Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Zápisky české jógínky z Indie: Týden čtvrtý

Je pondělí a my začínáme netradičně v sedm ráno. Místo vinyasy, která je přehozena na odpoledne nás čeká seznámení s další očistnou technikou jménem kunjal kriya. Ve velkém hrnci je teplá slaná voda, kterou si dnes nebudeme lít do nosu, ale do žaludku. Technika spočívá v tom, že se co nejrychleji snažíme vypít pět šálku pěkně hnusné teplé vody, a pak přecházíme na další fázi – společné zvracení.

Každý, kdo vypil požadovaný počet šálků (nebo tolik šálků, že se pozvracel i bez požadovaného počtu šálků) si vezme svůj kyblík, najde si pěkné místečko a buď se sehne a vodu rovnou vyzvrací, nebo pokud nemá to štěstí, tak si strká do krku dva prsty a zvrací potom. Kdo nemá štěstí ani s prsty v krku, bude muset počkat až se voda dostane ven jiným otvorem. Dlouho to prý nepotrvá.

Mě se naštěstí povedlo vodu vyzvracet hned asi dvě minuty po tom, co jsem ji vypila, takže nemusím ve spěchu opouštět některou z hodin později. Očista to však byla důkladná, a to nejen žaludku, a tak vynechávám hodinu filosofie a věnuju se mentální očistě po tom, co i mě nakonec potkalo menší emocionální zhroucení. Večerní hodinu meditace smíchu si tedy bohužel až tak neužívám, ale další den se cítím mnohem lépe a tak nějak „lehčeji“.

Od úterka už se na všech hodinách jógy učíme navzájem, a tak hned ráno hodinu vede jedna ze spolužaček a my si užíváme trochu jiný styl učení, než na který jsme za ty předchozí tři týdny byli zvyklí. Poprvé za celou dobu, co jsem tady, jsem se taky při józe zapotila, ale hodinu jsem si užila. Spolužačka nastavuje laťku vysoko, a tak s radostí čekáme, co nás čeká v dalších dnech. Pokud teda zrovna nejsme na řadě my, v tu chvíli se většinou mísí s radostí i trocha stresu.

Odpoledne píšeme test z anatomie, kterým projdu s plným počtem bodů, a tak si zase na chvíli oddechnu, protože mě na chvíli nečekají žádné povinnosti. Tedy přibližně na celý jeden den, který jsem se rozhodla věnovat odpočinku. Pak zbývá jen dopsat závěrečnou práci, kterou musíme odevzdat v sobotu, naučit se na páteční test z filosofie, připravit si prezentaci na hodinu pranajámy a lekci hatha jógy v sobotu. Tento týden je náš poslední celý týden a my musíme prokázat, že jsme se za předchozí tři týdny něco naučili, proto je poněkud náročnější.

Závěrečnou práci ukončuju po šedesáti pěti stranách psaných rukopisem s několika pokusy o obrázky, a tím je časově nejnáročnější úkol za mnou. Test z filosofie se tak nějak zvládne bez větších problémů, jen naši skupinovou prezentaci pranajámy přerušuje opice, která se rozhodne podívat, co že se to vevnitř děje, a tak si nenápadně otevře dveře, ve kterých zůstává stát, dokud si ji nevšimneme i my. Protože je to opice s červenou tváří, což znamená zlá opice, spolužačka se hrdinsky obětuje za celou skupinu a rozběhne se naproti opici s řevem horším, než dokáže udělat ona sama. Trik zabere, a já ho pak několikrát úspěšně použiju, když se pokusím vyhnat opice ze svého pokoje.

V sobotu odpoledne spolu s mou spolužačkou z Anglie vyučujeme devadesátiminutovou hodinu hatha jógy, kterou jsme věnovaly zvířecí tematice, a tak kromě samotných „zvířecích ásan“, vyprávíme příběhy a zpíváme mantry, a vůbec si to celé hodně užíváme, aniž bychom se při tom zbytečně stresovaly. To je u mě celkem novinka, protože já se většinou při prezentaci před lidmi hroutím, a to navíc ani nemusím přemýšlet v cizím jazyce jako tady. Ohlasy na naši hodinu jsou pozitivní, spolužáci se proměnili ve velbloudy, kobry i orly a našli svoje vnitřní zvíře. My jsme zase šťastné, že jsme si to všichni užili a že nám odpadla další povinnost. Následuje hodina meditace, kterou vede naše australská spolužačka a ve které se věnujeme extatickému tanci, což nás všechny dělá ještě mnohem šťastnějšími. Naši jedinou starostí a smutkem je to, že to je náš poslední týden spolu a brzo se budeme muset rozloučit a jít každý svou cestou.

Poslední den v týdnu začíná zaklepáním na dveře v osm hodin a do našich pokojů přichází masérky a maséři, které nám zajistila škola, a kteří se postarají o naše unavená a rozbolavělá těla. Přestože jsem žila v domnění, že mě nic nebolí, po masáži si uvědomuju, že dokážu hýbat rameny, aniž bych cítila několik dalších částí těla. Docházím k závěru, že bych na masáž měla chodit častěji než jednou za deset let.

Po snídani vyrážíme s pár spolužačkami na výlet do „Beatles ašrámu“, tedy místa, kde se v šedesátých letech učili beatlesáci transcendentní meditaci a které je inspirovalo k napsání několika písniček. Přestože výlet to nebyl úplně náročný, jsem unavenější než po našem normálním dni se čtyřmi hodinami jógy, pranajámou, meditací a dvěma hodinami teorie, proto zakončujeme výlet v kavárně blízko našeho ubytování, kde prý dělají nejlepší veganskou zmrzlinu na světě. Nevím, jestli je nejlepší na světě, ale nejlepší v Rishikeshi rozhodně je! Po cestě stihneme ještě vidět napínavý zápas dvou býků, který se promění ve zběsilý úprk po tom, co jeden z býků prohrává a s krvavou hlavou se rozhodne vybít si zbytek agrese na nás kolemjdoucích. Večer už jen znaveně padnu do postele a jsem připravena na své poslední čtyři dny.

 

 

Komentáře (0)
Nikola Cieslarová

Poprvé mi jóga vstoupila do života na dětském letním táboře, kde mě však pozdrav slunci v ranní, rosou pokryté trávě zrovna moc nezaujal.
Podruhé jsme se našly, až když jsem byla na střední škole a od té doby mě až na pár momentů provází v mém každodenním životě.
Časem jsem měla potřebu se józe věnovat více a tak se od minulého roku snažím tuto svou lásku předávat i dalším lidem.
Protože není většího štěstí než sdílet s ostatními, co sami máte rádi nejvíc.

02.03.2018 - 12:41

Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.



Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám