Jógová mytologie nového věku

Tělem tohoto jógového zamyšlení nejsou bájná vyprávění o Hanumánovi, Matsjendrovi a jiných epických hrdinech, kteří k nám dodnes cestou neustále oživovaných symbolů promlouvají z ásanové praxe.

Žijeme v nové době, která s sebou přináší nové podmínky, požadavky i cíle. Je vcelku jedno, zda jí chceme říkat nový věk (new age), postmoderna, věk Vodnáře anebo ji nijak neoznačovat. Evoluce neskončila vítězstvím homo sapiens nad jinými hominidy. Nebyla završena zemědělskou, průmyslovou, kulturní, sametovou ani jinou revolucí.

Neskončila ani tím, když člověk pasoval sám sebe do role bohů jako je třeba právě Hanumán anebo samo Parambrahma.  Jeden příběh s různými prvky a obměnou rolí si vyprávíme moc dlouho, pořád trochu jinak, a přece stále dokola. Samsára, chtělo by se říct.

A tak i prastará (v některých formách mnohem méně stará než by se nám líbilo) a v mnoha aspektech nadčasová jóga prochází dále spolu s člověkem svojí vlastní evolucí.

Tento text je pobídkou k upřímnému přemýšlení nad systémy přesvědčení, které jsme jako součást nového věku, v němž jógu čile pěstujeme, přijali, a které nás od porozumění a realizaci v duchu jógy, často mohou spíše odvádět k iluzi a matení sebe sama i sebe navzájem.

Podívejme se rukou na duši na pár takových zapouzdřených mýtů, kterými sami sebe v józe dokážeme skvěle mystifikovat.

1) Zvolit si lepší možnost = moci se povyšovat ve vyšším zájmu nad ostatní

Pokud jste z etických důvodů vitarián či spirituálních popudů bretharián, a daná volba vycházející ze správného rozlišování (vivéka) je vaším opravdovým sebe-vyjádřením, šlechtí vás to. Pokud vám to, že jste strávili tři měsíce v Indii, nenosíte boty nebo se odkláníte od jakékoliv formy komerce v józe, slouží jako palivo pro ego, které vás chlácholí, jak jste na rozdíl od ostatních duchovně na výši, je čas se nad sebou upřímně zamyslet a možná začít znovu, od malé násobilky.

2) Jóga v tavícím kotli new age

K Pataňdžalimu, upanišadám, šástrám, tantrám a samhitám se nám chtě nechtě v proudu věků přimíchaly nové obsahy. V antropologii se tomu říká melting pot neboli tavící kotlík, ve kterém se vše mísí. Výsledkem je pelmel původních ingrediencí, vývarů a odvarů, jako i odpadních látek. To co jsme do kotlíku přidali později, může svojí silou zcela přebít původní suroviny (jako dnes univerzálně ásana meditaci, jako příliš soli potlačí chuť zeleniny). Nikde není řečeno, že je to bezvýhradně špatně. Je to vývoj. Je však dobré se občas pozastavit nad tím, co všechno (a odkud) se dostalo do kotlíku.

3) Učení se nápodobou

Bohužel jsme k tomu vedeni jaksi od podlahy, kulturně. Učíme se napodobováním vzorů. To také nutně předpokládá vzájemné srovnávání se. Jóga není klasický tanec, ve kterém nápodobou mistra dojdete mistrnosti. Svým studentům často říkám, že pokud se chtějí stát sami sebou, nedosáhnou toho tím, pokud budou napodobovat někoho jiného, komu se to podle jejich úsudku povedlo nebo ke komu mají respekt.

Inspirace vedoucí k originálnímu uchopení toho, co mě inspiruje je skvělé a nosné. Nápodoba je trapná vůči sobě sama i tomu, koho napodobuji. Tohle téma se silně týká také jógových učitelů. Nemluvím o srandovních gestech jako je vnější stylizace. Patří sem kopírování osobnostních projevů a kroků na cestě. Každý kráčí svojí cestou, byť cíl mají téměř všichni společný.

4) Zabijte ego!

Hezky to říká táta mojí kamarádky a učitelky jógy Iamme, psycholog Pjér la Šéz – je hodně takových, co si přečtou jednu indickou knížku a dojdou k představě, že musí zahubit své ego. A tak jejich ego podniká pomyslnou křížovou výpravu proti sobě sama, pod vlajkou osobní spásy. U takových lidí často dříve nebo později dochází k rozpadu osobnosti, který ale svým charakterem nevede k osvícení, jako spíše prodlužuje bezmocné dlení v temných nocích duše. Ego je užitečný nástroj, stejně jako mysl. Je dobré je citlivě používat, ne jimi být používán a bezvýhradně ohraničen.

5) Sattvická faleš

Velmi podobná věc jako mýtus 1. Nasadit vyrovnaný úsměv, za vše (promyšleně) tisíckrát děkovat, teatrálně se sklánět a říkat mysticky přidušeným hlasem namasté pomalu s každým druhým výdechem, jen abych nepochyboval (a ostatní jakbysmet) o své jogínské identitě je hra, která způsobuje, že člověku jeho zvolená persóna (maska) přiroste k tělu i duši, které se dříve či později začnou bránit.

6) Když se z moudra stanou klišé

S předchozím bodem souvisí i nadužívání některých opravdu nosných jógových (a new age jógo-synkretických) mouder v čase, kdy jsme je ještě docela nepochopili. Své redukované pochopení přijmeme jako „jasnou věc“ a zatavíme ji do mentálního betonu. Máme jasno v karmanovém zákonu, v principu rezonance, synchronicitě…Vznešeným slovem „karma“ alternujeme nejógové: „dobře mu tak hajzlovi“, spojení: „má to tak být nebo vše je dokonalé“, používáme někdy jako alibismus nebo se jím pohodlně zbavujeme osobní zodpovědnosti.

Jóga je cesta k opravdovosti a k uskutečnění sebe sama, nebojme se být skuteční, byť to zprvu nemusí být zcela bez kazů. Připouštějme vlastní chyby, nesnažme se být lepší než druzí, ale lepší než jsme byli. Ne pro razítka za odměnu na permanentce našeho jógového ega, ale pro jógu samotnou. Zaslouží si to, v každé fázi svojí evoluce.

 

Komentáře (0)