Je normální, že když lidé…

Je normální, že když lidé spolu žijí, jejich chování není na stejné úrovni. Někteří lidé mají dobré mravy, někteří mají hrubé chování – tím není myšleno, že musí být zlí, pouze jejich chování je hrubé.

Po fyzické stránce jsou někteří lidé aktivní, pracovití a silní, jiní slabí a nezdraví. Ústně- jsou někteří lidé kvalifikovaní v mluvení, jiní nejsou. Někteří lidé mluví hodně, někteří lidé nemluví vůbec; někteří lidé chtějí mluví o světských věcech, někteří lidé chtějí mluvit o Dhammě; někteří lidé mluví nemravně, někteří lidé mluví správně. Tomu se říká nerovnost. Z tohoto důvodu se do jisté míry vytvářejí konflikty a neshody. Když tyto konflikty mezi námi vyvstávají zatímco spolu žijeme jako lidé praktikující Dhammu, neměli bychom v sobě držet zášť. Měli bychom si navzájem prominout a spláchnout tu skvrnu z našich srdcí. Proč? Protože se to jinak promění v nepřátelství a nenávist.

Čin odpouštění se nazývá darem odpuštění. Ten Vás přemění na druh osoby, která se nedrží věcí, nevynáší je kolem a není jimi pohlcena – druh osoby, která není v moci zášti. Dokonce i když vyvstane nějaký problém nebo čas od času chyba, měli bychom si navzájem prominout. Měli bychom mít srdce plné lásky, soucitu, a laskavosti pro každého kolem nás, tolik, kolik jen můžeme. Tomu se říká „anupaghato“. To je součastí našeho praxe a tréninku Dhammy, ale platí i pro ostatní laickou veřejnost.

Kéž jsou všechny bytosti šťastny…. sabbe satt? bhavantu sukhitatt?