Satja, pravda o lži

Pokud jste v józe již nahlédli kousek dál za běžnou fyzickou praxi, určitě jste se setkali s jógovými pravidly jama a nijama, které ne náhodou připomínají morální desatero naší křesťanské kultury, a jsou prvními dvěma stupni na cestě jógy zvané jako královská. I když nejste zrovna věřící a praktikující křesťané, nepochybně se vám vybaví alespoň obecně známé “nepokradeš”, které má zastoupení i v józe jako “asteja” (součást pravidel jama) nebo “nezabiješ”, což je v józe zastoupeno jako “ahimsá”.

Dnes se zastavíme ale u dalšího jógového “přikázání”, a tím bude “satja”. Volně přeloženo jako pravdomluvnost nebo nelhaní. Když jsem s jógou začínala, přišlo mi to jako jedno z nejjednodušších pravidel, které bych ve svém běžném každodenním životě měla dodržovat. Automaticky jsem si pomyslela, že já přece nelžu. Každé malé dítě ví, že lhát se nesmí. Pravdou ale je, že prakticky každé dítě se naučí lhát velmi brzy, již někdy ve věku dvou až tří let, protože se chce vyhnout trestu za rozbitou hračku nebo kousnutí kamaráda. A to nám už zůstane, lež se stává součástí našeho života a my si pro naše lži nacházíme stále nové a nové omluvy: nešlo to jinak, nechtěla jsem mu ublížit, a tak podobně.

Ruku na srdce, kdo z vás v dospělosti nikdy nezalhal? Třeba mamince, že se ale opravdu nic neděje, že jste s partnerem šťastni, i když zrovna řešíte rozchod, že jste zdraví, i když do sebe právě cpete jeden prášek za druhým nebo že nepotřebujete její pomoc, protože vy to všechno zvládnete sami, i když nevíte co dřív…

Maminka a šéf mají vždycky pravdu, takže by se asi našla i situace, kdy jsme šéfovi skálopevně tvrdili, že zadaný úkol hravě stíháme ze strachu, abychom nepřišli o práci, že kolegové jsou fajn a přátelští (co na tom, že si v kanceláři jdou všichni po krku) nebo že moc rádi přijdete na oslavu jeho narozenin, ačkoliv dobře víte, že toho člověka nemůže vystát ani pracovně, natož osobně.

O lhaní vlastním partnerům nebo dětem by se dalo napsat opravdu hodně. Prostě je to pro nás v danou chvíli lepší, zbytečně se v něčem nepitvat, nic nevysvětlovat, nemuset řešit vznikající konflikt nebo je omluvou náš dobrý úmysl neublížit pravdou.

Když si to takhle všechno necháte proběhnout hlavou, zjistíte, že lžeme vlastně neustále a pravděpodobně nejvíc sami sobě. Jsme příliš pohodlní říkat pravdu a řešit následné situace. Říkáme, že nemáme čas, místo abychom si přiznali, že se nám něco nebo někam nechce. Setrváváme v partnerských vztazích, protože nemůžeme rozvodem ublížit dětem, ale možná bychom si měli položit otázku, zda jim setrváváním v nefunkčním vztahu neubližujeme více a nedáváme špatný vzor pro jejich život.

Žít bez lží není snadné, ale zkusit to stojí za to. Nesmírně se vám totiž uleví. Ano, možná to nebude hned. Když jsme u té pravdomluvnosti, musím říct, že mě to stálo práci i manželství, ale rozhodně nelituji, i když to nebylo jednoduché období. Nemusíte hned měnit život o stoosmdesát stupňů. Začněte třeba s tím, že na příští lekci, až lektorka řekne, že můžete použít jógovou pomůcku, tak si nebudete namlouvat, že vy to nepotřebujete, protože nejste žádný začátečník.

Zkuste si popravdě přiznat, že ten hluboký předklon vás opravdu bolí, pokrčte kolena a použijte bloček. Až zjistíte, že se po lekci cítíte mnohem lépe, začnete chápat, proč je život s pravdou jednodušší.