Dívalí – svátek světel

Přestože ještě není moc pozdě, za mými okny už je tma. To jediné, co v ní vidím, jsou světýlka sídliště na protější stráni. Tma a v ní světla. Připomínám si, že podobně to teď vypadá i ve většině vesnic a měst Indie – a to jistě i tam, kde zrovna byl vypnut elektrický proud (což je v Indii poměrně častá situace). O víkendu totiž začal svátek dívalí, svátek světel.Indové slavnosti a svátky milují a dívalí patří mezi největší a všemi uznávané svátky. I když v oblasti svátků jsou hinduističtí věřící víc než tolerantní. Klidně a s radostí slaví i svátek, který se zrovna netýká „jejich“ boha. Hlavně, když se slaví. Dívalí, nebo správněji a původněji dípávalí (doslova řada světel), je svátkem, který bychom mohli přirovnat ke křesťanskému svátku dušiček (všech svatých) a k původně pohanskému svátku, z něhož se vyvinul dnešní Halloween. Jde o pohyblivý svátek, který ale většinou spadá do období druhé poloviny října až první poloviny listopadu. Tedy do období tmy a nedostatku světla, které je třeba prozářit světly umělými. A proto se v tuto dobu v Indii všude zapalují svíčky, hoří olejové lampičky a na ulicích a nad vchody do domů svítí lampiony. Je to připomínka naděje, připomínka, že i v té největší tmě, se může nacházet světlo. Světlo, které vždy bylo a je symbolem poznání. A tak ta zpráva, kterou nám tento svátek přináší, je zřejmá: i v té největší temnotě (tamasu – lenosti, tuposti, ignoranci) je skryto světlo poznání. Jak jej hledat a na co při tom dbát, napovídá průběh samotného svátku.

Dívalí trvá pět dní. První den je věnován rituální koupeli, očistě a přípravě na celé sváteční období. Čistota těla zde symbolicky představuje čistotu obecně. Čistotu mysli, jejích obsahů a z nich pak vyplývajícího konání a jednání. Santóša, první nijama. Bez čistoty není duchovní cesty. Není-li přítomna čistota, jakékoliv dosažené výsledky cesty jsou ihned ztraceny. Etická čistota každého z nás vytváří určité vnitřní prostředí, které zahrnuje otevřenost, empatii, pokoru, ochotu naslouchat a neulpívání na starém, známém.

Teprve s čistou myslí je možné přejít k přípravě nástrojů, které jsou nám na cestu dány. Tím nejvzácnějším darem a nástrojem pro naši duchovní pouť je tělo. Když Kršna přemohl démona Naraku a vrátil se z boje zpět, bylo jeho tělo masírováno vonnými oleji. Kršnův příběh je o dívalí připomínán a druhý den tohoto svátku je proto zasvěcen masážím a jakékoliv jiné péči o tělo. Fyzické tělo je základnou naší existence, je tou částí, se kterou umíme pracovat, na kterou umíme působit, která umožňuje většinu z našeho konání. A proto s ním v józe začínáme. Proto se snažíme nejrůznějšími technikami o jeho očistu, správnou výživu, o jeho ozdravení a následné uchování stavu zdraví. Není-li tělo zdravé a v harmonii, kulhá často i naše mysl. Při nejmenším tím, že pak celá pozornost je upřena na onu nefunkční nebo špatně fungující část těla. Tělo trpí a s ním trpí celý člověk. Je pravda, že pouze fyzické zdraví a kondice nám nezajistí stav harmonie na všech ostatních úrovních, ale je pro něj velmi dobrým předpokladem.

Je-li tělo připraveno, přichází na řadu nejslavnostnější část dívalí. Tou je třetí den, zasvěcený bohyni Lakšmí. Lakšmí je matka dávající nám vše, co potřebujeme k životu a štěstí v něm. Materiální základnu, lásku, mateřskou péči a impuls a sílu k postupu správným směrem. Lakšmí je perzonifikací té síly, která nás vede k vyšším úrovním vědomí. Ty koláčky a penízky, které nabízí na většině obrazů, nejsou vyjádřením pouze materiální prosperity, ale i podmínek umožňujících duchovní růst. V tento den si Indové obléknou nové šaty a účastní se obřadu (púdža), jehož cílem je požádat Lakšmí o blaho, prosperitu a vítězství dobra nad zlem nejen pro sebe, ale pro všechny živé bytosti na tomto světě. Dobro, o které zde žádáme, je dobrem univerzálním, dobrem, které umožňuje duchovní růst bytosti; dobro, které jím samo je a které odstraňuje veškeré překážky tohoto růstu (šivam). Všichni živí tvorové jsou podle Indů na duchovní cestě a všichni mají určitou úroveň vědomí. Lakšmí je žádána, aby všem živým tvorům na jejich cestě k vyšším úrovním vědomí byla ochránkyní a vůdcem.

Čtvrtého dne dívalí si Indové připomínají správnost, spravedlnost a pravdivost (satjam). Pravdivost, jedna ze zásad jamy, není pouhou osobní pravdou, ale vyjádřením harmonie s vyšším řádem věcí, proto ji můžeme vyjádřit i slovy správnost či spravedlnost. Púdža, která se provádí v tento den svátku, to připomíná. Navazuje tak na příběh z Rámájány, kdy opičí král Hanumán oddaně pomáhá spravedlivému králi Rámovi v boji proti démonu Rávanovi, který mu unesl ženu. Pro stavbu mostu na Šrí Lanku, kde démon sídlí a Rámovu manželku Sítu zadržuje, jsou použity kameny, skály a hory, které vytvoří most od pevniny až na ostrov. Hanumán a jeho opičí vojsko přinesou tolik materiálu na stavbu mostu, že část jej zůstává ležet nepoužitý na březích pevniny. Božstvo hor je rozezleno takovým chováním a narušením řádu věcí. Je třeba jej púdžou požádat o prominutí, že nebylo postupováno správně. Hory, které nebyly použity, nebyly vráceny na své místo. Jakkoliv je Hanumán prototypem oddaného Rámova přítele, tímto opomenutím porušil věčný řád věcí. Čtvrtý den dívalí je tak zasvěcen napravování starých chyb, uvádění věcí v řád, uvědomění si a pravdivému přiznání si svých chyb a omylů.

Poslední, pátý den svátku je ve většině indických domácností rodinnou slavností. Lidé se navzájem navštěvují, přijíždějí příbuzní ze vzdálenějších vesnic a obydlí i všichni se pro tuto příležitost zdobí. Na dveřích domácností se věší mangové listy, ženy oblékají nová sárí a svá chodidla a dlaně si zdobí kresbami obrazců červenou hennou. Všude visí malé olejové lampičky a ve větších městech nebo v bohatších vrstvách se v poslední době uplatňuje i ohňostroj. Světla, obrazce, květy, krásné ženy. Do života vstupuje krása (sundaram) a je uctívána a respektována stejně jako předcházející dny čistota, tělo, dobro a pravdivost či spravedlnost.

Jeden z nejmalebnějších svátků Indie končí. Lidé si připomněli, že s vnitřní čistotou mohou i v dobách největších temnot před sebou vidět světélko naděje a dospět tak k poznání své pravé podstaty. Mantra Óm satjam, šivam, sundaram jim připomene jednu z velkých hinduistických trojic – pravda, dobro a krása. Jejich všední dny jsou tak naplněny vědomím vlastního místa v celku, který každého z nás přesahuje, ale který je nám zároveň domovem, matkou či otcem. Tajemno, radost a společné sdílení všech předcházejících rituálů naplní duši člověka prožitkem sounáležitosti s ostatními, ale i s tím, co je naší kolébkou i cílem celé duchovní cesty. A tak si popřejme spolu s hinduisty Happy diwali! neboli šťastné dívalí!