Jóga sebepoznání – Jóga západu

Nepochybuji, že všechny jógové přístupy – jako stezky do lidského nitra – vzešly z přirozené touhy po (sebe)poznání, z potřeby poznat kdo jsem Já; povstaly z lidské touhy spojit se ve svém nitru s Dárcem života. Jóga sebepoznání není výjimkou.

Slovo Jóga k nám přišlo z Východu. Je známé po celém světě a lze jej volně přeložit jako způsob či přístup. Východní člověk vstupuje na cestu sebepoznání v prostředí bohatém na filosofické, jógové a duchovní přístupy k životu. Náboženská tradice je od narození přirozenou součástí vědomí východního člověka. Možností a způsobů pro duchovní praxi má bezpočet, protože kultura východu je jimi definovaná. Proto mu neodpírá právo ani potřebu objevit a poznat vnitřní svět a jeho osobní i nadosobní podstatu. Východní člověk přistupuje ke svému duchu z jiného břehu, než člověk západu. Prožívá svůj vnitřní svět, instinktivní a emocionální stránka jeho vnitřní osobnosti je mu otevřená a nemá důvod se uzavírat svému prožívání, protože existence duše jako měřítka všech věcí, stojí v samém základu kulturního vzorce společnosti, ve které žije.

Jinak je však tomu u západního člověka. Ten vstupuje do svého vnitřního světa nikoliv z principu sám o sobě, ale až pod tíhou osobní krize, či životních událostí, které ho nutí hledat východisko jinde, než ve vnějším světě. Ale protože trpí nedostatkem vnitřního vidění, protože byl vyučen poznávat sám sebe a příčiny svých problémů pouze ve vnějším světě, je introverze – vstup do nitra – u západního člověka odlišný proces, než u člověka východního. Vstupuje na cestu sebepoznání z vnějšího světa ovládaného ateismem a materialistickým vědomím. Západní kultura mu sice nabízí život plný konzumního ideálu, ale život bezduchý, život vykoupený vnitřní prázdnotou. Západnímu člověku často chybí jakákoliv jasně definovaná nálada, převládají v něm spíše pocity odporu, nelibosti, nudy, šedi či prázdnoty nebo naopak si se svými proměnami nálad neví rady a na úrovni emocí jeví jen jakousi bezduchou bezradnost.

Západní člověk analyzuje životní situaci nikoliv na základě vnitřních citových a emocionálních podnětů, ale pouze na základě podnětů smyslových, které přicházejí z vnějšího světa. Protože je mu zároveň výchovou odepřena i velká část světa instinktů a pudů, je i jeho vědomí poznamenáno ztrátou fyzických pocitů – tedy ztrátou vědomí vlastního těla. Západní člověk ztratil výchovou svojí duši. Pokud pojmeme východní kulturu za metaforu duchovního života a západní kulturu za symbol materiálního života, jsme doma. To jsou oba světy, o kterých jsem mluvil na začátku. Svět vnitřní, svět ducha či duše a svět vnější, svět hmoty, svět materiální.

Avšak stejně tak, jako je život východní společnosti zatížen materiální chudobou, je obdobnou chudobou zatížen i život západního člověka. Jenže jeho chudoba je neviditelná, je to chudoba ducha, chudoba jeho vnitřního života. Bohatství obou světů je však nezměrné a touží být dobýváno. Poznat oba světy, propojit je v jeden smysluplný celek a naučit se žít v rovnováze mezi mini a v nich, je úkolem každého z nás, ať už se nacházíme na východě či na západě. Je jasné, že čím více jste zbloudili na stezkách vnějšího života, tím větší úkol vás čeká.

Neuznaný vnitřní duchovní svět žije i přesto, že mu náš člověk nedává prostor a nechápe jeho smysl. Západní člověk vstupuje na stezku duchovního obrození za úplně jiných podmínek, než člověk východní. Proto se Jóga západu liší od Jógy východu. Obě směřují k sebeuvědomění, obě jsou cestou do vnitřního světa, avšak západní člověk nežije v kultuře, která do svého vzorce přirozeně zahrnuje lidského ducha a cesty pro jeho objevování. Západní kultura není schopna veřejně uznat hodnotu lidské duše jako měřítka všech věcí.

Proto vznikla Jóga sebepoznání. Jako soudobý a progresivní přístup k vnitřnímu světu pro potřeby západního člověka. Vychází z duchovních tradic západu, každodenní psychoterapeutické praxe a z mé vlastní životní zkušenosti. Přesvědčil jsem se o tom, že veškeré lidské snažení, i když to tak z vnějšku nevypadá, ve svém důsledku směřuje k tomu, abychom v sobě objevili kořeny prastaré víry v Boha, v univerzální princip, kterému je podřízen skutečný lidský život. Hledat a nacházet vnitřní svět, hloubku sama sebe je velká práce. Je to skutečné dílo, o němž se mnoho namluví, ale málo dělá. Jóga sebepoznání je cestou i přístupem.