Není duchovní cesty bez bhakti aneb jóga oddanosti

Čím dále více, v průběhu nejen plynoucích let, ale v průběhu střídajících se podmínek bytí, kdy přecházíte z role rebelské dcery do role pečující přítelkyně, starší a podporující sestry, přes milující matku, po láskyplnou babičku, se ledacos mění. V průběhu tekoucích dní, střídajících se ročních období, prolínajících se let. Čím dále více v průběhu bytí ztrácíme oporu v pevné pozici, kterou si ten den nalistujeme na stránkách knihy plné ásan, jógových pozic.

Čím dále více v průběhu existence nacházíme oporu v prostém citu lásky a v její pozornosti. Léta se střídají, těla stárnou, ale vědomí je stále jedno. Jen je možná díky praktikám nacházejících se v józe průzračnější jako studánka obklopena kapradím. Je čistší jako ranní rosa houpající se na stéblech trávy a ochlazující naše chodila, když vyběhneme z robustních dveří babiččiny chalupy na probouzející se louku. Těla umírají a duch je věčný.

Ásany pozbývají smysl a nastupuje cesta oddanosti něčemu, co zde kolem cítíme. Lásce? Ano. Avšak nikoliv lásce, jako slovu, které popisuje citovou závislost na druhé osobě. Lásce jako prostupujícímu stavu bytí. Něco, co lze slovy těžko popsat. Něco, o co se mnozí pokoušeli. Přiblížit těm, kteří onen pocit bytí neznají.

A skutečně. Občas, když čteme slova učitelů jako je Osho, Mooji, Ghándhí, onomu pocitu porozumíme. Láska. Komu? Tomu nejvyššímu. Bohu? Ať jej nazveme jakkoliv. Bůh, Brahma, Ježíš, Aláh, Vesmír.. To něco, co nás přesahuje a současně obsahuje. To je cesta bhakti jógy. Jedna ze čtyř cest jógy, na kterou bychom v zápalu dokonalých pozic neměli zapomínat.

Kterou bychom neměli odsouvat s gestem děkuji nechci už jen z jednoho prostého důvodu a tím je, že k cíli dle učení jógy vedou jen dvě cesty ze známých čtyř cest, kterými je radža jóga (cesta disciplíny, pod kterou se nachází i hatha jóga), karma jóga (cesta činu), jňána jóga (cesta studia) a ona jedna, pro tento den vyvolená, cesta bhakti jogína.

Bhakti jóga jako cesta oddanosti, cesta prožitku čisté lásky. Bhakti znamená onu oddanost a v hinduistické tradici se tímto slovem vyjadřuje zejména oddanost k Bohu či Božstvu, kdy cit lásky ruší tendence ega, kterého se v józe tak trochu snažíme zbavit.

S nejznámějším zastoupením bhakti jógy se můžeme potkat na Václavském náměstí a to, když se zaposloucháme do zpěvu procházející a prozpěvující skupiny Hare Krišna. To je čirá oddanost zpěvem, oslavující božství, což je jedna z techniky bhakti jógy.

Onu oddanost a promiňte mi, že v tomto textu nepožívám jiné slovo popisující podobný jev, ale slovo oddanost je tím nejvýstižnějším, můžeme okusit skrze různé techniky. Jednou z nich jsme zmínili výše. Je to zpěv, zpěv bhajanů, tedy oslavných písní. Zpěv nikoliv hodný soutěže ,zpěv,který nás dostává do příjemného opojení. Opojení souznění se vším kolem. S celým světem.

Avšak Bhakti jógu nemusíme hledat pouze mezi stoupenci Hare Krišna, oslavující boha Krišnu zpěvem, ale můžeme jí nalézt i v jednom ze směrů hatha jógy, nesoucí název Jivamukti jóga, která vznikla po mnohaletém studiu jógy v Indii i v Evropě pertnery Sharon Gannon a Davida Life.

Praxi jivamukti jógy postavili na pěti pilířích,  které se prolínají nejen v lekci, kterou můžeme navštívit, ale které nás nabádají ke způsobu života. Jsou jimi:

1. Šástra (svaté písmo a jeho studium)
2. Bhakti (oddanost vyššímu smyslu života)
3. Ahimsa (nenásilí)
4. Nada jóga neboli jóga zvuku (hudba, která v průběhu lekce hraje důležitou roli)
5. Dhjána (meditace)

Otázkou oddanosti se zaobírá i Bhagavadgíta, neslavnější spis staré Indie, kde se Ardžuna ptá Krišny, představujícího božskou podstatu, která sídlí v každém z nás: „Kdo je pokročilejší ve vědění jógy? Ti oddaní, kteří tě neustále uctívají, nebo ti, kteří tě vidí jako nepro­jeveného a nehynoucího boha.“ Kršna odpověděl: „Ti, kdo neustále následují tuto nesmrtel­nou dharmu, jsou obdařeni vírou ve mě a vidí ve mně nejvyšší cíl – tito od­da­ní jsou mi nejmilejší.“

Pokud se vydáme na cestu jógy, a velká část lidí se již vydala, měli bychom okusit všechny čtyři cesty. Možná zjistíme, že naše vlídná a vždy milující babička, která nám pokaždé podstrojí teplé buchty, rozestele úhledně zarovnané duchny, když se po nedělním vydatném obědě cítíme značně unaveni, je větším jogínem než my, kteří si dáme nohu za hlavu a k tomu zadržíme dech. Babička karma (karma jóga, cesta skutku) a bhakti jogín prozpěvující si namísto mantry Om  Lásko bože lásko.

,,Láska je choulostivá věc. Představte si všechen ten hněv, nenávist, majetnictví a žárlivost: jak jen může láska přežít?” (Osho)

 

Komentáře (0)