Má náš život vyšší smysl?

Upozornění: ČTENÍM TOHOTO ČLÁNKU MŮŽETE PŘIJÍT O ILUZE!

Víte, co znamená the Kabbalah, česky Kabala? Jde o „vědu“, která se zabývá vyšším smyslem života a jeho vyššími principy. Je stará více než 5000 let a tvrdí se o ní, že je prapůvodem všech náboženství na celém světě. Dokonce se o ní říká, že (z pohledu Křesťanství a k přirovnání k tomu, co je psáno v Bibli) byla dána Bohem Adamovi a Evě, když byli vyhnáni z ráje, jakožto návod, jak se do „ráje“ opět vrátit.

Až do roku 1995 byla Kabala přístupná jen hrstce vyvolených. V dnešní transformační době má být šířena všem, koho zajímá Vyšší smysl života, neboť ten je „na cestě“ a je připraven.

Podělím se tedy s vámi o několik základních principů Kabaly, tak, jak to vnímám já.

CO JE TO RÁJ?

Ráj vnímám jako jednotu. Jednotnou energii, ze které vychází naše duše a do které se má opět vrátit. Prapůvodem všeho kolem nás, včetně nás je tato jednotná energie. Proto se říká, že my jsme ve všem a vše je obsaženo v každém z nás. Proto se říká, že Bůh nás stvořil k obrazu svému. Je-li Bůh jednota, pak my všichni jsme mikrokosmem této jednoty, my všichni jsme součástí Boha, my všichni jsme Bůh. V každém z nás je potenciálně obsažen jakýkoliv projev této jednotné energie.

Co tím chci říct? Představme si, že jednotná energie, jednota nemá pro nás – z pozemského pohledu – žádný význam. Tento význam jí můžeme dát pouze my, skrze naše vnímání, skrze naše filtry (informace pro ty, kdo se účastnili mé přednášky). Uvedu to na jednoduchém příkladu. Představme si, že jsme již od narození zdraví, všichni kolem nás jsou zdraví, dosud jsem se nikdy nesetkala s nemocí. Přikládám stavu zdraví nějaký význam? Je pro mne důležité, nebo jej beru jako samozřejmost? Já si dokonce dovolím tvrdit, že jej vůbec nevnímám. Prostě jsem v tomto stavu a nepřikládám mu žádný význam. Toto je jednota.

Co se však stane, když já nebo někdo blízký onemocní? Nabývá pro mne zdraví nějaký význam? Uvědomím si, o co vlastně jde, když jsem zdravá? Troufám si odpovědět za vás, že ano. Setsakra si nyní uvědomím, co to je být zdravý. A to je podstata vývoje naší duše. Porozumění jednotě skrze porozumění jednotlivým možným projevům této energie. A to je všechno, nic víc a nic míň.

CO ZNAMENÁ DUALITA?

Tato zkušenost se zdravím a nemocí odkrývá další fenomén života zde na zemi a to je tzv. dualita. Jedině ta umožňuje duši zde na zemi porozumět projevům jednotné energie. Poznáním dvou tzv. protikladů, skrze které mohu pochopit, o co vlastně jde. Nepoznám-li zlo, nejsem schopna dát význam dobru. Nepoznám-li bohatství, nejsem schopna definovat chudobu. Nepoznám-li neštěstí, nejsem schopna určit, co je štěstí, když nezakusím nevěru, nevnímám, co znamená stav „být věrný“ a tak dále a tak dále. Tyto protiklady jsou zamýšleny na učebním plánu naší duše jen jako pomůcky pro pochopení projevů jednotné energie – jaké to odhalení, že.

Jak taková dualita funguje, zkusím vyjádřit matematicky. Pokud jednota znamená, že nepřikládám danému projevu energie žádný význam, matematicky to mohu vyjádřit jako nula. Nula se rovná žádný význam.

Jestliže já ale projevu určité energie dávám význam, a ten význam já mu dávám skrze mé tzv. filtry (určité zkušenosti, které jsem nabyla v předchozích životech, nebo v průběhu tohoto života), co se pak stane?

Řekněme, že já vnímám určitý projev energie jako spravedlnost, spravedlnost vnímám jako pozitivní, proto mu dejme třeba hodnotu plus jedna. Jestliže já jsem tuto hodnotu plus jedna vydělila z jednoty, která je nula, jak jsem to mohla udělat? Jak z nuly dostanu plus jedna? Jedině tak, že na druhé straně se z nuly vydělí minus jedna. Je to tak? Z nuly neudělám plus jedna, ani kdybych se rozkrájela na nudličky. A to je podstata duality. Jednotná energie se v duálním světě projevuje tak, že se vydělí na jedné straně plusová hodnota a na druhé ve stejné hodnotě minusová variantu projevu této energie. To znamená, že pokud já jedné straně projevu této energie přikládám velký význam, např. +10, nebo +100, pak na druhé straně se vydělí -10, nebo -100. Nikdy více a nikdy méně. Když duše pozná obě strany projevu své energie, i ty plusové i ty minusové, pak je schopna porozumět tomuto projevu své energie (jak jsem uváděla na příkladu zdraví a nemoci), úkol na úrovní duše je splněn, mohu tedy opět sečíst +1-1 a vrátit tento projev energie do jednoty.

JAK TO VŠECHNO ZAČALO?

Ten prvotní impulz, jak to vlastně všechno začalo, použiji-li příměr podle Bible: Eva snědla jablko poznání, tj. poprvé vydělila z jednoty projev určité energie tím, že mu dala význam – „Jé, my jsme nahatí, to se nesluší, musíme se obléct“ (omlouvám se, pokud to není přesná interpretace, ale nemyslím si, že je to natolik zásadní, abych to šla hledat…). Viděla rozdíl mezi tím, co je být oblečený a co nahatý, přiložila tomu význam, rozhodla se, že správně je být oblečený a vyhnání z ráje, z jednoty, bylo na světě.

Vyhnání z ráje a zákaz návratu zpět platí do té doby, než my nepřestaneme jedné polaritě projevu energie přikládat větší význam, než té druhé. Pokud nebudu řešit, zda jsem oblečená či ne, co tomu řeknou druzí lidé, zda nastydnu, nebo se spálím, jestli mne náhodou nezavřou do blázince, nebo já nevím, jaké jiné důvody ještě můžeme mít, nemůžeme projev této energie vrátit do jednoty. Až se budeme oblékat podle toho, co si zrovna chceme vzít na sebe, nebo se zrovna rozhodneme, že chceme vyrazit „na Evu“, a nebudeme přitom řešit, co tomu řeknou druzí (hlavně nás to ani nenapadne to řešit) a všechny ty další předsudky, strachy a jiné filtry, které máme ve svých hlavách nastaveny, pak tento prapůvodní „hřích“ můžeme smazat a vrátit alespoň tento projev jednotné energie do harmonie, do jednoty.

Tímto jsem nakousla náš první hřích a zároveň podstatu toho, proč jsme vlastně stále zde na zemi. Proč se naše duše po poznání všech projevů ještě nevrátila do jednoty. Buď jsme ve fázi, že duše ještě neprošla celým svým vývojem poznání, a nebo už i prošla, ale nepodařilo se jí všechny své poznané projevy energie vrátit do jednoty. A samozřejmě to může být směsice obojího – neprošli jsme celým vývojem a také se nám nepodařilo všechny projevy energie vrátit zpět do jednoty.

PRINCIP NAŠEHO VÝVOJE NA ZEMI

Podstata učení je, jak jsem říkala na příkladu s oblékáním to, že nejprve nedávám určité věci žádný význam, protože její význam neznám. Ten poznám až tehdy, když se seznámím s opačným projevem této energie v dualitě. To je ten učící proces. Návrat do jednoty nastane tehdy, když už znám význam této energie, umím ji tedy rozlišit a použít, ale nepřikládám jednomu nebo druhému (kladnému, či zápornému) projevu energie větší význam. Přijímám obojí jako součást života v duálním světě. Přebírám za projevy této energie zodpovědnost, protože obě jsou mou součástí a jedině tak je mohu vrátit zpět do jednoty.

Z pohledu duše je to prosté, neznám, poznám, odškrtnu a jdu dál, mám to zvládnuté, již mne to více nezajímá. Na úrovni materiálního světa to není tak jednoduché. Problém nastane tehdy, když se v jedné straně projevu energie shlédnu a druhý odmítám. Na jednom lpím a druhý vytěsňuji. No přece, kdo by chtěl být nemocný, že? Nebo kdo by si dobrovolně vybral prožívat chudobu – to by musel být blázen. To, co dává smysl z pohledu vývoje duše, nedává smysl našim materiálním požadavkům a představám o pohodlném a šťastném životě zde na zemi.

Co se tedy stane, když já na jednom projevu energie lpím a druhý odmítám. Jsme-li všichni jedno, tedy jednotná energie, pak nejsme nijak od sebe odděleni. V okamžiku, kdy já vydělím z jednoty projev určité energie tím, že jí dám význam, vzniká moje tzv. individualita, osobnost a také se to dá vyjádřit jako moje Ego.

Vydělením a přijetím pouze jednoho pólu projevu energie se stane to, že tento projev energie vnímám ve mně, vnímám, že je mou součástí, ten přijímám. Protipól, který nepřijímám, buď si ho ještě nejsem vědoma, nebo už vím, o co jde, ale odmítám ho, nechci ho, nepřijímám ho tedy v sobě – ale tato energie tu ale stále je – já ji vnímám mimo sebe. Já jsem ta dobrá, oni jsou ti špatní. Já jsem oběť a on je viník.
Já jsem chudák a to je ten, co mi ubližuje. To je projev nepřijetí určité energie. A ty energie, které přijímám, ty utváří moje Ego, ty vytváří mou osobnostní charakteristiku. To, co přijímám, svá přesvědčení, své názory, svou pravdu, skrze kterou rozlišuji, co má jaký význam. To je špatné, to je správné. To mi vadí, to mi nevadí. To chci a to nechci.

NĚCO O EGU

Pokud tedy nazvu Egem veškeré vydělené energie z jednoty, ať již z důvodu, že duše prošla pouze poznáním jednoho projevu energie a nepoznala druhou polaritu tohoto projevu, nebo prošla poznáním obou polarit, ale my jsme se z jakéhokoliv důvodu rozhodli lpět pouze na jednom projevu, nebo jsme se rozhodli z jakéhokoliv důvodu jeden projev energie odmítnout, pak Ego určuje pouze to, v jaké fázi vývoje duše se nacházíme. No je na tom něco špatného? (to jen pro zamyšlení těch, kteří mluví o Egu pohrdavě).

Práce s naším Egem, to je vlastně podstata vývoje naší duše. Každý jsme na své pouti, ve svém vývoji duše na jiné zastávce, v jiné fázi a pro tuto danou životní pouť, pro tuto fázi je nastavení našeho Ega naprosto v pořádku. Já to mám takto, a je to naprosto v pořádku, můj kamarád, kolega, známý, bratr a vlastně kdokoliv mimo mne to má trochu jinak, a je to také naprosto v pořádku, protože jeho výchozí podmínky pro tento život odpovídají fázi vývoje jeho duše. Jsme tedy svými Egy naprosto neporovnatelní, proto se od sebe tak lišíme, proto jsme jedineční a proto Ego určuje naši individualitu, naši osobnost, to, čím se od druhých lišíme. Vše ostatní je v jednotě, tj. je neidentifikovatelné, nevěnujeme tomu pozornost. Všichni pracujeme na společném plánu splynout zpět s jednotou.

EGO Z POHLEDU ASTROLOGIE

Jak velké ego máme, se dá určit prostřednictvím astrologie. Astrologii vnímám jako úžasný nástroj sebepoznání, nástroj na rozklíčování našeho ega. Ukáže nám, jaký význam přikládáme projevům energie, které významy tedy v naší realitě vydělujeme z jednoty. Zároveň ukazuje, které energie máme problém v sobě přijmout nebo naopak na kterých lpíme.

Např. Jaký význam přikládáme lásce a vztahům ukazuje umístění planety Venuše ve znamení a umístění v domě. Každé toto postavení ukazuje, co je pro nás v lásce či ve vztazích důležité. Co je pro nás hodnotné a co naopak nemá hodnotu. Jaké citové potřeby vnímáme jako základ např. spokojeného vztahu, nebo pro pocit vlastní hodnoty. Ukazuje naší pravdu v této oblasti. Skrze tuto pravdu my vnímáme realitu okolo sebe a hodnotíme, zda souhlasí s naší pravdou nebo ne. Podle toho jsme buď spokojeni, nebo nespokojeni.

Naše pravda, naše vnímání reality okolo sebe, naše ego je pro nás tou pravou pravdou v tomto konkrétním okamžiku. Zítra třeba uděláme jinou zkušenost, na jejíž základě budeme posuzovat dané věci už trochu jinak. Např. pokud se bojím vystupovat na veřejnosti. Mám strach, ať již pochází z tohoto života, protože když jsem byla malá, tak jsem při přednášení něco pokazila a lidé se mi smáli. Vytvořila jsem si zkušenost, že vystupovat na veřejnosti pro mne znamení, že se mi ostatní smějí. Tuto zkušenost nechci zažívat znovu, a proto už na veřejnosti vystupovat nechci. Nebo také mám obavu při vystupování na veřejnosti, ale nevím proč (tak se vyznačují zkušenosti, které jsem si vytvořila někdy v minulých životech a na základě kterých posuzuji svůj současný stav). V současné práci jsem ale nucena vystupovat například na poradách, určité věci prezentovat před ostatními. Jestliže se na to dobře připravím, pak mohu zjistit, že prezentace proběhla v pořádku, nikdo se mi nesmál, nebo mne nijak nesnižoval a tak si mohu začít pozměňovat svůj pohled na to, zda jsem nebo nejsem schopná vystupovat na veřejnosti tak, aby se mi nikdo nesmál. Mohu získávat více a více sebedůvěry a může začít své schopnosti posuzovat trochu jinak. To je vývoj a práce s Egem, s našimi filtry.

Ego je tedy velice proměnlivé. Mohu si vytvářet nové filtry – nové věci pro mne začnou být důležité, nově na základě zkušeností začnu něco v sobě odmítat. Nebo naopak mohu skrze poznání opačné polarity, a jejímu porozumění v sobě i tuto energii přijmout a tak tuto duální polaritu zharmonizovat a vrátit do jednoty.

JE NA EGU NĚCO ŠPATNÉHO?

Dokud jsme v práci s naším Egem takto pružní, pak je všechno v pořádku. Problém nastane tehdy, když na určitém projevu energie příliš lpíme a i v případě získání nových zkušeností, které nám mají pomoci pochopit i opačnou stranu energie, nejsme ochotni připustit a přijmout tento projev. To se stává hlavně tehdy, když se s naším egem příliš ztotožníme.

Vnímáme, že naše pravda jsme vlastně my, naše Já, naše podstata. Ale je tomu opravdu tak? Astrologie nám může dát odpověď na tuto otázku. Naše Já, podstata naší osobnosti v tomto životě je vyjádřeno naším Sluncem. To je to, jak se vnitřně cítíme, kam směřujeme, kam upíráme svou solární energii v tomto životě. Naše Ego, náš soubor filtrů, skrze který vnímáme, které projevy energie jsou pro nás důležité a které na základě minulých zkušeností odmítáme, je v podstatě značeno Lunou. Slunce a ostatní planety jsou rozdílná tělesa, proto i Ego je od naší podstaty oddělené. Když já vnímám, že moje Ego jsem vlastně já, pak jakýkoliv projev energie, který neodpovídá té mojí pravdě, mojí zkušenosti, mému Egu, je vlastně z mého pohledu něco odsouzeníhodného, je to špatně.

Když je něco odsouzeníhodného, pak já nemám chuť to přijmout. Z pozemského pohledu smyslu srovnávám, hodnotím, odsuzuji a přijímám. Ztotožnění se s Egem znamená, že své Ego beru moc vážně, a všechny jiné projevy energie mimo naši pravdu beru jako útok na mou pravdu, cítí to jako ohrožení jejich vlastní identity. Znáte ty nedůtklivé lidi, cokoliv jim člověk řekne, vztáhnou hned na sebe a urazí se, nebo se nám snaží oponovat, či nám jakkoliv zpátky ublížit. To je vlastně pudová reakce – útok, nebo útěk.

Pokud je člověk v ohrožení, není schopen logicky uvažovat, není schopen cokoliv jiného přijmout. To je problém, který se točí okolo našeho Ega, ne Ego samotné. Dokud budu mít takovýto postoj ke své pravdě, jediné správné a neměnné a kdokoliv mi chce tvrdit něco jiného, tak já mu ukážu, nemůžu pracovat na svém Egu, nemohu porozumět jiným projevům jednotné energie, nemohu poznat a přijmout jiné polarity a tak se duše nemůže posunout ve svém vývoji dál.

Ne Ego, ale moje ztotožnění s ním mi brání v mém osobním vývoji, v mém přiblížení jednotě, v mém přiblížení Bohu.

Podaří-li se nám porozumět podstatě vyššího smyslu života, odosobnit se od našeho Ega, od naší pravdy, shlížet na své projevy zde na zemi s určitým nadhledem, dívat se na hru života jako aktivní divák a ne jako oběť. Když jakýkoliv projev energie, který neodpovídá naší pravdě přijímat s otevřenou náručí s cílem porozumět jí a přijmout ji v sobě jako součást sebe sama, pak se nám otevřou obzory nekonečných možností, na jejichž konci je naše vnitřní naplnění, které vychází z duše, neboť se nám podařilo se posunout ve svém vývoji a přiblížit se zase o krok opětovnému splynutí s Jednotou.

Martina Kabala

www.oknododuse.cz

 

Komentáře (0)