Jak zabránit zraněním v Józe

EGO ZÁPADNÍ KULTURY

Začnu trochu zeširoka. Z pohledu vyššího smyslu života se reinkarnujeme sem na zem nesčetněkrát a to za účelem vývoje naší duše skrze poznání projevů zdrojové energie (Jednota, Bůh…) – viz. článek „Má náš život vyšší smysl?”.

Každý z nás přichází sem na zem s určitými dispozicemi a určitým potenciálem, který určuje, jak budeme vnímat svět, co pro nás bude důležité, co budeme vnímat jako správné a co špatné. Těmto dispozicím, když je v současném životě rozvineme, říkáme Ego.

Kromě osobního Ega, existuje také Ego jednotlivých národů a také Ego různých kultur. Toto Ego zahrnuje určité vlastnosti, kterými je typický určitý národ, nebo celá kultura. Ne bez opodstatnění se mluví o německé přesnosti, pořádkumilovnosti, schopnost Italů užívat si života, škrobenosti Angličanů, či závistivosti Čechů.

Není náhodou, na jaké místo na Zemi se naše duše inkarnuje. Vtěluje se většinou tam, kde svým kulturním a národním Egem rezonuje s potenciálem, který si pro tento život přinášíme. Je ale potřeba zmínit, že existují i výjimky. Je to v případě, kdy žijeme karmu, ve které máme bořit zaběhnuté pravdy a řády týkající se dané kultury, neboť naše „Ego”, naše pravda, je odlišná od pravdy dané kultury a my se tudíž bráníme pravidla této kultury přijmout a máme tendenci je měnit.

Česká republika spadá do kultury západní. Kulturní Ego západu se vyznačuje zaměřením na vnější, materiální svět, který inklinuje k soutěživosti, zdůrazňování výkonu, snaze o konkurenceschopnost, srovnávání a hodnocení, kdo je lepší. Svou sebedůvěru tak budujeme právě na základě vnějšího výkonu a srovnávání se s jinými lidmi.

Ego České republiky – minimálně v generaci lidí 50. až 80. let – je typické nízkým sebevědomím. Někteří lidé své nízké sebevědomí skrze srovnávání s druhými lidmi projevují závistí – když já něco nemohu mít, tak ostatní také ne – ale o tom jsem v tomto článku hovořit nechtěla. Naštěstí je zde mnoho lidí, kteří srovnáváním s druhými lidmi získají od druhých lidí inspiraci, co dělat, aby dosáhli toho, co ti druzí.

JÓGA – DUCHOVNÍ CESTA EGA VÝCHODNÍ KULTURY

A nyní se dostáváme k jádru věci. Jóga slouží pro duchovní vývoj lidí s východním kulturním Egem. Východní kultura podporuje sounáležitost s druhými lidmi, zaměření do nitra a harmonizaci duše s tělem. Pokud aplikujeme východní duchovní cestu zde v západní kultuře, dochází často k „chybnému” pojetí této duchovní cesty právě skrze naše zaměření na vnější svět a srovnávání se s ním. To se následně projeví na zraněních, která si tímto svým přístupem vytváříme.

PROČ DOCHÁZÍ KE ZRANĚNÍ

Jóga je cvičení, které vyžaduje absolutní absenci soutěživosti, touhy vyniknout, něco dokázat – sobě či druhým. Není to vhodný prostředek pro získání uznání a zvýšení vlastního sebevědomí skrze srovnávání s druhými lidmi.

Je to cvičení, které vyžaduje schopnost koncentrace na sebe, na své nitro. Schopnost odpoutat se od vnějšího světa. Schopnost nevnímat druhé lidi, nesrovnávat se s nimi, nehodnotit, nezaměřovat se na výkon. Klíčová je schopnost naslouchat vlastnímu nitru a cvičit jen sami pro sebe, pro povznesení svého ducha skrze naše tělo – nic víc, nic míň.

Kdykoliv cvičíme jógu a jsme tzv. mimo své nitro, zaměřujeme se na výkon, srovnávání, pak máme sklon nerespektovat signály svého těla, které nám říkají, kam nás v dané pozici tělo dobrovolně pustí a kam zatím ne.

To je ta jemná hranice, kterou když překročíme, s cílem ukázat vnějšímu světu, že to dokážeme (ať již s jakýmkoliv vědomým či nevědomým motivem – jako je např. předvést se, být lepší než ten, kdo cvičí vedle mne, nebo skrze ocenění posílit vlastní sebedůvěru), projeví se to dříve či později na našem fyzickém těle.

Jde o projev nerespektování potřeb našeho těla, které se následně brání.

JAK NAPOMOCI ZOTAVENÍ TĚLA

Pokud jsme v situaci, že řešíme např. bolavý kotník, koleno či kyčel a jsme ve fázi, kdy nás to bolí a nechce nás to pouštět do daných pozic, máme možnost se skrze tuto bolest naučit změnit svůj přístup k józe.

Klíčové slovo je PŘIJETÍ. Jde o přijetí tohoto omezení. Jde o smíření se se současnou situací.

Pokorné přijetí tohoto omezení dává tělu jasný signál, že je pro nás důležitější zdravé tělo než výkon za každou cenu. Nutno podotknout, že pokud žijeme vědomě či podvědomě na vlně západního Ega, je velmi těžké toto omezení přijmout. Bojuje v nás touha provést danou pozici, možná ve spojení s neochotou ukázat světu svou slabost, a to i přes bolest, kterou cítíme v postižené části těla (prostě tam tu nohu narveme, vždyť to chvíli vydržíme).

Pokud této touze podlehneme, pak máme zaděláno na ještě větší problém, neboť už nás nebude bolet jen kotník, ale bolest se přesune až do kolene nebo ještě dál. O to déle pak zase bude trvat, než nás tyto bolesti přestanou omezovat.

Přijmeme-li toto omezení, přiznáme-li sobě – svému Egu – porážku (a co jiného by to z pohledu západního Ega mohlo být, když nejsme schopni obstát v soutěži: „kdo dokáže danou pozici udělat co nejlépe”) a začneme-li zacházet se svým tělem jemně, nikam jej nebudeme tlačit násilím a přes bolest tak dlouho, než se tělo opět zotaví. Budeme pak mile překvapeni, neboť díky tomuto přístupu se posuneme dál, uvolníme své chtění a tlak a tak se uvolní i tělo a my budeme zvládat pozice s daleko větší lehkostí a rozsahem, než tomu bylo před zraněním.

Uvědomění, že se nic špatného nestane, když následující 3 měsíce např. nezaložíme padmasanu, nebo jinou efektní pozici, by mělo být nedílnou součástí naší uzdravující mysli.

PRYČ SE SOUTĚŽIVOSTÍ

Pokud však po uzdravení opět začneme „soutěžit” na vnější efekt, místo abychom naslouchali svému tělu, abychom nepřekročili tu jemnou hranici, můžeme si být jisti, že se opět zanedlouho objeví další bolestivý problém ve stejné, nebo jiné části těla.

Naopak, nasloucháme-li svému tělu. Poznáme rozdíl mezi zdravým posouváním hranic svého rozsahu, kdy tělo spolupracuje, netřese se, nejde do křeče, intenzivně nebolí nebo nepíchá a jeho přetěžováním, které vede k následným problémům.

ADRESOVÁNO LEKTORŮM JÓGY

Ráda bych zmínila ještě jeden faktor, který napomáhá aktivovat naše západní Ego, naše přirozené zaměření na výkon a vnější efekt.

Jde o přístup lektorů jógy. Jejich slova veřejné chvály a uznání za dobře provedené pozice působí jako přepínač z našeho soustředění do vlastního nitra na zaměření se směrem na vnější svět.

Moc bych vás proto chtěla požádat, zkuste prosím na určitou dobu oprostit svou mysl i slova od hodnocení, srovnávání a veřejných pochval nás cvičenců na hodinách jógy a vnímejte poklidnou a mírumilovnou energii, která nás bude v průběhu cvičení obklopovat.

Snažte se prosím šířit a zdůrazňovat nám myšlenku šetrnosti k našim tělům. Povzbuzujte nás, abychom naslouchali a respektovali to, co nám naše tělo říká. Zdůrazňujte nám, že cvičíme jen sami pro sebe. Ujišťujte nás, že každý jsme na své cestě jógy v určitém stádiu a proto nemůžeme srovnávat nesrovnatelné. Pokud nás tělo nepustí dál, je to naprosto přirozený stav a je třeba to přijmout.

Vysvětlujte nám prosím podstatu každé pozice, kterou cvičíme – proč ji děláme, co nám má přinést. Jaké držení a která část pozice je naprosto nezbytná pro zajištění potřebného efektu a co je jen určité „doladění” dané pozice, na které je možné se zaměřit až druhotně, až zvládneme tu nezbytnou část. Tím podpoříte naši schopnost vědomého prožívání jógy. Pomůžete nám naučit se vnímat tělo do nejmenšího detailu, neboť budeme vědět, co a kde máme cítit, až to opravdu pocítíme.

Tímto nám můžete nesmírně pomoci „zbavit se” vnímání jógy skrze naše „západní filtry”.

Děkuji

Martina Kabala
jenž 6 let praktikuje jógu a na vlastním těle i mysli zažila vlivy západního Ega a následné vymanění se z jeho spárů 🙂

www.oknododuse.cz

Komentáře (0)