Jeden den ve svatém městě Varánasí

První příspěvek je O jednom dni ve Varánasí, následovat bude Cesta k pramenům Gangy, setkání se Sai Babou v roce 2005, následující čtenáře zavede do Fatehpur Sikry – místě, kde žil sufijský mistr Chisti a Akbar Veliký. Další budou zkušenosti z ašrámů Babajiho z Haidakhanu, Ramana Maharishiho z Arumachaly, Ram Dasse z Kanhangatu z Keraly, Návštěvy knihovny Palmových listů a další…

/část první/

Blíží se večer. Stmívá se. Jsem už na cestě kolem třiceti hodin. Včera kolem poledne jsem vyjížděl z Bombaje. Je 3. února. V Bombaji bylo teplé  letní počasí. Tady je zataženo a občas poprchává. Už půl hodiny stojíme na nádraží v Allahabádu. Do Varánasí, kam směřuji, jsou to pouhé tři hodiny.

Nádraží je přecpané lidmi. Vlaky, které odjíždějí, jsou tak přeplněné, že si to Evropan ani nedovede představit. Za měsíc končí Kumbha mela, poutníci přicházejí a odcházejí. Když jsme vjížděli vlakem do Allahabadu, v dálce byla vidět Prajága – Samgam, místo, kde se setkávají  tři svaté řeky – Ganga, Jamuna a podzemní tok Sarasvatí.

Všude kolem jsou vidět stany všech velikostí a miliony poutníků. O novoluní, v přesně vypočítanou hodinu, podle postavení planet a hvězd, sestoupí tok božské energie, která vstoupí do vědomí těch, kteří jsou připraveni. To je ta skutečná koupel ve vodách vědomí božské Gangy.

Pomalu přichází soumrak a začíná pršet, oproti Bombaji je tu poměrně chladno. Většina cestujících už vystoupila a do Varánasí je vlak poloprázdný. Máme jen čtyři hodiny zpoždění. Na této trati Bombaj – Howrah /Kalkata/, bývá zpoždění mnohem větší.  Kolem 20 hodiny vjíždíme konečně do Varánasí.

Svaté město Varánasí neboli také Benáres je věčné město, podle pověsti a starých  hinduistických písem nepatří do světa lidí, ale je to město boha Šivy – nikdo neví, kdy bylo založeno. Ve starých písmech Puránách, které jsou  staré několik tisíc let, se píše, že toto město stojí na levém břehu posvátné řeky Gangy od nepaměti. Po dva tisíce let bylo centrem vzdělanosti a umění.

Dříve se nazývalo Kashí – město světa. Je největším hinduistickým poutním centrem v severní Indii. Každého dne zde můžete potkat tisíce poutníků nejen z celé Indie, ale i návštěvníky, turisty z celého světa. Podle turistického průvodce má Varánasí  přibližně kolem milionu obyvatel, ve skutečnosti jich zde však žije několik milionů.

Zvláště v dnešní dny sem přijíždí tisíce poutníků z Allahabadu. Také z blízkého budhistického Sarnátu, kde končí slavnosti, tu potkáte  budhisty. Ulice jsou tak přecpané, že na křižovatkách jsou obrovské tlačenice aut, rikšů, cyklistů a chodců. Každý na sebe nějakým způsobem  upozorňuje. Na ulicích je velký hluk. Je zajímavé, že ve městě je velmi málo dopravních nehod, i když tu v podstatě neexistují dopravní předpisy typu západních, vyspělých zemí. Jezdí se vlevo, to je snad jediný předpis, který všichni dodržují.

Je už tma, když vystupuji z vlaku, hledám jízdenku, kterou musím u východu z nádraží odevzdat. Už mě zahlédl řidič rikši, jde ke mně a nabízí mi své služby. Ze svých minulých návštěv vím, kolik stojí  cesta do Godolie, centra starého města. Cena je asi 3-4 x nižší, než nabízí řidič. Po chvíli se dohodneme na ceně, přijatelné pro obě  strany.

Za dvacet minut dojíždíme do centra starého města. Vibrace, vůně, zvuky, přenáší člověka tisíce let zpět. Jakoby se zastavil čas. Vše je stále stejné jako v dávné minulosti. Opouštím hlavní ulici a procházím úzkými uličkami, přes několik tržišť k malému hotýlku Trimurti Guest house. Tento hotýlek je zajímavý tím,  že z jeho nejvyšších pater je vidět zlatou střechu nejvýznamnějšího benáreského chrámu, který je zasvěcen Pánu Vesmíru – Vishvanáthovi.

Do tohoto chrámu směřují kroky všech poutníků, sádhuů a návštěvníků. Každého dne, většinou po ránu, přicházejí stovky poutníků od nejbližšího ghátu, kde nejprve provedou očistnou koupel v Ganze, pak jdou do chrámu, kde za ně kněz provede posvátný obřad.