Ásany trochu jinak

Pravidelně se jednou týdně soustředím na jednu z pozic, kterými jóga oplývá, a sepíšu o ní pár řádků a slov. Je to příjemná práce, ponořit se hlouběji pod povrch nebo jít trochu dál za provedení v praxi. Probírání se vlastními zkušenostmi a pocity, teorií a tím, co sdílí druzí, je vždy obohacující. Přidává mi to nový rozměr do mé praxe. A nutí mě stále zůstat ve střehu, a o to bych se s vámi ráda podělila.

Nevyjíždějte si koleje

Všichni k tomu máme sklony. Koneckonců tak pracuje lidský mozek, vytvoří paměťovou kolej, vytvoří stereotyp. Je vědecky dokázané, že neurony, jež spolu často spolupracují, mají zhuštěný kontakt, aby přenos signálu proběhl co nejrychleji. Vytvoříme si pohybový stereotyp. I toto je jeden z důvodů, proč si hlídat, jak se co učíme, a posouvat svou praxi dál, až nás tělo nebo hlava pustí.

Ovšem i když zvládneme danou ásanu technicky skvěle, nepřepínejme na autopilota. Vždyť každý den je jiný, každé cvičení je jiné, podle nálady, chuti, okolností, fyzického stavu. A to vše momentálně ovlivní, jak se s pozici cítíme. Nemluvě o tom, že je vždy co nového objevovat. Tak jak na každé cestě, kterou denně absolvujete, můžete vždy narazit na něco nového, tak i každá praxe může přinést něco nového do vašeho života. Protože pokud vždy budete cvičit, jako byste cvičili poprvé, máte možnost prohlubovat své prožitky v dané pozici.

Odevzdejte se

Dalším takovým plusem je, že se tak nějak udržíte ve střehu je, že se ásaně můžeme úplně odevzdat. Stálou pozorností, co budete cvičení věnovat, zjistíme jestli se někde zbytečně nebrzdíme v rozsahu a rozletu. Teprve když se zas a znova zasoustředíme na svaly, co ásanu drží, nebo vazy a klouby, které se snažíme otevřít, a odevzdáme jim celou svůj pozornost a celý svůj dech, objevíme další rozměr cvičení. Pro mě je někdy až podobný tranzu. Jednak proto, že v ásaně krom postavení těla musím hlídat i dech, ale hlavně proto, že když se několikrát nadechnu, ale hlavně vydechnu, povolí i svalové skupiny, které jsem ani nevěděla, že používám. A kolikrát se jedná právě o ty, co mi zmenšují rozsah, nebo mě brzdí. Když se nad tím pak zpětně zamýšlím, zjistím, že to určitě nebyl ojedinělý případ.

Ale právě tím, že se snažím vždy vše cvičit, jak bych to dělala poprvé, mám možnost se vždy a znovu opravit a povolit tam, kde je třeba. A pokud má ego, spolu s botami, při józe zůstat za dveřmi, pak odevzdáním se ho tam zas a znova vyženu zpátky. Je to ale nekonečná práce, protože když na toto odevzdání se přestanu myslet zjistím, že opět zapadnu do vyjetých kolejí. Možná nově vyjetých, ale stejně kolejí.

Tak doporučuji: cvičte vždy vědomě a zamýšlejte se nad tím, co a proč děláte. Odevzdejte se ásaně a důvěřujte ji. Propadněte jí a pomazlete se s ní. A že to je nějaká pozice, co není vaše oblíbená? (Ano, snad všichni máme méně oblíbené ásany.) Tím spíš ji prociťte, uvidíte, jak se změní i vaše provedení. Neschovávejte se s ní v davu jogínů. Mě osobně se takto vědomě (vzpomínáte na článek o Mindfulnes?) nejlépe cvičí na soukromých hodinách, nebo když jógu praktikuju sama, pak mám prostor věnovat dostatek času právě tomu, co je třeba – tedy ásaně, kterou zrovna dělám. A má to pak mnohem větší kouzlo a sílu. Navíc tím, že ásany vždy budete cvičit jako poprvé, objevíte vždy nové překvapení.

 

Komentáře (0)