Cesta k pramenům Gangy (část druhá)

Cesta do Gangótri z Rishikéše trvala asi 15 hodin. V pět ráno vyjíždíme.

(pokračování 1. části)

Po monzunových deštích byla cesta na mnoha místech zničena sesuvem půdy. Mám štěstí, před několika dny byla opravena a je průjezdná. Gangótri leží ve výšce kolem 3 500 m.

Rozhodl jsem se, že zůstanu několik dní na poloviční cestě v Uttarkashí, abych se zaklimatizoval. Autobus je jako vždy přeplněný, silnice bez krajnic, občas, když se podívám z okna, vidím pod sebou propast hlubokou několik set metrů. Všude kolem je nádherná, rozkvetlá příroda.

Autobus občas zastaví na krátkou dobu v nějaké vesnici. Dáváme si čaj, někteří cestující jídlo. Po sedmi hodinách cesty přijíždíme do Uttarkashí. Vystupuji a před autobusem potkávám známého sadhua, kterého znám ze svého minulého pobytu v Rishikeshi. Jdeme společně na čaj a kupujeme si nějaké ovoce a jídlo. Přemlouvá mě, abych s ním společně pokračoval do Gangótri. Autobus, kterým jsem přijel, zde má zde přestávku asi půl hodiny a pak pokračuje do Gangótri. Souhlasím se sadhuem.

Cesta je stále strmější a nebezpečnější, než jsem si představoval. Kolem sedmé hodiny padá tma, jedeme ve tmě. Na některých místech musíme vystoupit z autobusu, protože cesta je zničená sesuvem půdy. Také se prudce ochlazuje. Všichni Indové v autobusu mají už čepice a silné šály kolem krku. Konečně kolem 21 hodiny přijíždíme do Gangótri. Vystupuji z autobusu a ihned se na mě vrhá asi pět Indů a nabízejí mi ubytování. Čekám na známého sadhua a odcházíme do ašrámu, kde žije.

Ráno zjišťuji, že jsem se ocitl v pohádkově krásné přírodě. Vesnička Gangótri se rozkládá v malebném údolí uprostřed zasněžených vrcholů hor. Uprostřed protéká řeka, která se zde jmenuje Bhagirathi a později se stává Gangou. Hučí a zpívá, jemnými zvuky a vibracemi je prostoupeno celé okolí. Na pravém břehu stojí starý chrám zasvěcený bohyni Ganze. První cesta všech poutníků vede sem.

Přinášejí do chrámu dary a od kněze dostávají požehnání a prasádam – kousek nějaké sladkosti, požehnané obřadem. Vesnička se skládá z několika ašrámů, restaurací, obchůdků a hotelů. V okolí také stojí příbytky sádhuů. Někteří z nich tu zůstávají i přes zimu, kdy teploty klesají pod – 40 C. Provádějí tu svou duchovní sádhanu, meditují. Toto místo je přístupné jen šest měsíců v roce.

Teprve od roku 1986 se sem lze dostat autobusem.

Dopoledne si prohlížím okolí vesničky. Kolem vše kvete, vysokohorské stromy, keře, byliny. Je tu neskutečně jasné a ostré světlo. Ve Višnu ašrámu, kde jsem ubytován, má vše na starosti mladý asi pětatřicetiletý swámí. Jeho guru zemřel před několika lety a předal mu ašrám do opatrování. Kdokoli z poutníků, turistů nebo návštěvníků je zde vítán. Může zde zůstat několik dnů i týdnů. Za ubytování se neplatí. Každý dá, kolik může. Někdo pár rupií, jiný více.

Swámi mi později vypravuje o svém životě, o tom jak vnitřně poznal, že tento způsob života, který vede, mu přináší vnitřní klid a mír. Studuje život, svatá písma, medituje, slouží druhým a pečuje o návštěvníky. Žije tu už asi sedm let. Když mu vyprávím o životě v Evropě, o velkých městech a způsobu života tam, směje se a říká, že to není nic pro něho. Polovinu roku zůstává jako mnozí z Gangótri v Uttarkashi, kde je v zimních měsících mírnější počasí. Swámí mě provází po okolí, ukazuje mi příbytky sadhuů. Některé navštěvujeme, jiní si nepřejí být rušeni.

Nedaleko vesničky, směrem proti proudu řeky, navštěvujeme Naga babu, který zde žije nepřetržitě už 12 let. Ani v největších mrazech nesestupuje do nižsích oblastí. Je vzdělaný a inteligentní. Chodí k němu většina poutníků, kteří pak pokračují k pramenům Gangy. Chodí si pro radu, požehnání, mnozí si se svatým mužem rádi popovídají.

Můj průvodce s ním hovoří a já tiše sedím vedle nich. Nága baba totiž mluví jen místním dialektem hindí. Po chvíli se zeptám, jestli si ho mohu vyfotit. Souhlasí, ale říká, že fotím jen “Toho”, který je obsažen ve všem a je součástí všech bytostí. Říká také, že je velkým požehnáním pro člověka, pokud se bez obtíží dostane až k pramenům Gangy.

Večer kolem 19 hodiny přicházím do chrámu Gangy, kde se koná večerní obřad – árti. Před chrámem stojí asi čtyři desítky lidí. Je už tma a chladno. Většina lidí má na sobě zimní oblečení a na hlavách čepice. Jsme zde pouze dva cizinci.

Druhý den ráno chci pokračovat ve své cestě až k pramenům Ganngy k ledovci odkud z jeskyně pramení řeka. Vím, že asi čtyři kilometry před Go mukha /kraví tlamou/, tak se nazývá ona jeskyně, budu muset přespat. Po půl hodině obřad končí a kněz rozdává každému kousek sladké chalvy – požehnání Matky Gangy.

Brzy ráno odcházím z ašrámu. Mám před sebou asi 13 kilometrů cesty a výškový rozdíl tisíc metrů. Vím, že na cestě budu muset strávit další noc. Asi pět kilometrů před pramenem Gangy, je provizorní tábořiště pro poutníky, Budžbasa, kde je možnost přespat ve stanu. Cestou, která stále stoupá, procházím řídkými lesy, údolími plnými obrovských kamenů, s mnoha potůčky i menšími vodopády.

Svítí slunce a i ve výšce kolem 4 500 metrů je poměrně teplo. Cestou potkávám sadhui a některé poutníky, kteří sem přijeli stejným autobusem.

 

Komentáře (0)