Jogínka v (ne)kondici obula běžecké boty

Jaké to bude…vyjít ven, zpříma, v botách, volně, sama, jen já, dech, pohyb…. Je zrovna svěží jarní den zalitý sluncem. První kroky jsou  lehké, vznešené. Pocit, který přichází s něčím novým co chceme zkusit a jsme zvědavý co přijde, je povznášející.

Méně pak, když člověk začne stoupat do kopce, ale i tak mi připadá, že je krásné jen tak jít, zrychleně začít dýchat a teď opravdu vnímat a dopřát si dech! Tady prostě člověk nezatají dech. Což se může někomu občas stát při józe. Když se naštelujeme do některé z ásan a samým nadšením, že jsme tam, zadržíme dech a v napětí pozici držíme. To si při běhu dovolí opravdu málokdo.

Vyrazila jsem svižnou chůzí a došla na místní vyhlídku okolo které je malý divoký lesík, kde se dá procházet, venčit psy, vozit kočár, sbírat klestí a nebo jen tak pobíhat. A to je můj případ – pobíhat. Dala jsem si záměr oběhnout lesík a uvidím, zda oběhnout znovu a možná znovu. Než jsem se pustila do běhu samotného, lehce jsem se protáhla. Slunce a hra stínů mezi stromy k tomu i bez případného běhu vyzývala.

Jak jinak než s úsměvem sem oběhla párkrát lesík a v hlavě připlouvala myšlenka volnosti – to co především běh přináší, že můžu běžet kamkoliv…kamkoliv zamířím, poběžím a když to nepůjde, bude to pěkná procházka. Vyrazila jsem dál mezi domy, do klidné obytné části, proběhla ulicí, prohlédla se v odrazech stojících aut, jak moc „vystrašeně“ a rozevlátě vypadám a zamířila směrem z kopce – to byla nádhera a zase zpět k lesíku.

Občas jsem se ztrácela s dechem a cítila, že tempo není doprovázeno v harmonii s dechem. A tedy je to tu! Opět je třeba začít s dechem, objevit jeho kouzlo a přidat mu pohyb. To co nás učí jóga. Stejně jako když jste na parketu a váš partner je dech – seznamte se s ním, nalaďte se na něj, on i vy máte svůj prostor a on je ten, který vás vede. Nechte se vést!

Dobrý a klidný pocit mi dávala myšlenka, že vím kam poběžím a kam vede cesta. Cítím se jistěji s představou okruhu, který běhám dokola. Pro zkušeného běžce nudné, začátečníkovi dává pocit klidu, že se nebude muset případně vracet z dálky. V začátcích vás kdykoliv může přepadnout slabost, únava, známé píchání v boku apod. To že víte, kde jste vám dá i dobrý směr k odhadu kolik toho zvládnete.

Můžete tak volně přidávat kolečka, nebo vedlejší ulice a pořád vám to může dělat radost a přidává malé výzvy. Nežeňte se nikam přes celou čtvrť či konec parku, lesa. Budete se trápit. Nejen v myšlenkách, ale i těle. Není kam spěchat. A kdyby jo, teď už víte, že někam popoběhnout umíte!

Dobíhám zpět, naplňuje mě pocit zvládnutí a radosti, stejně jako cítění napětí ve stehnech, lýtkách a partiích, které se ásanově protahují, ale „neběhají“, přesně ty co někde oddychovaly, když jsem je potřebovala na sjezdovce.

A tedy je na řadě otázka – Které jógové pozice zařadit před tím, než vyrazíte běhat. O tom v příštím psaní.

 

Komentáře (0)