Na návštěvě u parfumérky

Alchymická parfumerie Rafaella se nachází v jedné z malebných uliček pražské Malé strany. Útulný interiér, milá obsluha a všudypřítomná omamná vůně. V každém rohu jiná. Jednodruhové květinové toaletní vody, Bachovy speciality, skvostné orientální kousky například z dílny Mishal Muzaffar Itarji, francouzský šarm a luxus… Nádherně zdobené flakony připomínající spíše šperky než obaly. Pokud vám nic ze zdejší nabídky nepadne do nosu, o čemž by se dalo s úspěchem pochybovat, máte možnost si nechat namíchat svůj osobní parfém podle ojedinělého přírodního systému 16-ti barevných linií. A jak napadlo majitelku Petru Hlavatou pořídit si alchymickou parfumerii, mimochodem první v naší republice…?

Jedná se o vaše vysněné povolání?

Jsem vystudovaný farmaceut s praxí ve starých lékárnách, kde se ještě míchaly masti, prášky, pilulky, což mě bavilo. Na vysoké škole, kterou jsem dělala až po revoluci, jsme měli přednášky také o alternativních směrech, které sem začaly proudit. Vypadalo to, že se se „západní“ medicínou spojí, což se bohužel nestalo. Farmaceutický byznys začal tlačit a v lékárnách se přestalo míchat. Během svého působení ve farmaceutických firmách jsem si uvědomila, že je to jen byznys, kde nejde o člověka ani o jeho zdraví. Po narození syna jsem objevila aromaterapii, vůně mě začaly zajímat víc a víc. Mám talent na míchání a také dobrý čich. Když se k tomu přidá teoretická výbava a nedostatek vůní na trhu, je alchymická parfumerie na světě.

Ukázková cesta s jasným cílem…

Šlo to samo a rychle, což je většinou zárukou toho, že je to „ono“. Loni jsem si řekla, že si dám ke 40. narozeninám parfumerii, a mám ji. Aktuálně mě baví zkoumat staré vonné rodinné receptury, což je řemeslo děděné z generace na generaci. Oficiální parfémy jsou už také byznys, ale zůstaly rodiny, které se řemesla drží. Zajímají mě podpisy jiných parfumerů. Takže u mě najdete věci z Mekky, Francie, italská mýdla… Je to umění. Skládání vůní a výroba parfémů je dobrodružství i alchymie. Každý parfumér má své oblíbené ingredie i svůj vonný podpis.

Chtěla byste, aby vaše děti pokračovaly ve vaší práci?

Syn má dobrý nos, dcera je „čanča“ a v naší parfumerii ji to baví. Byla bych ráda, ale je to na nich. Uvidíme, co bude za 20 let. Vše se vrací k přírodě a řemeslu… Když si zvyknete na přírodní vůně, nebo takové ty „jiné“, těm se říká výklenkové – vůně tradičních rodinných firem, tak už není cesty zpět.

Na co myslíte, když vyrábíte nějakou vůni?

Najít svoji vůni je jako najít lásku. Vezmete si diagnostickou sadu, kde je 16 vonných linií, a svým nosem si hledáte a hledáte – základ, srdce a hlavu. Ten výběr řekne o člověku vše. Někdo potřebuje parfém jednoduchý ze 3 složek, jiný z 10-ti. Pak je nakombinuji, zkoušíme, případně jdeme dál. Je to cesta.

…co když je někdo nerozhodný a líbí se mu třeba 5 vůní?

To je, jako když přijdete na diskotéku a líbí se vám tam 5 chlapů. Všechny najednou si domů asi neodvedete. Samozřejmě dělat se může cokoliv, ale mělo by to být pro člověka příjemné. Takže doporučuji vzít raději 5 jednotónových, což jsou kvalitní esence, a zvykejte si. Důležité je, aby člověk s vůní pracoval. Jedna věc je vůni složit, ale příběh začíná až v momentě, kdy ji oblékne. Až když začnete s partnerem žít, tak ho poznáte…

…a já myslela, jak je to jednoduché. Že zákazník přijde, řekne, co chce za vůni, vy uděláte „frk-frk“ a on odchází s plnou lahvičkou…

Nikdy nic nedělám „frk-frk“. Důležité je, aby se nos otevřel a uvolnil. Hodně lidí má pokažený nos ze syntetických vůní. V klidu nechávám zákazníky, aby si vůně očichali, většinou začínáme malými „arabkami“. Arabové dělají vůně do olejů, jsou vydatné a pečující. Podle výběru zhruba 3 kousků už vidím, jestli jde spíše do medových nebo citrusových tónů, jestli potřebuje zklidnit… Když je vůně vaše, tak uvolňuje i léčí a měla by být sexy.

Jak dlouho celý proces hledání a výroby vůně trvá?

Pokud někdo trvá na výrobě individuálního parfému, začneme s diagnostickou krabičkou. Někdy se stane, jelikož se jedná o čisté esenciální oleje, že jsou pro někoho příliš silné. Tak nechám vybrat některou z orientálních vůní, protože Orient je matkou vůní. Od toho se odrazíme a potom záleží na tom konkrétním člověku. Někdo chce individuální parfém, tak ho složím, nechám uzrát, za 14 dní se u mě staví pro 3 lahvičky a pak už je to jen o „voní/nevoní“. Když najdeme nosnou látku, hledáme koncentraci – to je věcí citlivosti. Někdo vnímá 10%, někdo ani 60%. Důležité je, aby se v tom člověk cítil dobře. Většinou se vejdeme do měsíce. Ale také se stane, že někdo není spokojený a my přidáváme a přidáváme. Nerozhodným radím, aby si vybrali některou z hotových vůní. Nějaký čas ji nosí a až jsou s tou konkrétní vonnou látkou v kontaktu, zjistí, jestli je to ta pravá, a můžeme se dát do výroby.

Není možné, že by se někdo zmýlil, že by mu úplně stejně pasovalo více vůní – linií?

Vše je možné. Pokud se to stane, nechávám zákazníka při tom. Většinou ale, když se uvolní, tak tu jedinou pravou pozná. Opět je to jako s tou láskou – na té nic nevymyslíte. A nikdo vám to nemusí říkat. Můžete mít klidně 2 parfémy, každý na jinou příležitost. Když na to přijde, můžete mít i 30 parfémů – podle nálady. Vůně je pocit. Mám 256 vůní a 16 vonných linií (ženských typů) – divoká červená, romantická, mořská… A když víme, kdo jsme, můžeme obléci jakýkoliv kabát. Jde o to nosit vůně vědomě. Vědět proč to nosíme a co to dělá. To nejde naučit, to musí přijít zevnitř. Proto také vůně s pamětí – vzpomenout si, kdo jsem byl, ucítit se.

Nenapadlo vás vyrábět si svoje esence?

To je nemyslitelné. U nás takové rostliny nejsou a destilační aparatura je hrozně drahá. To je třeba nechat odborníkům. Například v bulharském růžovém údolí se tím zabývají kolem 200 let a umí to nejlépe. Doma mám bylinnou zahradu, jejíž produkty používám do koupelí a čajů. Kamarádi mi loni volali, že destilovali meduňku. Sklidili pole a získali jednu kapku. Nejsme vyhlášeným aromaterapeutickým krajem na rozdíl od přímořských a teplých orientálních krajin. Až Křižáci k nám přivezli ambry a ostatní vůně z Orientu, kde se používaly už téměř 5 000 let. Díky odlišným podmínkám voní levandule z Francie jinak než levandule z Indie.

…jako mnoho zvědavců přede mnou i po mně se zeptám, zda jste viděla film Parfém – příběh vraha…

Čich souvisí s limbickým systémem. Všechny vůně jsou emocionálně spjaty, neexistuje vůně, na kterou bychom nereagovali. A to byl člověk, který měl dokonalý čich, ale neměl funkční limbický systém, neměl žádnou sounáležitost s lidmi. Proto mohl dělat to, co dělal. Nevyvinutá lidskost – dokonalý čích. Film i kniha jsou parádní, protože v nich je plno řemeslných věcí. Zařazuji to mezi doporučenou literaturu ve škole čichu.

Co všechno učíte ve škole čichu?

Probouzíme nosy, učíme se pracovat s vůněmi a archetypy. A jde to opravdu rychle. Na nosu je úžasné, že ať je jakkoliv přispatý, lze rychle zapnout. Čichejte si ke kytkám, k jídlu, ke všemu. Tak se nos rozvíjí. To je jako s vařením. Když se ho naučíte, začne vás bavit, experimentujete… Musíte si věřit. Teoretických škol a knih je hodně. Můj cíl je hlavně co nejvíce načichat, nezakládám školu na diktování. Nechápu, proč aromaterapeuté zdůrazňují jen to léčivé a parfuméři jen to vonné. Kdysi to bylo dohromady, všechny vonné látky se používaly jako léčivé – ať to byla ambra nebo pižmo, a jako afrodisiaka. Vonná spojka putující věky je jasná: parfumér, alchymista, lékárník, a po téhle cestě se dá putovat i zpět. A to je cesta, po které jdu.

Více o alchymické parfumerii na www.rafaella.cz

Komentáře (0)