Cesta k pramenům Gangy (část třetí)

Podél cesty, roste jedna zvláštní bylina, jmenuje se Himalájské tulasí. Byl jsem na ni upozorněn swámím z Višnu ašrámu. Pokud nastanou potíže s dechem z vysokohorské nadmořské výšky, pronikavá vůně a velký obsah kyslíku této byliny pomáhá odstranit obtíže.

Kolem cesty se majestátně ve slunci třpytí vrcholky hor, které jsou pokryté ledem a sněhem. Kolem čtvrté odpolední hodiny přicházím už značně unaven do Bhudžbasy. Jsou zde tři kamenné domy a za jedním z nich je postaveno asi deset stanů. Uvnitř každého jsou dvě postele a dvě silné pokrývky. Za 30 rupií zde mohu zůstat přes noc. Kolem půl šesté se stmívá a teplota vzduchu rychle klesá. Za hodinu je tma.

Navštěvuji Lal Babu, který tu žije asi deset let v jednom z kamenných domů. Uvnitř provizorní kuchyňky hoří oheň. Krčíme se u něho a popíjíme horký, sladký čaj. Po chvilce přichází další “zápaďané” dvojice z Izraele. Lál Baba, kterému je asi šedesát let, se nás vyptává, odkud jsme a jak žijeme v “západních zemí”.

V noci se několikráte budím zimou, venku je určitě velký mráz. Kolem půl osmé ráno je už světlo. Po snídani odcházím. Cesta vede stále vzhůru, podél jakési strmé stěny. Čím více se přibližuji k ledovci, tím více cítím, jakoby mě stále silněji přitahovala, nějaké neznámá síla.

Únava ze mne padá. Přicházím k jeskyni, z níž pramení Ganga, a nabírám si do lahve posvátnou vodu, také si beru pár kamenů. Z batohu vytahuji náhrdelník z červených polodrahokamů, a daruji ho Matce Ganze, vhazuji ho do vod Bhagirathi. Prostupuje mě pocit naplnění, radosti a vnitřního míru. Vytahuji ještě několik “věcí”, které mi dali přátelé, abych je tu zanechal. Sedám si na břeh a chvíli sedím a pozoruji pramen řeky:
Kraví tlama – Go mukha.

Krátce potom navštěvuji dva sadhui, kteří žijí v nedaleké jeskyni. Jeden z nich je Francouz, setrvává tu už čtvrtý rok. Je klidný a vyrovnaný, má jasný pohled. Dává mi čaj a pár sladkostí. Povídáme si. Ukazuje mi pohled, který před několika lety dostal od známých z Paříže. Je na něm “Eiffelovka“… směje se a ukazuje na nedaleký vrchol hory Šiva linga : “Toto je má Eiffelova věž…“

Je konec září  a za pár týdnů, vše zde bude pod sněhem. Čeká mě cesta do Haidakhanu, do ašrámu, Babadžího, kde počátkem října začíná Navaratri, devíti denní svátek bohyně Durgy. Už se moc těším na Muniraje, který je tam guruem, učitelem.

Ale to už je jiný příběh…

Hari Om !!!

 

Komentáře (0)