Pouť srdce – Jamunotri

Bůh, Bohyně a svoboda duše

Nyní když jsme navštívili svaté město Haridwar a vzali posvátnou koupel v Ganze na Hari-ki-pauri a poté co jsme vzdali úctu velkým mistrům jógy v Rišikeši, můžeme zvednout naše hlavy hodně vysoko a zaměřit celou naši pozornost, vědomí a energii na Božskou Himálaj, mystické velehory naší planety. 

Naším cílem je Chardham yatra… neboli poutní cesta na čtyři hlavní svatá místa Garwalské Himálaje. Jamunotri… pramen řeky Jamuny, Gangotri… pramen řeky Gangy, Kedarnath…sídlo Pána Šivy a Badrinath… sídlo Pána Višnua.

Tradičně se začíná v Jamunotri a končí v Badrinathu a přestože je to i z pragmatického hlediska nejlépe realizovatelná trasa, hlavní důvod pro tuto posloupnost nalezneme v spirituální podstatě. Ten kdo navštívil Indii, nebo se zajímá o staroindickou kulturu ví, že všechny chrámy, svaté hory, městečka, božstva, světci či další svaté parafenálie se obchází na projev úcty a to vždy z leva do prava ve směru hodinových ručiček.

Stejně tak se pouť Chardham začíná z leva do prava, ze západu na východ. Ještě hlubším ezoterickým důvodem je, že před tím než se člověk obrátí na Šivu a Višnua, kteří představují Boha – Muže (Puruša) je třeba nejdříve získat milost a požehnání Boha – Ženy (Prakrti). Konečným cílem každé autentické jógy, poutní cesty a spirituality je dosažení absolutního vědomí, dokonalosti a osvícení.

Tuto dokonalost vědomí (mahasamadhi) představuje Šiva i Višnu jako Božský otec a je možné ji dosáhnout tím, že získáme milost Božské Matky, která přichází prostřednictvím duchovní energie (čit šakti). Božské Matky Ganga a Jamuna stejně jako partnerky Šivy a Višnua, Bohyně Parvatí a Lakšmí jsou plné milosti a soucitu a jako pravé Matky jsou vždy připraveny zahrnout duši láskou a světlem. Pokud jim to tedy vtělená duše dovolí, protože první krok je na její straně. Bůh nám dal nezávislost rozhodování a svobodnou vůli a do této svobody duše Bůh nikdy nezasahuje.

To je Jeho velkodušnost a současně ochrana zachování možnosti čisté lásky ze strany duše, ochrana naší svobody. Na druhou stranu pokud se na Něj duše ze své svobodné vůle upřímně obrátí, okamžitě opětuje a to mnohonásobně. Bytosti nebeské a božské nikdy nevstupují do nezávislé vůle duše, jejich takzvaná intervence je vždy otázkou opětování, což dokládá tento verš z Bhagavad Gíty 4.11, kde Krišna prohlašuje:

Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestě, synu Prithy.

CESTA NAHORU JE CESTOU DO HOR – VÍTEJTE V KARŠALI

Máme štěstí (a nebo smůlu), že žijeme v dnešní době a nemusíme pro dosažení svatých míst Chardhamu, nacházejících se v nadmořských výškách (3-4000 m) vynakládat nadměrné fyzické úsilí. Všichni poutníci před rokem 1950 prokazovali na své pouti takový stupeň odříkání, askeze, sebezapření, vůle, vytrvalosti a odhodlání, které si dnes stěží dokážeme představit.

Pronajmeme si tedy taxi se zkušeným řidičem a vyrazíme po nekonečně klikatých silnicích vstříc dobrodružství, nahoru do hor, dnes specificky za Bohyní Jamunou, naší Božskou Matkou. Cesta autem vezme ca deset hodin pomalé jízdy (z Haridwaru nebo Rišikéše), než konečně silnice skončí ve vesnici Karšali, dál a výš už to prostě nepůjde jinak než po svých anebo oslích.

Vesnice Karšali se nachází 2500 metrů nad mořem a je jednou z mála takto vysoce položených původních horských vesnic, která jsou celoročně obývány. Přirozenou královnou vesnice je samozřejmě řeka Jamuna, která rozděluje vesnici na dvě části.

Turistická část vesnice se jmenuje Jankichatti a tady nalezneme několik možností ubytování, většinou levné hotely a dharmašaly (ubytovny pro poutníky) s jednoduchými pokoji. Sezóna je zhruba od konce dubna do konce října, protože v tomto období jsou ve všech čtyřech dhamech – svatých místech – otevřené chrámy s Božstvy a uctíváním a veškerým servisem pro poutníky okolo.

Poté co se ubytujeme, můžeme několik dní relaxovat a aklimatizovat se v Karšali, protože tato vesnice samotná skýtá jedinečný pohled do tradičního jednoduchého a přitom hlubokého života místních lidí, kteří jsou obecně velice dobrosrdeční a přátelští. Jejich domy (často až 200 let staré, ze dřeva a kamene), hospodaření, zemědělství, rodinná pospolitost, vaření, způsoby – to vše na poutníka z Evropy působí přímo pohádkově. Okolí vesnice nabízí rovněž mnoho treků a procházek, náročných i pohodových s pohledy na úchvatnou a úžasnou Himálaj.

Příroda je v této poloze rozmanitá a jedinečná – kopce, hory, louky, řeky, potoky, velehory, vodopády, údolí, skalní masívy, silná vegetace, nízké křoviny i vysoké stromy, jehličnany i listnaté, spousta rostlin, bylin, plodů – to vše dohromady divoké, syrové a kouzelné tvoří ráj pro romantiky, dobrodruhy a milovníky přírody.

JAMUNOTRI A SAPTARIŠIKUND

Jakmile jsme připraveni a nastal náš čas, vyrážíme nahoru do Jamunotri. Trek dlouhý ca 6 km s převýšením 800 metrů není díky dobrým cestám fyzicky náročný, právě naopak je příjemnou meditací a to zvlášť tehdy, když si poutník zvolí své vlastní tempo a dle libosti ducha si kdekoliv zastaví k rozjímání, pozorování a relaxaci.

Jamuna Devi v podobě Božstva je uctívána v malém chrámu, který rekonstruoval do současné podoby král z Tehri Pratap Shah na začátku minulého století. Nachází se v nadmořské výšce 3300 metrů a toto místo je pro všechny poutníky bez potíží dosažitelné a to buď pěšky, na oslovi nebo dokonce na nosítkách či v nůši. Často vidíme velmi staré lidi, kteří by už nezvládli jízdu na oslovi, jak jsou vynášeni nahoru místními nosiči. Když stařenka váží 50 kg a méně, zvládne ji jeden lokální šerpa sám v nůši na zádech. A když je člověk těžší, pak si musí najmout čtyři nosiče s nosítky.

Je to regulérní sezónní práce pro místní domorodce, protož mezi hinduisty se najde spousta takových lidí, kteří touží na konci svých životů vzdát svou úctu a modlitby božské Matce a získat tak její požehnání na další cestu – příští život. Samotný pramen Jamuny (lépe řečeno místo kde se poprvé nechá spatřit člověkem) nalezneme mnohem výše v nadmořské výšce 4400 metrů. Jamuna vyvěrá z ledovce Champasar na místě věčně zamrzlého jezera Saptarišikund (jezírko sedmi mudrců).

Toto místo lze dosáhnout jen velmi náročným trekovým výstupem dlouhým 15 km. Nad jezerem se nachází horské vrcholy Banderpoonch (6300) a Kalinda Parwat (6000). Je to velmi silné mystické místo, kde pravidelně medituje sedm legendárních vesmírných mudrců – Mariči, Atri, Angira, Pulaha, Kratu, Pulastya a Vasištha.

Místo kde probíhá chrámové uctívání a obřady je i díky svému prostředí úzké soutěsky a příkrých skalnatých stěn pohoří, nejvyšší možné místo pro chrám Jamuny devi.

Toto místo je pro tento účel předurčené samotnou prozřetelností, což dokazuje přítomnost horkého minerálního pramene Suryakund hned vedle chrámu. Léčivá horká voda boha slunce Súrji naplňuje několikrát denně bazény pro horkou koupel poutníků, vyhřívá chrámovou podlahu a několik pokojů připojených k chrámu. Voda je natolik horká že když zavěsíte do plátna rýži nebo brambory, za několik minut se v pramenu uvaří a pak se jako obětina nabídnou Jamuně. To je jeden z místních tradičních obřadů. Dalším je oběť (púdža) bohu slunce Súrjovi a jeho dceři Jamuně a různé chrámové uctívání (árati) během celého dne.

O chrámové uctívání se po staletí starají kněží (bráhmani) z vesnice Karšali, kam je i Božstvo a Jeho uctívání přeneseno během zimních měsíců (od konce listopadu do druhé poloviny dubna).

JAMUNA, GANGA A ASITA MUNI

Jamuna je tady v chrámu uctívána společně se svou starší sestrou Gangou. Božstvo Jamuny je vytvořeno z černého mramoru a Ganga z bílého, což vytváří kontrast dvou hlavních sil (šakti), které jsou v lidském těle zastoupeny jako ida a pingala (energetické proudy – nadis), subtilní dráhy v kterých proudí životní energie (prána šakti). Ve staré Číně označovány jako jin a jang. Zatímco Jamuna (ida – lunární – ženská) dává psychickou (citta) a mentalni (manas) energii, Ganga (pingala – solární – mužská) uděluje fyzickou energii a vitální sílu (prána).

Proto světci a spirituální adepti uctívají obě řeky současně, to aby dosáhli rovnováhy obou pólů a tím dokonalé meditace. Tuto rovnováhu představuje soutok Prajág Rádža (Alahabád), místo kde se obě řeky (sestry) setkají (sangam) a splynou v jedinou řeku. Na tomto místě se koná slavná Kumbhamela, největší duchovní festival naší planety. Předtím než se spojí v Alahabádu, plynou obě řeky tisíc kilometrů paralelně napříč pláněmi východního Indického státu Uttar Pradesh, vytvářející takzvaný doab (povodí dvou řek).

Tato zem mezi oběma řekami je po všech stránkách požehnaným místem pro život a tak byla tato oblast vždy nejvíce zalidněným územím a to především díky velmi úrodné půdě a dostatku vody. Historikové a archeologové datují původ zemědělské civilizace v údolí Gangy (ganga valley civilization) na nejméně 5000 let.

S Jamunotri se pojí příběh legendárního mystika a mudrce Asity Muniho, který měl svou poustevnu právě tady, ale každý den chodil přes hory i do Gangotri, aby mohl vzit koupel, vzdát úctu a zameditovat také u Matky Gangy. Díky tomuto odříkání a oddanosti oběma Bohyním dosáhl takové úrovně milosti a požehnání, že když byl již velmi stár a nemohl více chodit přes hory ke Ganze, Ganga samotná přišla za ním do Jamunotri, tím že se v údolí zjevila jako Garuda Ganga. Ganga, kterou přinesl Garuda, Božský obrovitý pták, přepravce Pána Višnua, aby tak potěšil upřímné srdce mudrce Asity. Od té doby do údolí velkým mocným vodopádem přichází rovněž i Ganga. I to je jeden z důvodů, proč jsou v místním chrámu uctívány obě řeky.

JAMUNA, JAMARÁDŽA a SÚRJA

Ganga a Jamuna jsou považovány za sestry z duchovního hlediska. To proto, že obě sestoupily jako Bohyně Avatarí (prodloužení duchovních sil) ze spirituální sféry do hmotného světa, aby zde svojí láskou a milostí projevili přízeň všem podmíněným duším. Stejně tak jako jejich další sestry (duchovní energie) v podobě řek Saraswatí, Narmadá, Sindhu, Godavárí a Kaverí, které všechny společně vytváří sedmici nejhlavnějších svatých řek Indie (Sapta nadi).

Z hlediska transcendentálního personalismu těchto sil a v rámci jejich zábav projevených na této planetě mají všechny tyto řeky (v identitě osobního zastoupení) své rodiče, rovněž božského původu. Každá duchovní energie má svoji osobnost a podobu, Bůh a Bohyně a všechny jejich expanze, projevy a prodloužení jsou duchovní bytosti, což znamená, že se vyznačují identitou, osobností, jménem, podobou, charakterem a činnostmi. A tak Ganga je dcerou Himavána a starší sestrou Párvatí, manželky Pána Šivy, kdežto Jamuna je dcerou Súrji, boha slunce a dvojčetem sestrou Jamarádže boha spravedlnosti.

Bůh slunce Súrja je velice mocným solárním božstvem, který svojí energií (prána) vyživuje celý vesmír. Súrja sídlí na obloze a jeho zástupcem na zemi je bůh ohně Agni. Obě božstva jsou v lidském těle zastoupeny v solární čakře Manipura, kde Agni je zodpovědný za trávení a Súrja za distribuci prány do celého těla, stejně tak jak to činí ve vesmírném těle – universu (hiranyagarbha).

Je samozřejmostí, že děti Súrji, budou rovněž velice významné a mocné osobnosti a není náhoda, že se Jamarádž a Jamuna zjevili v tomto vesmíru jako dvojčata opačného pohlaví (jamajami). Zatímco Jamarádž (mužská síla) je zodpovědný za karmický řád, který striktně a pečlivě udržuje v Boží spravedlnosti (dharma), Jamuna (ženská síla) uděluje lásku a milost, které mají schopnost transcendovat jinak nevyhnutelné karmické zákony (podobně jak je tomu ve světské justici při udělení speciální milosti či vyhlášení amnestie prezidentem apod.).

Nicméně Jamarádža je velice silnou a bezchybnou autoritou a v této kapacitě je znám jako Dharmarádž neboli manažer Boží spravedlnosti. Je to On, který dohlíží na to, aby duše po smrti dosáhla přesně takového stavu bytí, který si zaslouží na základě své karmy. Karma člověka se zakládá na jeho činnostech, které vykonal tělem, slovy a myslí. Žádný člověk nedokáže souhrnně evidovat či analyzovat svou karmu, na druhou stranu Bůh a Jeho energie detailně a bezchybně evidují veškerou karmu všech bytostí ve vesmíru.

Tak úžasná je Boží moc. Všechny naše činy jsou pečlivě evidovány v astralních záznamech. Bůh svojí mystickou silou sídlí jako nadduše (paramátma) v srdci každé živé bytosti a osobně vše zřetelně vidí a eviduje. Jakožto dokonalá bytost vidí a eviduje i ty skutky, které si my neuvědomujeme, nevnímáme nebo záměrně negujeme jejich existenci. Oproti Bohu je člověk postižen nedokonalostí, která se podle zjevených písem dělí na čtyři.

Máme nedokonalé smysly, podléháme iluzi, nevyhnutelně chybujeme a máme sklon podvádět sebe a ostatní. Nevědomost však neomlouvá, stejně jako ve světské paralele neomlouvá člověka nevědomost zákona a neosvobozuje ho tím od trestu (reakce). Na základě těchto nedokonalostí, a pod vlivem našeho ega, si často sami překrucujeme realitu tak, aby nám vyhovovala.

V psychologii se tomu říká racionalizace, kdy si člověk dokáže dokonce i svůj evidentně zlý skutek “racionalizovat” v dobrý. Tímto syndromem podvodu bohužel dnes trpí většina lidí a nejsmutnější realitou je, že takto postiženi jsou i představitelé náboženských tradic, duchovních a vládních organizací a jiných rádoby morálních institucí. Naštěstí vládce spravedlnosti Jamarádž není ovlivněn populárním názorem lidské společnosti, světskou jurisdikcí nebo jakoukoliv politickou propagandou, které jsou všechny relativní, nestálé a pomíjivé.

A tak je více než pravděpodobné, že v jeho očích a kompetenci má to co je dnes obecně považováno za normální, přijatelné nebo dokonce dobré zcela opačnou hodnotu a naopak to co je dnes obecně odsuzováno a hanobeno, je dobrem v očích Božské spravedlnosti.

Lidé v Indii jsou si tohoto fenoménu díky své tradici a výchově více vědomi než lidé na západě a to často jen intuitivně a podvědomě. I tento pozitivní sentiment, víra či intuice je přivádí k Jamuně, aby zde žebrali o milost pro sebe, své nejbližší nebo všechny lidi světa. Dobře vědí že Jamarádž má pro svou sestru dvojče přirozenou slabost a tak tedy může zase nad našimi slabostmi maličko přimhouřit očičko. Jinými slovy v duchovních sférách je láska a milost nadřazena vesmírným zákonům a spravedlnosti.

Krišna a Jeho Božské zábavy čisté lásky ve Vrindávanu

Daleko vyšší úrovní ryzí motivace a pojetí, je silná potřeba poutníka potěšit Matku Jamunu. Je to tato Bohyně, která uděluje požehnání, díky kterému poutník obdrží upřímnou touhu do svého srdce (šradhá), jenž je semínkem Božské lásky – Nejvyššího Cíle. Poté, za předpokladu správné kultivace, toto semínko v srdci vyklíčí a nejúžasnější rostlinka čisté oddanosti a ryzí lásky (energie bhakti šakti) začne růst.

Když bude adept dál pečlivě střežit, zalévat a kultivovat tuto křehkou rostlinku bhakti (pozitivním zaměstnáním a cvičením těla, mysli a duše) a současně ji chránit před plevelem a škůdci (odstranění zlozvyků a odmítnutí nepříznivých vlivů ze svého života) tato rychle poroste a postupně změní jeho srdce z pustiny v rajskou zahradu, kde Bůh a Bohyně naleznou sve věčné sídlo a místo pro své transcendentální zábavy (dosažení čisté lásky k Bohu – prema bhakti).

Každý znalec védské kultury a tajemství božské oddanosti ví, že Jamuna má tuto neobyčejnou moc, která ji byla udělena samotným Sri Krišnou, mluvčím Bhagavadgíty a Nejvyšším Bohem čisté lásky. Jamuna a Šrí Krišna jsou vzájemně úzce spjati v důvěrném vztahu v božských zábavách duchovní lásky (rása líla), jež se odehrávají ve Vrindavánu (Mathura, Uttar Pradeš), v kouzelných hájích a lesích právě na břehu řeky Jamuny.

Jeden z takových velkých mistrů a znalců je Šríla Rúpa Goswami, který napsal překrásnou báseň v sanskrtu jako oslavu Božské Jamuny. Anglický překlad naleznete tady.

Všechna sláva Božské Matce Jamuně!

Komentáře (0)