Přihlášení

Přihlášení

Zapomněl/a jste heslo? Registrace nového uživatele
YogaPoint.cz

Zápisky české jógínky z Indie: Týden první

Z ohniště uprostřed místnosti se line kouř a my za zpěvu manter našeho indického učitele a zároveň kněze vhazujeme do ohně směs bylinek, jejichž kouř nás má očistit od všeho negativního. Na konci ceremonie ohně dostáváme na čelo ochrannou bindi* s rýží a na úplný závěr i věnec z květin a prapodivně vypadající oranžovou indickou sladkost, která nás pomalu připraví na nadměrný přísun cukru a másla v indických jídlech.

Protože ubytovat se v naší škole nám bylo dovoleno už dva dny předtím, než začal samotný kurz, využila jsem této možnosti a do Rishikeshe dojela o něco dříve, abych se trochu aklimatizovala a seznámila s městem. Ještě v Dillí jsem se setkala s další Češkou, se kterou jsem se seznámila přes facebookovou skupinu, kterou nám naše škola vytvořila, abychom si mohli plánovat cestu a sdílet taxíky spolu. Po příchodu na recepci, kde nás čekalo vlažné přivítání, jsme dostaly šálek kávy, byl nám ukázán pokoj a následující dva dny bylo ticho po pěšině a nikdo se o nás nestaral.

Protože jít studovat jógu do Indie byl vždycky můj sen, měla jsem celkem velká očekávání, a proto jsem byla z počátku cesty trochu zklamaná. Nicméně jsme se rozhodla neházet flintu do žita a spolu s další českou jógínkou jsme se věnovaly obrážení místních kaváren, pití chaie* a objevování okolí.

V pondělí k večeru se konala úvodní ohňová ceremonie, při které jsme se všichni navzájem poprvé viděli a oficiálně se stali studenty jógové školy. Po ceremonii šli někteří studenti ještě na chai do některé z útulných místních kaváren nebo spát, a připravit se tak na zítřejší vstávání v pět hodin ráno a počátek kurzu.

Podle ranních ohlasů mělo hodně lidí se spaním problémy, protože všechna očekávání a nadšení z nadcházejícího dne jim nedaly spát. Navíc velká část z nich se zde dopravila z druhé strany světa a jet lag udělá taky své. Já sama jsem se vyspala celkem dobře, přestože jsem následující den měla trochu potíže neusnout při hodině filosofie a anatomie, na které jsem se sice těšila, ale jejichž poněkud monotónní ráz mě přiváděl zpátky do říše snů. V dalších dnech už jsem neusnout v některý hodinách nezvládla.

První den jsme začali o půl šesté ráno banánem a obyčejným černým čajem (který nás všechny zklamal, protože jsme doufali v nikdy nekončící zásobu chaie), následované dvouhodinovkou vinyasa jógy. První hodina vinyasy je vždycky věnována tomu, jak učit, na co si dávat pozor a zpětné vazbě na naše samostatné výstupy. Přestože mnoho lidí má ze samotného učení trochu strach, všichni se navzájem podporujeme a tleskáme si, ať už se nám naše výstupy povedou nebo se povedou trošku méně než jsme doufali.

Čím víc se navzájem poznáváme, tím více z nás opadává strach. Druhou hodinu vinyasy nás čeká jógový bootcamp, kdy se po pořádném zahřátí učíme, jak správně protahovat, natahovat a utahovat všechny možné svaly. Když už si radostně pomyslíme, že jsme zrovna překonali svůj rekord v tom dát nohy, co nejdále od sebe, náš indický učitel vždycky dokáže na nějaké místo přitlačit tak, že se dostaneme až tam, kde jsme mysleli, že to snad ani není možné.

Po krátké pauze, kdy jsme všichni už trochu mrtví, přestože je teprve osm ráno, následuje lekce pranajámy, kde se učíme, jak správně dýchat. S každou další hodinou procvičujeme a zlepšujeme naše dýchací schopnosti a s nadšením pozorujeme, jak se náš nádech i výdech prodlužují. O půl desáté je konečně čas na snídani, a tak přestože jsme si ještě před chvílí mysleli, že se nemůžeme hýbat, rychlostí blesku sbíháme ze čtvrtého patra jedné budovy do čtvrtého patra jiné budovy a blaženě plníme břicha jídlem.

S plným žaludkem se lépe přemýšlí, a tak následuje teoretická dvouhodinovka filosofie a anatomie. Po nich přichází oběd a dlouhá odpolední pauza, ve které se někteří pilní studenti věnují psaní úkolů a studiu a další, ti trochu méně pilní, sluněním se u řeky nebo objevování okolí.

Po odpolední pauze nás čeká dvouhodinovka hathajógy s jednou z nejoblíbenějších a nejenergičtějších lektorek, která nás seznamuje nejen se samotnou hathajógou, ale také s tradicemi a zvyklostmi Indie. Protože nás samozřejmě zajímá kdeco, někdy nám na samotné cvičení zbyde sotva půl hodiny. Každý čtvrtek se také v hodinách hathajógy učíme novou očistnou techniku. První týden jsme začali s jala neti, tedy pročišťování nosních dutin slanou vodou, a já při tom došla k zjištění, že co člověk naleje dovnitř nosem, může vytéct i okem.

Závěrečná hodina meditace vždy uklidní naše hyperaktivní mysli, a uzavře tak náročný den v poklidném duchu. Protože naše učitelka meditace je asi nejšťastnější a nejspokojenější osoba, kterou jsem v životě potkala, odcházíme na večeři (pokud máme hlad) nebo na svůj pokoj (pokud se nám chce spíš spát než jíst), spokojení a s úsměvem na tváři.

V sobotu už jsme prohlášení za dostatečně způsobilé a máme možnost vést kus ranní lekce sami a získat tak zpětnou vazbu. Protože si asi všichni naši učitelé řekli, že nás čeká odpočinková neděle, vůbec nás nešetřili. Program byl stejný jako většinu ostatních dnů, akorát poslední hodinu vedl místní putovní kněz a my zakončili týden meditací za zvuku bubnu, tance a zpěvu, kdy jsme ze sebe setřásli všechny strasti i slasti celého týdne a soustředili se jen na přítomný okamžik.

Přestože v neděli je teoreticky den volna, vstávali jsme o půl páté, abychom mohli z chrámu Kunjapuri sledovat východ slunce nad Himalájemi, což byl prozatím jeden z mých nejmagičtějších zážitků od příjezdu do Indie. Protože jsme i přes brzké vstávání měli pořád dost energie zajely jsme se ještě s dvěmi spolužačkami podívat do centra Rishikeshe, jak vypadá o něco skutečnější tvář Indie a vrátili se zpět „k nám“, do té jógové části za městem, kde jsme se věnovaly odpočinku, psaní úkolů a přípravě na další týden.

Přestože jsem v posledním měsíci před příjezdem svou jógovou praxi poněkud zanedbávala, neměla jsem nějaké větší potíže s bolestí svalů, na které jsem se psychicky připravovala už předem. A přestože jsem několikrát omylem vypila vodu z kohoutku a nacpala do sebe kde co, neměla jsem ani žádné potíže se zažíváním (klepu na dřevo), na které jsem byla často upozorňována. První týden mého jógového pobytu se tedy vydařil celkem pěkně a bez větších nehod. A o tom, jak mě trkla kráva a jak jsem ztratila iluze o hodných a milých opičkách zase příště.

Namaste!

Vysvětlivky

bindi – červená tečka uprostřed čela, která se nosí zejména v Indii, ale také v jiných asijských zemích

chai – nápoj z černého čaje, mléka a koření

Komentáře (0)
Nikola Cieslarová
Nikola Cieslarová

Poprvé mi jóga vstoupila do života na dětském letním táboře, kde mě však pozdrav slunci v ranní, rosou pokryté trávě zrovna moc nezaujal.
Podruhé jsme se našly, až když jsem byla na střední škole a od té doby mě až na pár momentů provází v mém každodenním životě.
Časem jsem měla potřebu se józe věnovat více a tak se od minulého roku snažím tuto svou lásku předávat i dalším lidem.
Protože není většího štěstí než sdílet s ostatními, co sami máte rádi nejvíc.

28.01.2018 - 19:32

Načíst další
Načíst další
Načíst další

Komentáře

Napište komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.

Partneři
Yogapoint

Chcete se stát partnerem?

Napište nám

To nejlepší ze světa jógy
1x měsíčně
do Vašeho emailu