Když jóga není jóga

Při slově jóga vyvstane většině v mysli obrázek lidí zamotaných do nejrůznějších pozic (o to více v dnešní době instagramové). Slovo jóga ale znamená spojení, nikoliv ásanu nebo cvičení. Prostřednictvím své praxe, nejen té fyzické, se snažíme dosáhnout splynutí individuálního já s nekonečným, věčným a neměnným – vědomím, Bohem, vesmírnou energií – říkejte si tomu, jak je libo. Snažíme se dojít k poznání, že vlastně žádné individuální já není, že vše je jedno, že jsme všichni jen projevem této univerzální energie. Pro nejednoho z nás to může znít hodně „ezo“, pojďme si ale ukázat, jak se to může odrazit právě v naší fyzické praxi.

Ať už jsme si to uvědomovali nebo ne, s první lekcí jógy jsme se vypravili na cestu zjemňování svého já a rozpouštění hranic. Možná jsme přišli za jógou, abychom se protáhli, zhubli nebo zformovali postavu. Jóga ale není fyzické cvičení, ač může mít tyhle příjemné vedlejší účinky. V začátcích v ní hledáme především formu aktivity, možná kompenzace k sedavému způsobu života. V duchu doby a jejího tempa dorážíme na podložku s tím, že se potřebujeme v co nejkratší době co nejvíce zničit. Aby cvičení bylo efektivní, musíme to „cítit“ a nejvíce si pogratulujeme, pokud máme kvůli namoženým svalům problém vyhrabat se následujícího rána z postele. Ač to nezní zrovna ideálně, i tohle je cesta k józe. Jsou to první krůčky, které nám pomáhají osahat si různé strany spektra. Kdybychom si nevyzkoušeli tuto tvrdou cestu, těžko bychom ocenili tu jemnější.

Z extrému do extrému

Jemnější cestu zpravidla dokážeme akceptovat až ve chvíli, kdy je naše ego – možná i skrze zranění, pády a karamboly – natolik rozpuštěné, že na podložce přestáváme bojovat. Nesrovnáváme se s lidmi kolem sebe, nejdeme s cílem dát si co nejvíce do těla, opustíme ambice dát si nohu za hlavu. Pak možná teprve začneme oceňovat i ty nejjednodušší ásany a cítit jejich energetický účinek. Dokud totiž nerespektujeme svoje tělo, bojujeme s ním a nenasloucháme mu, těžko skrze něj ucítíme jemnější energie. Nutno říct, že je to cesta náročná, protože jde naprosto proti tomu, v čem nás vychovávali. Od malička jsme vedeni k výkonu. Co se stane, když se ho vzdáme?

Jogínovo klišé

Je to příběh, který jste možná slyšeli už mnohokrát. Spousta jogínů vám řekne, že začínali na hodně dynamických směrech a časem začali zvolňovat a zklidňovat, zaměřovat se více na propojení s dechem a na správné nastavení v pozicích. Pokud si totiž dáte čas pozici prodýchat, můžete v ní objevit úplně nové kvality, o kterých jste předtím neměli ani tušení. Stejně tak, když se zaměříte více na to, co se v těle během dané ásany děje – kde dech a energie proudí nejlépe, a zapomenete, jak má pozice vypadat navenek, můžou se dít divy. Najednou jak byste naskočili na nějakou vlnu a nad podložkou doslova létáte.

Fyzická praxe už není „trénink“, při kterém energii vydáváte. Naopak, energií vás přímo nabíjí a ásana plyne za ásanou, jako by spíše s vámi něco hýbalo, než že byste vy prováděli nějaké cvičení. Výsledkem takové praxe je pak pocit jednoty mysli a těla, splynutí s řádem věcí, lehkost a jemnost. Teprve tady se děje jóga, ale ani tím cesta nekončí. Další výzvou je zůstat v tomto stavu, ať se kolem nás děje cokoliv. Můžu se tam dostat i já? Na tom nezáleží, důležité je být na cestě. Vydávejte se proto na tu svou každý den, alespoň pár pozdravy slunci po ránu. Možná se vám zdá, že se nic neděje, ale po pár měsících může přijít „aha“ moment. Najednou si všimnete, kam a jak moc vás „jóga“ posunula.

 

Komentáře (0)