Satja – pravdivost k sobě i ke svému okolí

Satja – pravda, pravdivost

Ve předchozím článku jsem se zamýšlela nad nenásilím v jógové praxi. Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem na sebe příliš tlačila a mé tělo mi to po nějaké době dalo důrazně znát. Dnes jsem se rozhodla rozepsat se trochu více o druhém doporučení 1. jógového pilíře Rádža jógy (Jámy), o pravdivosti neboli Satje.

Právě tyto dva pilíře – ahimsa a satja, jsou vzájemně propojené, doplňují se, ale někdy se stane, že mohou být i v rozporu. Satja je sanskrtský výraz pro nelhaní, pravdu, pravdivost. Byla by ovšem chyba pohlížet na ní pouze z pohledu nelhaní a mluvení čisté pravdy. Pravdivost v lidském životě z pohledu jógové filozofie sahá mnohem dál a hlouběji.

Prvotním významem satjy je nelhaní, mluvení pravdy

Už toto dokáže člověku velice obohatit a zjednodušit život. Znáte film Yes man? Jak říkání Ano každé výzvě, dokáže jednomu člověku změnit celý život? Tak se satjou je to něco podobného. Není nutno zastírat fakta, snažit se vylhat se z nepříjemné situace nebo říct kolegyni, že ten šátek, který si minulý týden, koupila ji, vážně nesluší. Je to jednodušší, ale ne lepší. V takových případech je lepší mlčeti.

Mlčení není ani pravdou, ani lží, je to pouze velice slušná a nenásilná forma vyřešení situace. V tomto bodě se satja prolíná s ahmisou a to v situacích, kdy člověk váhá, zdali to co řekne druhému, mu může ublížit. Podle principu ahimsy bychom neměli ubližovat jak myšlenkami a činy, tak také slovem. Slova jsou častokrát několikanásobně jedovatější, než činy.

Víc a déle nás bolí urážka od blízkého člověka, než odřené koleno po pádu z kola. Proto je lepší, když vím, že bych mohl druhému způsobit svými slovy bolest, vybrat si raději mlčení. Také myšlenky mohou být pomyslným jedem, který otravuje naši mysl a ducha, i v nich by se člověk neměl uchylovat k nepravdě. Možnost volby máme každý ve vínku, je jen na nás jak se rozhodneme.

Hlubším významem satjy pak tkví v upřímnost sama k sobě, potažmo ke svému okolí

Je to opravdovost v jednání, mluvení, myšlení. Ze začátku mé praxe jsem měla problém přijmout některá očividná fakta, jako např. že neudělám klik, nepoložím v předklonu prsty na zem a podobně. Tato prostá fakta jsem si sama pro sebe přikrášlovala, a když se mne někdo zeptal, jak se mi daří, odpovídala jsem, že je to skvělé, že už umím to a ono. Nechtěla jsem v jeho očích (a co hůře, ve svých) vypadat neschopně a lenivě.

Dnešní společnost, kde je přístup hrát na image silně podporovaný, nás tlačí k tomu, být takový a makový, jen ne sám sebou. Být opravdu sám sebou, se pak stane jednou z nejtěžších věcí v životě. Je smutné, v kolika lidech stále žije přesvědčení být hodný chlapec/holčička, budované v průběhu let dospívání rodinou či kantory ve škole. „Buď hodný kluk, chovej se tak jak se má, jinak tě nebude mít nikdo rád.“ A tak se podle toho řídíme a chováme se, jak chce naše okolí, ne my sami. Nejsme upřímní sami k sobě.

Časem tato věta prostoupí do všech oblastí života a začne nás skrze ego ovládat. Pak hodnotíme a posuzujeme sami sebe, cítíme se nedocenění, zranění, ne-dost dobří. Přistihneme sami sebe, jak pokukujeme po druhých a závidíme jim jejich…(doplňte sami). Jednoho dne už jsme tak unavení, že se rozhodneme jít na jógu, protože ta, jak je známo, uvolňuje stres a napětí, kterého jsem plni. Přijdeme na hodinu a nervózně v průběhu cvičení pokukujeme po svých kolezích na vedlejších podložkách, kteří mají perfektně prohnutá záda, propnutá kolena, dlaně celou plochu na zemi a My se zase cítíme mizerně, protože naše dlaně jsou v předklonu u kolen.

„Jakto? Sakriš, vždyť to přeci mělo fungovat? Měl/a jsem se cítit po józe lépe, všude to píšou.“ Přesně to jsem si říkala, po své první hodině jógy a zdrchaně se ploužila s karimatkou v podpaží domů. V hlavě se mi toho honilo spousta. Byla jsem zmatená, nespokojená, rozmrzelá. Vše plynulo z toho, že jsem hned nepodávala výkony, jaké jsem si představovala před hodinou. O tom, že jsem nedala ani prsty na zem, jsem se nikomu nesvěřovala, a když se mne na to někdo zeptal, hrdinně jsem tvrdila, že je to skvělé, což už víte ze začátku článku.

I když se jedná „pouze“ o to, přiznat si, že nedosáhnu dlaněmi na zem, tak pro mnoho lidí, je to těžký úkon. I pro mne byl. V tomto smyslu vnímám hluboký význam principu pravdivosti. Pokusit se přiznat sám sobě i svému okolí, že není nic špatného na tom, být tam kde momentálně jsem a být takový jaký jsem, se všemi svými vlastnostmi, špatnými i dobrými. Připustit si a přijmout své chyby, zlozvyky, věci, které na sobě zrovna nemám úplně rád/a, ale jsou mojí součástí. Na druhé straně přijmout  a cenit si vlastností dobrých. Satja znamená i nepodceňovat se, dát světu na odiv to, v čem vynikám, co mi jde. Být sebe-vědomý, být si vědom své jedinečnosti a výjimečnosti.

Při jógové praxi celkově a u cvičení ásan to platí dvojnásobně, je důležité být si vědom svých možností, pravdivě k sobě přistupovat, vnímat svá omezení i možnosti. Pokud vím, že existuje cokoliv, co mne limituje, praktikuji pouze tak, jak cítím, že je pro mne přijatelné – v souladu s první jámou, ahimsou. Smíření se s tím, že pozici neudělám tak jako můj lektor nebo učitel, je obrovská úleva. Vše chce čas. Člověk, který nám pozici či jinou jógovou techniku ukazuje, k ní v této podobě také nedospěl přes noc. Vedla k tomu cesta vytrvalé soustavné praxe, jejíž výsledek je vidět, až po nějakém čase. Nespěchat, nelpět, pravdivě přijímat. To je klíč k úspěchu.

V rámci mé jógové praxe se snažím předávat jógu, tak jak ji znám a vnímám já. Jóga je jen jedna, je to sjednocení, spojení, ale cest jak ji „dělat správně“ je spoustu. Každá jógová škola i lektor má svou „pravdu“. Všechny ale směřují k: „“Jógašč čitta vritti niródha“. Jedna z prvních súter Patandžaliho znamená v překladu: Jóga je zastavení změn mysli. Všechny cesty, ať už se od té mé liší jakkoli, se snaží dosáhnout stavu kdy naše vnitřní já (Dživátman) splyne s vnějším Já (Bráhmán).

Pravda jógové cesty, mimo vše, co již bylo napsáno, znamená neodsuzovat cestu druhých, neprosazovat slepě pouze svou pravdu, svou cestu a nevnucovat. Úkolem učitele je ukazovat směr. Po cestě už každý musí kráčet sám. Co jednomu slouží, druhému nemusí. A na závěr jeden hezký citát o pravdě:

„Hledáš-li pravdu, nedívej se dál než k svému srdci.“

– John Lennon

 

 

 

Komentáře (0)