové praxe je v podstatě nutností, ne privilegium žáka. Praxe jednotlivce je součástí disciplíny. Pomáhá překonávat strach, zastavit a vytřídit myšlenky, je to forma velmi hluboké meditace a tím schopnost poznat své tělo, pomáhá setkat se se svým egem, najít odpovědi na otázky, je to cesta poznání svých nedostatků a bohatství. Pomáhá nám spojit se se svou duší, a tedy spojit se s jednotou. Dosáhnout stavu spojení – jógy. Pomáhá nám naučit se přes sebe o tom, o čem se naučit potřebujeme.

Akceptace existence Boha – nejvyššího principu (īśvarapraṇidhānā)

Īśvara [íšvara] je v sanskrtu označení pro boha. Praṇidhānā [pranidáná] je odevzdání se, přijetí, akceptování, pochopení. V překladu jde tedy o přijetí, akceptování či uznání, že existuje nějaká vyšší forma – Bůh. V žádném případě to neznamená příkaz vyznávat náboženství, ale určitě ani žádné náboženství nevylučuje. Můžete si svého Boha nazvat jakkoliv. Ježíši, Allah, Kṛṣṇa, Vishnu, Zeus, Ra, Elohim, Jahweh … Pringles.

Jakkoli vám to vyhovuje nebo odpovídá vašemu náboženství. Je to bez jakékoliv urážky. Věřte, že Bůh vynalezl smysl pro humor a má větší smysl pro humor než kterýkoli člověk na tomto světě a vaše vyznání určitě pochopí. Je to forma vyšší energie, hmotné i nehmotné, mužské i ženské, forma čisté, stoprocentní lásky, prána, reiki,… (věděli jste, že i technika léčení reiki má kořeny v Tibetu, stejně jako Ashtanga jóga, která je také v podstatě technika práce s energií?). I tuto božskou energii si můžete nazvat, jak chcete. Vždy je to jen jedna energie, jen může mít jiné jméno, tak jako Bůh může mít nekonečně mnoho jmen.

 

 

Komentáře (0)