Jeden den ve svatém městě Varánasí (část druhá)

(Pokračování první části)

Druhý den brzy ráno vstávám a jdu k řece. Krámky, které lemují úzké uličky, jsou zavřené, jen u čajoven posedávají v mlhavém ránu zkřehlí lidé. Všude je po včerejším dešti bahno, přes cestu leží krávy, kolem pobíhají špinaví, hladoví psi. U řeky je mlha, vlhko a bahno.

Jak mi uvidí pár Indů, ihned jdou ke mně a nabízejí různé služby – projížďku na lodi, masáže, prodej různých cetek a astrology. Jsou neodbytní. Pomalu kráčím směrem k Manikarnika ghátu, kde se spalují těla zemřelých. Svatá hindu písma potvrzují, že ten, kdo zemře v tomto městě, dosáhne úplného osvobození ze samsáry (koloběhu zrození a smrti). Zemřelí se spalují na dřevěných hranicích. Popel se pak rozhodí do Gangy. Ráno tu už hoří několik hranic.

Přepadá mě zvláštní pocit, když se dívám do plamenů a cítím nasládlý pach, který roznáší kouř. V takovém okamžiku si člověk snadno uvědomí, jak nepodstatné jsou všechny “naše důležité” věci. Bráhmani oblečeni v bílém, odříkávají mantry a polévají tělo zemřelého ghím /přepuštěné máslo/, po chvilce jeden z nich zapaluje hranici.

Nedaleko stojí příbuzní. Nikdo nenaříká. Jsou slyšet jen recitované mantry a praskot ohně. Všichni věří, že duše zemřelého odchází do lepších oblastí Bytí. Pomalu se podle řeky vracím zpět k hlavnímu ghátu Dašashvamédha. Ze svého minulého pobytu v Benáresu vím, že poblíž tohoto ghátu je dům, kde žije pravnuk, slavného jogína Lahirihi Mahasáje. Procházím úzkými uličkami a vstupuji do malého krámku se starožitnostmi.

Starý usměvavý Ind mi ukazuje sošky bohů, kresby janter – magických obrazů, různé bronzové nádoby a říká cenu. Když se ho ptám na cestu k domu potomka Lahiriho Mahasáje, upozorňuje mi na další známá místa- na část města kde se narodil básník Kábír a kde je také jeho hrob, na chrám bohyně Durgy a Hanumána. Asi po deseti minutách nalézám ten správný dům. Na otevřených dveřích je staré kruhové klepadlo.

Nad vchodem je nějaký nápis v bengálštině. Procházím malou chodbou, na uzavřený dvorek, ve kterém je malý chrám. Uvnitř je obrovský lingam/symbol boha Šivy/ a před ním tři sochy, Lahiriho, jeho syna a vnuka. Všichni byli už za svého života uctíváni jako svatí muži. Lahiri Mahasája je především znám z knihy “Autobiografie jogína” od Paramahansy Jógánandy, která byla přeložena do téměř všech jazyků. Přichází stará žena a na otázku, jestli mohu mluvit s panem Lahirim odpovídá, že není přítomen a abych přišel zítra večer.

Když odcházím, u vchodu potkávám Američana Marka, který také přišel navštívit Lahiriho. Vracíme se společně křivolakými uličkami, směrem na hlavní tržiště. Mluvíme o svých zážitcích a místech, která jsme během svého pobytu navštívili a ještě chceme vidět. Zjišťuji, že většina cizinců, podobných zájmů, jaké mám já, navštěvuje převážně stejná místa a ašrámy – Tiruvamamalaj s ašrámem Rámana Maharishiho. Maduraj, Rámešvaram, Puri, Konarak, Puškár.

Po obědě si bereme rikšu a jedeme do chrámu Durgy, který je druhý nejstarší ve Varánasí. Před vchodem je několik lingamů. Jeden z nich obchází mladá dívka, položila na něj květinový věnec a polévá ho vodou z Gangy. Neslyšně odříkává svou prosbu, snad prosí, aby jí Šiva daroval dobrého manžela, jakého si přeje, snad prosí, aby úspěšně zakončila studium na místní univerzitě.

S kamarádem Markem vstupujeme do chrámu. Marek má s sebou indickou mandolínu. Začíná hrát a zpívat bhaján (chvalozpěv) na počest bohyně Durgy. Připojuji se k němu a také zpívám. Lidé, kteří jsou v chrámu, se otáčejí a jdou k nám. Přichází kněz a dává nám kolem krku květinové věnce. Už se chystá požádat o peníze, ale začínáme zpívat další bhaján.

Přicházejí k nám další lidé a zpívají s námi. Ještě musíme zazpívat několik dalších bhajánů. Kněz už zapomněl na peníze a ptá, odkud jsme. Kolem stojící Indové, dychtivě naslouchají hovoru.

Pomalu se stmívá. Pozoruji západ slunce nad Gangou, poutníky, místní lidi. Obraz je stále stejný jako před tisíci léty, jen “některé scény” jsou trochu jiné.

Zapadající slunce barví hladinu řeky do zlatova. Marek už dávno odešel. Ozývají se první zvuky večerních obřadů.

Pomalu končí jeden den ve městě boha Šivy, městě Světla Kashi, Varánasí …

 

Komentáře (0)