Jak jsem se zamilovala do dětské jógy

Než jsem měla své vlastní děti, dětská jóga mi neříkala vůbec nic, a když nad tím tak přemýšlím, tak mě nechávaly chladnou vlastně děti obecně, když nepočítám syna mé kamarádky a zároveň jógové parťačky Marcelky, který si mě získal už jen tím, že byl její 🙂

Malé přiblížení k dětské józe nastalo v době, kdy jsem otěhotněla a cvičila s miminkem v bříšku, i když musím říct, že z nás dvou jsem cvičila zřejmě pouze já a to ani ne za dva, ale vzhledem k nabitým kilům, minimálně za tři. Nicméně bavilo mě to moc a naše propojení bylo mnohem intenzivnější, než při vysedávání v kanceláři. Pár týdnů po porodu, když moje malá holčička odlepila hlavičku od země, přišel v mých očích vhodný okamžik na její první lekci jógy.

A protože jsem ji chtěla učit já, jsem přeci učitelka jógy, tak jsem se přihlásila na učitelský kurz dětské jógy, abych si rozšířila seznam jógových pozic o ty, které ona v jejích pár měsících zvládne. Asi tak nějak jsem si v té době představovala dětskou jógu 🙂

Po absolvování kurzu jsem si nepřišla o moc chytřejší, možná to bylo tím, že se mluvilo o starších dětech, než bylo mé pár týdenní miminko a já žila aktuálně pouze tím obdobím, které bylo právě u nás doma, možná jsem pouze byla myšlenkami víc u svého miminka než na kurzu. Ať tak nebo tak, tímto kurzem pro mě dětská jóga na čas skončila a já si neuměla představit, že bych jí někoho učila, včetně mé dcery.

Až když dcera nastoupila do školky a já dostala nabídku učit dětskou jógu v její školce, asi proto, že dcera učitelkám o mamince hodně vyprávěla:), tak jsem nad tím začala přemýšlet vážněji. Přiznávám, že učit jógu děti nebyl nikdy můj sen, ale lákala mě představa, kdy se dostanu k mému milovanému učení jógy, aniž bych potřebovala hlídání dětí, což pro mě bylo v zahraničí, kde jsme tou dobou bydleli, něco jako sci-fi, navíc budu učit svoji milovanou dceru a poznám blíž její školku a kamarády.

Moje první lekce dětské jógy ve školce byla hned po Vánocích a pamatuji si jako dnes, že celé Vánoce jsem přemýšlela snad jen nad tím, jak to udělat, aby to alespoň trochu vypadalo jako jóga, ale aby to zároveň děti bavilo a nechtěli mě ve školce vyměnit dřív, než propotím první legíny. Protože to byla anglická školka ve Vídni, nemohla jsem spoléhat na české písničky typu „Skákal pes“ a proto byla moje příprava fakt velká, včetně naučení se základních anglických dětských písniček jako záchrany v případě, že vše ostatní selže 🙂

První lekci jsem pojala naučně a už jen seznamování se slovem “jóga” bylo formou tvarování našich těl ve tvaru písmen ve slově „joga“ a děti to bavilo. Zpívaly jsme mantry, společně vymýšlely příběhy, napodobovaly zvířátka, ať už pohybem nebo zvukem, učily se spolupracovat ve dvojicích, relaxovat, hrály různé hry a děti byly tak nadšené a já tak zpocená. Snad nikdy jsem se při učení dospělých tak nezpotila jako na mé první, druhé, vlastně i desáté józe s dětmi.

Když na mě děti na konci lekce naskákaly jako hokejisté na toho, kdo dal zrovna rozhodující gól, a prosily, ať ještě neodcházím, jejich hlavní otázkou bylo, kdy bude příští jóga a proč ne zítra, musím říct, že jsem často měla slzy v očích a najednou jsem se do dětské jógy zamilovala.

Může být hezčí výsledek naší „práce“ než spokojené děti, které navíc učíme něco tak úžasného, jako je jóga? Rodiče mi často říkali, že jim děti večer doma ukazují různé pozice, zpívají mantru óm a těší se na další jógu. A nemyslím si, že by to bylo tím, že jsem tak úžasná učitelka dětské jógy, ale tím, že děti přirozeně pohyb milují, rádi se učí nové věci a pokud je to pro ně hravou formou, navíc se podílí na tom, jak ta lekce vypadá, jsou ty nejvděčnější studenti, kteří navíc umí rozpoznat, jestli to baví jejich učitele a to je myslím základ.

Jógou u nich nerozvíjíme logické myšlení jako při matematice, neučíme je gramatiku jako v češtině, ale učíme je dýchat, mít rád sám sebe, respektovat se, ale mít respekt i k ostatním, poslouchat své tělíčko, rozvíjet fantazii, dávat průchod svým emocím, relaxovat, hýbat se. Není to minimálně stejně tak důležité jako ta matematika?

Není potřeba být učitel dětské jógy, abychom mohli učit jógu své děti doma.  Ze své zkušenosti musím říct, že není nic jednoduššího, než si doma rozložit podložku, začít cvičit „vaší“  jógu a věřte, že děti se dřív nebo později přidají a je úplně jedno, jestli děláte jógu dětskou nebo tzv. “dospěláckou“. Nic nemotivuje děti víc, než my sami. A děti nás tak rády kopírují, takže chceme-li přivést děti k józe, praktikujme ji a věřme, že brzy vedle naší podložky přibude podložka další a možná se ta “vaše” jóga změní na tu zvířátkovou, u které se sem tam něco zazpívá, možná si u toho budete vyprávět a určitě spolu zažijete krásný společný čas.

 

Komentáře (0)