Všechno začíná myšlenkou

Sedím na návsi. Ne tak docela na opravdové vesnické návsi, ale na jednom místě v Praze, které mám moc ráda a které mi svojí náladou opravdovou náves připomíná. A taky proto si tohle místo svůj krycí název vysloužilo. Jednomu by se mohlo zdát, že tohle místo postrádá veškeré kouzlo, nebo romantiku. Jenže právě naopak! Kolikrát už se mi potvrdilo, že ty pravé poklady máme přímo před očima, ale vůbec je nevidíme. Tak tenhle poklad jsem odhalila už před časem. Dobře se tady pije káva přes den i večer, pozoruje se odsud okolí, obloha a nebo třeba jenom myšlenky.

Měla jsem něco důležitého za úkol a tak jsem si odskočila na náves, kde se mimo jiné i dobře pracuje. Úkol splněn a teď si tady užívám chvíli času ve společnosti mých milých myšlenek a fantazií. Vloni, když jsem trávila celé léto mimo svojí rodnou vlast, jsem si tolikrát představovala, jaké by to v tom daném okamžiku bylo, moct se přenést a sednout si chvíli na kávičku třeba zrovna na mojí oblíbenou náves. Nebo se projet na kole rozbujelou přírodou, sednout si k řece a pozorovat, jak si nerušeně plyne. Přála jsem si to, ale vloni to prostě nebylo možné. Okolnosti tomu „nepřály“, říká se. A nebo jsem si tomu jednoduše „nepřála“ já?

A letos, o rok později se mi tohle přání splnilo. Odjela jsem mimo republiku před několika měsíci a přání z loňska jsem si přibalila sebou. Ale k němu ještě něco navíc. Totiž, zase o trochu víc jsem si uvědomila, jak se věci dějí. Myslím tím, že nikdo jiný, než já sama, je přece neovlivním. Přidala jsem si tedy k přání i uvědomění, že o něj opravdu stojím a že jenom já můžu za to, jestli se „okolnosti“ příznivě nakloní k tomu, abych svoje přání mohla uskutečnit. Konkrétně, změnila jsem si obrázek ve svých myšlenkách a představách na to, že moje přání se skutečně děje. Že je to holý fakt, nad kterým nemusím uvažovat ve tvaru „kéž by“ a „kdyby tak“, ale že z něj mám radost, protože už to tak je. Moje myšlení zkrátka dostalo otočku a místo uvažování „jak by to bylo krásné“, už si představovalo, co všechno bych ráda navštívila, nebo jak využila ten čas, který tady strávím. A hotovo. Začala jsem se tedy zaobírat svým přáním, jako že už se děje a tím víc se v tom utvrzovat, když jsem ho rozvíjela ještě dál. A vida! “Okolnosti“ se opravdu příznivě naklonily tak, že jsem svoje přání opravdu mohla zrealizovat a navíc s naprostou lehkostí.

A všechno začalo u pouhé myšlenky… Říkám „pouhé“ myšlenky, ale takové jedno slovo hýbe obrovskou silou. Začíná mi to docházet… jedno po druhém. Jako bych do ruky dostala svazek klíčů k mnoha dveřím najednou. A když říkám, že to slovo má ohromnou sílu, tak na obě strany. Tedy lépe řečeno, spíš do všech směrů. Myšlenky tvoří a ovlivňují naprosto všechno. Zrovna jako pozitivní myšlenka ovlivní pozitivně, stejně tak negativní myšlenka ovlivní negativně. Mysl totiž říká: Tvé přání je mi rozkazem a všechno, co nám na očích vidí, nám také vyplní. Není to krásná hra? Když naše myšlenky mají takovou sílu, co takhle si vyzkoušet, co všechno nám hodlají vyplnit? Začala jsem se téhle hře před časem naplno věnovat a můžu říct, že mě opravdu baví. Sama sebe zkouším, sama sebe pozoruju, na co myslím, čím se ve své hlavě zaobírám a sama se často divím. A pak se taky vůbec nedivím, že se mi třeba někdy vůbec nevyplnilo něco, o co jsem tolik stála. Vždyť já jsem vedla svoje myšlenky úplně jinou cestou! Parádní objev… Je to, řekněme, plno práce, ale jaké zábavné práce! Sama sobě pokusným králíkem. Bavím se a vím, že čím víc se mi podaří myšlenky směrovat tam, kam si opravdu přeju, tím líp! A když se mi to povede naopak, jen se utvrdím, že to opravdu tak funguje a snad se pro příště poučím. Přirovnala jsem si to sama třeba ke sbírání hub v lese. Do lesa se vydám za účelem najít nějaké dobré houby… chodím a chodím a když vidím prašivku, prostě si jí všimnu, vidím, že je tady, ale ani mě nenapadne jí sebrat a odnést si jí domů (a to ani nemluvím o tom, že bych si z ní uvařila smaženici). Jednoduše, seberu jenom to, co mi chutná. Úplně stejně je to s myšlenkami. Proč nesbírat jenom ty, které mi chutnají a po kterých je mi dobře?