Stres a flexibilita: ovlivňují se?

Chcete být pružnější a ohebnější? Možná to je jeden z hlavních důvodů, proč jste se pustili do jógy. A možná se divíte, že ani po každodenním “protahování” ještě stále neuděláte provaz, nedáte si nohu za hlavu a neoslníte Instagram zdánlivě dokonalou pozicí. Na vině může být, mimo jiné, stres.

Právě to je případ mé kamarádky. S novým rokem se pustila do zdravého životního stylu a na každé ráno si naordinovala dvacetiminutovou jógovou sekvenci. Po dvou měsících za mnou přišla a ptala se, kde dělá chybu. Protože znám její celkovou životní situaci, hned mi bylo jasné, odkud vítr vane. Každý den vstává s knedlíkem v žaludku, co další pracovní den přinese. Vyčerpaná se večer vrací do prázdného bytu, nad kterým visí nesplacená hypotéka. Každý den je pro ni sledem spousty malých bitev.

Bojuj nebo uteč

Jak často bojujete vy tu svou a lapáte po dechu? Přesně to se totiž stane, když se dostaneme do stresu, jedno jak velkého nebo z jaké příčiny. Náš dech se stane mělkým a povrchním a dostává se jen do horní části hrudníku. Tělo se instinktivně stáhne v přípravě na rychlou reakci – bojuj nebo uteč. A je úplně jedno, jestli stojíme proti rozzuřenému vlkovi nebo pospícháme, abychom stihli vyzvednout dítě ve školce. Odpověď organismu původce stresu nerozlišuje, vždy je to bojuj nebo uteč. Co jsme tedy jednou fyzickou praxí ásan nebo prostě strečinkem otevřeli, se stresem zavře. Každé ráno tak začínáme od nuly.

Ohýbání dechem

Právě naše schopnost ohýbat se, nejen fyzicky, ale i v myšlenkách, je spojena s dechem. Flexibilní je kdokoliv, i člověk, který na počátku lekce nedosáhne v předklonu rukama na zem. Pokud opustí své ambice, napojí se na svůj dech a začne s ním vědomě pracovat – teď a tady, během několika málo minut zvládne, o čem se mu nesnilo. Je to jen o dechu a o technice. Stejně tak v myšlenkách. Pokud jsme ve stresu a v neklidu, je to buď a nebo. Stačí nadechnout se a hned se zklidníme. Najednou vidíme celé spektrum možností a alternativ. Dobrá zpráva je, že je to jen o pozorování a o praxi. Pozorujte se a snažte rozlišit, kdy je čas dát si chvilku oázu a nadechnout se.

Inspirace pro tyto řádky přišla v poklidu dovolené, poté, co jsem dokončila svou každodenní fyzickou praxi. V zákrytu horských údolí jsem zpozorovala velký rozdíl v tom, jak se mé tělo cítí. Po pár dnech mimo pražský shon je mé tělo otevřeňejší a pružnější. Není to o tom rozhýbávat ho každý den od začátku. Je krásně vláčné, i přes fyzickou náročnost mimojógového programu. I my, lektoři, se můžeme tvářit zenově a vyrovnaně, ale ani tak nejsme zcela odolní vůči tlakům velkoměsta. To je pravděpodobně trénink na celý život, alespoň pro mě. Proto je ale třeba brát si dostatečně dlouhé volno na “retreat”, stažení se do ústraní, odkud můžeme všechny tyto věci vidět.

P.S. Vzpomínáte na stresovou reakci “bojuj nebo uteč”? Stejný princip funguje, pokud setrváváte v nějaké ásaně přes sílu a nepohodlím v myšlenkách úpíte, ať už proboha lektor vyhlásí odpočinek v dítěti. Zbytečně sebe a své tělo stresujete. Pokud takový moment v průběhu lekce zažijete, zkuste si dát dárek – s láskou k sobě samému si sesedněte do pozice dítěte, i když ostatní v pozici setrvávají.

 

Komentáře (0)