Tadásana – umění stát pevně v jógové pozici hory

Tadásana – jógová pozice hory. Úplný základ a začátek, který v sobě skrývá mnoho úskalí, jak už tak bývá pro horu typické. Však se taky při jejím cvičení nechte mohutným masivem inspirovat. Hory stojí pevně, mají dobrý základ a pnou se hrdě do výšky.

Čím déle cvičím, tím více si horu zamilovávám. Snad při každé své praxi se v ní musím chvíli zastavit, i na zklidnění a meditaci je mi často příjemnější než pozice v sedě. Asi i proto, co, alespoň pro mně, v sobě hora nese. Jak působí předloha. Vždy se mi hlavou mihne představa osamělé hory, co se dotýká nebe, a špičku halí oblaka. A přesně takové hoře se při cvičení snažím připodobnit.

Začnu od nohou. Stávám, s nohama na šířku kyčlí, při mé první zkušenosti říkala lektorka, aby tam proběhla malá tibetská myška. Důležité je zarovnání chodidel, tedy ohlídat si, aby palce směřovaly dopředu a byly rovnoběžné. V mém případě to znamená, že musím mít paty lehce šířeji. Základnu ale můžete postavit i s nohama u sebe, nicméně i v tomto případě je nutné, aby palce mířily dopředu, takže paty můžete mít od sebe.

Nadzvedněte prsty na chodidlech a uvědomte si body pod patou, klouby palce a malíčku, do těchto míst směřujte svou stabilitu. Pokud ji nemůžete najít, zakývejte se lehce do stran a dopředu, dozadu, až najdete polohu, kdy je vaše váha rozložena rovnoměrně mezi tyto tři body. Zvedlé prsty roztáhněte do šířky a takto roztažené je položte na podložku.

A pak už se jen snažte vyrůst do výšky. Určitě ale při propínání nohou tak zvaně nezamykejte kolena. Termín zamčená kolena se mi líbí, říká přesně to, co se stane, v tu chvíli už se nevypínáte, ale vlastně se tak nějak propadnete do svých kolen. V naší hoře je to takový první výškový tábor. Druhý se nachází v oblasti kyčlí, podsaďte lehce pánev, ale ne tak, abyste zploštili přirozené zakřivení páteře, pocitově se snažte zpevněná stehna lehounce vtáčet dovnitř.

Bez toho, abyste zbytečně vystrkovali spodní volná žebra dopředu, otevřete hrudník, pevné bříško pomůže správnému nastavení, kdy hrudní kost míří krásně dopředu. S výdechem spusťte ramena dolů, taky, aby hroty lopatek mířily do země a vytahujte naopak krční páteř od výšky. Brada se vám tedy trochu zasune dozadu a hlava jemně sklopí dolů. To je třetí výškový tábor.  Vrchol, tedy temeno hlavy, vytahujte co nejvíce nahoru.

Když mám čas a chuť se v této ásaně zastavit na déle, než první srovnání při praxi, nebo při proplouváním mezi ásanami, čerpám energii ze země. Hledám sílu ve stabilitě. Snažím se myslet si na to, aby mi tělo držel hloubkový stabilizační systém a ne křečovitě zatnutý zadek, stehna nebo spodní část břicha. Snažím se do své tadásany vnést lehkost, aby rostla až do nebes.

Uvědomuji si energii, která mi proudí od těch tří bodů na chodidlech přes vnitřní klenbu a vnitřní stranu lýtek a stehen, až se spojí v oblasti kříže a po páteří míří vzhůru až se mi v hlavě rozdělí do dvou proudů, jeden míří do oblasti třetího oka a druhý do temene, kde se jemně zastaví a hromadí se (a v mé fantazii pomalu vytváří ony obláčky, jež halí vrcholek hory). Jistá volnost je proto pro tento průchod energie nutná, pokud zamknu kolena, spodní břicho nebo zadek, zamknu v tom místě i cestu pro energii, která už neproudí dál.

Ruce mám nejradši spojené před srdcem a jemně vnímám jejich propojení a dotyk, někdy opravdu cítím, jak by se skrze ně propojovaly dvě různé poloviny, jinová a jangová. Je to pro mě vždy malý zázrak. Pokud potřebuji nabrat ještě více energie, vytáhnu seplé ruce nad hlavu, aby se prodloužila její dráha až do konečků prstů na rukou a pak si ji jemně stáhnu k srdci.

A to všechno nejradši se zavřenýma očima. Abych se nerozptylovala okolím, ale soustředila se plně jen a jen na sebe, svůj postoj, svoje tělo a energii, kterou se snažím nabrat z okolí. A že to je nejpříjemnější v přírodě, bosky na trávě, nebo i jehličí, asi není třeba dodávat. Stavte i vy své hory vysoko a často.

 

Komentáře (0)