Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Zápisky české jógínky z Indie: Týden pátý

Naše předposlední hodina anatomie je věnována trávícímu traktu. Ke konci si zahrajeme hru, kdy si každý vylosuje nějakou část trávícího traktu a kdy máme pak udělat dlouhý řetěz a seřadit se tak, abychom byli v pořadí od místa, kde se jídlo dostává do našeho těla, až po místo, ze kterého to zase všechno vychází. Losuju si „řitní otvor“. Za odměnu dostáváme sušenku.

Poslední tři studijní dny našeho kurzu se nesou v pohodě a dobré náladě. Pokračujeme s našimi závěrečnými prezentacemi a hodinami, kdy se učíme navzájem, čerpáme nekonečně mnoho inspirace navzájem z našich lekcí a slibujeme si, že zůstaneme v kontaktu a budeme se informovat o tom, jak se z nás stávají či nestávají jógoví učitelé ve všech možných koutech světa. Taky se učíme na náš poslední písemný test a těšíme se až si na závěrečnou ceremonii budeme moci obléknout sárí (popřípadě jiný nejógový oděv) a necháme si ruce pomalovat hennou.

Ve středu začínáme naší poslední hodinou vinyasy v šest ráno, kterou mám to privilegium vyučovat já. Protože je zrovna v ten den svátek zamilovaných a zároveň náš poslední den, věnuju svou lekci otevírání srdce a zakončuju ji hromadným objetím a písničkou „All You Need Is Love“ od Beatles. Místo vpředu si dost užívám, a i přes svou introvertní povahu nejsem vůbec nervózní, za což vděčím hlavně svým úžasným spolužákům. Nicméně si to užívám nejspíš trochu moc, protože přetahuju o dvě a půl minuty, což v mém závěrečném hodnocení nezůstane bez povšimnutí.

Poté nás čeká naše už úplně závěrečná hodina vinyasy, která nás všechny uklidní a pohladí na duši, a my se chystáme na náš poslední test z anatomie. Všichni projdeme, což znamená, že už to skoro máme v kapse, a tak z nás opadávají všechny potlačené i nepotlačené stresy. V odpolední pauze si většina spolužaček, včetně mě, nechává ozdobit ruce hennou, abychom na tu naši závěrečnou ceremonii vypadaly jaksepatří indicky. Já si svou nádherně nazdobenou ruku rozmáznu hned asi pět minut po tom, co je dílo dokonáno a v tom nejlepším případě se má nechat nejméně půl hodiny zaschnout na slunci. Naštěstí následky nejsou tak hrozné, jak to na první pohled vypadá, a já se kochám pohledem na své slavnostně nazdobené ruce.

Naši poslední večerní hodinu hatha jógy učí dohromady dvě spolužačky – Češka a Australanka, a já zažívám svou zatím nejemocionálnější hodinu jógy, kterou jsem kdy absolvovala. Hned na začátku nás přivítá voňavá místnost s hudbou, a na každé jógamatce leží růže s papírkem, který nás rozděluje na slunce a měsíce. Většinu hodiny spolupracujeme ve dvojicích slunce-měsíc a věnujeme se hlavně partnerské józe. Lekci zakončujeme v kruhu se svíčkou v ruce, a každý má teď šanci se otevřít a říct, na co je nejvíc pyšný za ten měsíc, co jsme tady spolu strávili, eventuálně se vypovídá ze všeho, co má na srdci. Já využiji příležitosti a nechám promluvit všechny své pocity a projevuju vděčnost, že jsem měla možnost strávit s těmito nádhernými lidmi celý měsíc. Všichni se navzájem hodně otevřeme a většina očí nezůstane suchých a my nakonec provádíme ještě jedno velké objetí. Pak už nás čeká jen poslední hodina meditace a neklidná noc před naši závěrečnou ceremonií.

Ve čtvrtek ráno se probouzím v sedm ráno a přes balkon lezu do pokoje k Péti, své české jógové kamarádce, se kterou jsme se oficiálně seznámily už v Dillí, kde se ještě před snídaní začínáme zkrášlovat na naši závěrečnou ceremonii. Po snídani, na kterou jsme dorazily jako první, jdeme zpátky na hotel, nechat se obléknout do sárí. Část, na kterou jsem se těšila snad ještě před začátkem kurzu.

V devět hodin se všichni sejdeme na naši závěrečné ceremonii, kde dostaneme naše certifikáty, opravňující nás učit jógu po celém světě a kde máme ještě naposled šanci poděkovat našim učitelům a spolužákům, a vůbec říct cokoliv, co máme na srdci. Po ceremonii nás čeká ještě společný oběd v jedné z nejoblíbenějších kaváren, kde se ještě naposledy skoro všichni vidíme a pak už se nám naše skupinka začíná pomalu rozpouštět. Někteří jedou domů ještě týž den, někteří další den ráno a někteří (jako třeba já) ještě pár dnů zůstanou, protože rozloučit se s Rishikeshem není vůbec lehké.

Odpoledne v den naší ceremonie ještě dostáváme jako dárek od naší učitelky vinyasa jógy lekci jin jógy, která je perfektním zakončením našeho kurzu. Za tu dobu, co jsem na kurzu strávila, jsem potkala tolik úžasných a inspirativních lidí, kteří navždy zůstanou v mém srdci, i když se s většinou z nich pravděpodobně už neuvidím. Za ten měsíc jsme spolu sdíleli všechny naše radosti a strasti, temnotu i světlo, radost i slzy, a v našich srdcích jsme našli lásku, jednotu a porozumění. Já budu navždy děkovat Vesmíru, že jsem mohla strávit měsíc svého života po boku lidí, kteří mi jsou nekonečným zdrojem inspirace a lásky, a od kterých jsem se naučila tak moc, že mi to stačí na několik životů. A za to, že se naše cesty setkaly právě tady v Rishikeshi, vděčím józe.

Přestože čas strávený společně končí, naše cesta teprve začíná…

 

Komentáře (0)
Nikola Cieslarová

Poprvé mi jóga vstoupila do života na dětském letním táboře, kde mě však pozdrav slunci v ranní, rosou pokryté trávě zrovna moc nezaujal.
Podruhé jsme se našly, až když jsem byla na střední škole a od té doby mě až na pár momentů provází v mém každodenním životě.
Časem jsem měla potřebu se józe věnovat více a tak se od minulého roku snažím tuto svou lásku předávat i dalším lidem.
Protože není většího štěstí než sdílet s ostatními, co sami máte rádi nejvíc.

17.03.2018 - 10:12

Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.



Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám