Prána – života brána

S jarem vytahuji opět moji oblíbenou knihu „Pranajáma“ (André van Lysebeth). Začíná se oteplovat, v těle stoupá energie. Na počátku jara bylo mnoho z nás unavených. Poslední vyčerpávající úplněk byl 18. dubna. Nyní by měla přicházet čistá posilující energie. Velmi vhodná doba očisty, detoxikace. To jsou informace, které na nás doléhají. Které nás obklopují a my se jimi řídíme, vnímáme je, a nebo prostě v dnešním světě na „ně nemáme čas“. Ale jsou tady vyšší energie, které nezajímá, že nemáme čas. Které nás ovlivňují, aniž bychom měnili či konali my.

To, co mám na mysli je prána. Lysebeth začíná svou knihu otázkami „Co je prána pro jógu a co je prána pro vědu.“V józe znamená prána totéž co elektřina v naší civilizaci. Každý, kdo cvičí několik let si zažil pocit a podal otázku : „Co bude dál…jak dál pokračovat?“Spousta z nás začala hledat něco dalšího, „vyššího“. Tím každý dospěl k cestě věčného poznání. Vydal se na cestu objevování, uvědomování. Svámi Šivananda říká: „Prána je souhrn všech energií obsažených v tomto vesmíru.“Interpretuji si tuto větu takto: každý den má jinou energii.Každý den cítím jiný „náboj“ ve svém těle. Je to to, co nás posouvá ve cvičení? Jednou se daří, je nám příjemně v pozicích a jindy cítíme únavu. Cvičení nám „nic“ nedává. Nikdy nelze zažít tejný pocit. A já si podávám otázku, zda-li to musí být jen cvičení jógy.

Osobně tyto stavy zažívám u běhu. Mám ráda ranní běh. V šest hodin ráno se vydávám za zvuky přírody. Za probouzejícím se světem. Každé ráno mě to dokáže překvapit, nabít a uspokojit. Stejně jako jóga. Podle jogínu je prána přítomna ve vzduchu, a přesto není kyslíkem, dusíkem ani jiným chemickým prvkem. Prána existuje v potravě, ve vodě, ve slunečním záření, a přesto to nejsou vitaminy, teplo ani ultrafialové záření. Vzduch, voda, potrava, sluneční světlo šíří tuto pránu, na které závisí živočišný i rostlinný život.

Pro mne je zajímavé pojednání o práně vzduchu. Nejdůležitějším zdrojem životodárné prány je atmosféra. Jogíni již před několika tisíci lety zjistili, že atmosféra je rozechvívána jemnou energií. I naše těla jsou nabíjena či vybíjena. Zase budu citovat Lysebetha:

„ Zapamatujeme si, že přijímání záporných iontů je velice důležité k tomu, aby se živý organismus udržoval v maximální činnosti, tedy abychom plně nabili naše blokované akumulátory, poněvadž musíme zajistit odsun použitých iontů, neboť organismus se potřebuje pořád účinně dobíjet.“ A pak se nemůžeme divit lidem, kteří nic nevyzařují. Žádná energie, všechna vybita v práci a co dál… Kolik z nich ji jde zpátky nabít??? Vím, je těžké celý den pracovat, sedět. Proto nepochopím, že lidé pokračují „sedět“ domů.

Nejvíce mne na této teorii elektrického nabití světa zaujala část, kde je popsána elektrická látková přeměna“. To, co funguje v každém z nás. Ve zvířatech. Ovšem nabití je atmosferické a uzemění právě v kontaktu s čistou zemí. Aby mohla probíhat tato energetická látková výměna, bylo by dobré nabíjet se „nazí bez oděvu“ a uzemňovat se „nazí bez obuvi“. Zvířata v tomto mají oproti nám výhodu. Vzduch jim pročesává srst a nabíjí je. Tlapami jsou v kontaktu se zemí. Lze i uvažovat o nemocech zvířat v zajetí, kde se procházejí v betonových ubikacích a naproti tomu zdravá zvířata ve volné přírodě. U člověka je taky velké omezení – je izolován oblečením, botami izolován od kontaktu se zemí. Přírodní národy chodí minimálně oblečeni. Již existuje spousta důkazů, že pokud se snažili přizpůsobit bělochům, či se jim podobat, začali se oblékat a paradoxně u nich vzrostly problémy se zdravím.

Pro mne je to částečné vysvětlení, proč bývám v ranním vzduchu nabita. Proč mám lepší náladu, pokud v létě celý den prochodím bosa. Proč se cítím lépe na slunci.

Je to jedna z možností samoléčby. Zkuste se občas projít bez bot, v přírodě, dýchat, nabíjet se.