Jógová terapie | Lenka Oravcová

Vedle desítek druhů jógy se v poslední době stále více objevuje i výraz jógová terapie. Protože jsme ho dali i do názvu našeho studia (Tensegrity – studio přírodní léčby, jógové terapie a zdravého pohybu), chtěla bych vysvětlit, jak jógovou terapii v současnosti chápeme.

Nedá se jednoduše specifikovat, co je a co není jóga; tím obtížnější je to u jógové terapie. V historickém kontextu je jóga jedním z šesti hlavních tradičních filozofických systémů Indie; v širším slova smyslu je to výraz pro metody (techniky, cestu, moderně řečeno životní styl), které vedou k vědomému propojení všech složek lidské bytosti, k jejich integraci s nejvyšší podstatou individuality, k rozvoji vědomí a schopnosti rozlišování. V Indii se jóga tradičně zabývala duchovní stránkou života a vyžadovala fyzicky i psychicky zcela zdravého jedince. Nemocem a předpisům ozdravných opatření se věnovala ajurvéda, která má s jógou společné filozofické a kosmologické pozadí i některé metody. Z tohoto úhlu pohledu se ale naskýtá řada otázek. Je možné provádět jógovou terapii bez znalosti ajurvédy? Pro jaké zdravotní problémy či typy osobnosti je vhodná a jaké jógové techniky jsou použitelné? Někteří autoři tuto nejednoznačnost řeší vyjádřením, že jógová terapie neléčí nemoc jako takovou, nýbrž člověka jako celek. Co to ale znamená?

Jogová terapie

Jóga chápe člověka, stejně jako tradiční západní filozofie, jako víceúrovňovou bytost (osobnost složenou z fyzické, energetické, emoční, mentální a příčinné úrovně – řečeno zhruba, protože terminologie se liší), která má ve svém srdci spojení se svojí Božskou podstatou, Já, átmanem. Každá úroveň má svůj řád, jakýsi vzor ideálního fungování a své homeostatické mechanizmy na vyrovnávání změn způsobených vnitřními a vnějšími stimuly (na všech úrovních stále něco z okolí přijímáme, zpracováváme, zabudováváme do struktury nebo vylučujeme – potravu, vzduch, smyslové podněty, myšlenky, inspirace). Jsou-li vnitřní či vnější stimuly příliš silné nebo z nějakého důvodu škodlivé a adaptační schopnosti na ně malé nebo chybně řízené, dojde k nerovnováze, k narušení řádu. Podstatné pro pochopení mechanizmu vzniku nerovnováhy je to, že hodnocení škodlivosti určitého stimulu je čistě individuální, jinak řečeno – co je pro někoho stresem, je pro jiného pozitivní výzvou. Jelikož jsou všechny úrovně navzájem propojené, nerovnováha na jedné úrovni ovlivňuje celý systém (např. silné emoce způsobí vyloučení hormonů a chemických látek, které na fyzickém těle ovlivní jak funkci vnitřních orgánů, tak i napětí svalů a zpětně pak např. bolest žaludku nebo zad vzniklá stresem ovlivňuje emoční a mentální stav). Co je příčinou nerovnováhy – tedy škodlivých stimulů či špatných reakcí na ně a nedostatečných adaptačních schopností? Vedle pro nás srozumitelných fyzikálních vlivů z prostředí a těžko či vůbec srozumitelných vlivů karmy, hovoří jóga o rozpojení, dezintegraci – o konfliktu dvou částí člověka – nižší mysli, která je plně instinktivní, pudová a ovládaná tzv. kléšami (sobectví, touha po příjemném, odpor k nepříjemnému, strach ze smrti a nevědomost) a vyšší mysli, intelektu se schopností rozlišování, ve které se odráží světlo čistého vědomí (átmanu). (I západní tradiční systémy popisují konflikt nižšího a vyššího člověka, který je harmonizován rytmickým středem, tedy srdcem a dechem.) Až do té do doby, než Čisté vědomí (átman, svrchované Já, Duch, nejzazší podstata) osvítí celou osobnost, vytváří konflikt pudů, emocí a intelektu vnitřní napětí a následnou nerovnováhu se všemi negativními projevy. Z tohoto úhlu pohledu by se tedy dalo říct, že jógovou terapií je cokoliv, co vede k rozvoji vnímání sebe sama – k rozvoji vědomí. Mimochodem nad vchodem do věštírny v Delfách byly prý dva nápisy – „Poznej sebe sama“ a „Ničeho příliš“ – vědomí a rovnováha… – tedy nic nového pod sluncem. Nicméně konkrétní podobu zdánlivě jednoduchých pokynů musí každý z nás vždy znovu pracně hledat.

Jóga byla vždy typická důrazem na praxi. Neposkytovala tolik filozofických konceptů jako pokynů k praktickým cvičením. Ta by se dala vzhledem k terapii a výše zmíněnému mechanizmu vzniku nerovnováhy rozdělit na dva druhy – a) techniky na zvyšování adaptability a odolnosti – b) harmonizace vnitřních motivačních činitelů a reakcí na vnější stimuly sattvou (světlem vědomí).

Jak tedy chápu v současnosti jógovou terapii – tedy proces sloužící ke zlepšení stavu tělesného i psychického? Jelikož slovo jóga znamená spojení, integraci, chápu terapii jako jógovou, vychází-li použitá metoda z konceptu člověka jako víceúrovňové individuality a snaží-li se tato metoda o propojení poznatků současných i minulých, východu i západu a vede-li k rozvoji vědomí a k rovnováze hmotných i nehmotných procesů v člověku i jeho okolí. To, jakou konkrétní metodu terapeut zvolí, záleží na schopnostech a úrovni jeho i klienta. Je možné pracovat pouze s jednou úrovní a rozpoznávat na ní stav a vliv ostatních nebo se snažit o propojování úrovní uvědomováním (viz celé znění článku i s popisem terapií k jednotlivým úrovním člověka na: http://www.tensegrity.cz/aktuality/58-jogova-terapie).

Je pochopitelné, že síla jakékoliv terapie je v individuálním přístupu. Skupinové lekce jógové terapie mohou být nanejvýš kvalitním „zdravotním cvičením“, ale i to má vzhledem k výše popsané propojenosti svůj význam. Tomu, aby se jógová terapie a jí podobné systémy dostaly na patřičnou úroveň, brání materialistický vzorec myšlení současné vědy a většiny společnosti a z toho vyplývající systém vzdělávání a hrazení lékařské péče. Doufejme, že se to brzy změní…

Text je krácený. Celé znění článku i s popisem terapií k jednotlivým úrovním člověka najdete na

Komentáře (0)