Novoroční přání: Věř svým snům

Vždycky jsem byla snílek a dodnes jím zůstávám. Se svými sny jsem zacházela a zacházím jako s nějakým samozřejmým bodem, ke kterému jednou dojde. Jiná varianta přece neexistuje… Nezáleží, jak velký nebo vzdálený se sen zdá být. Když se mi jednou jeho obraz mihne před očima nebo ten určitý pocit zachytím v srdci, už ho nedám. Vím, že tudy vede moje pravdivá cesta i když se třeba teď nacházím úplně jinde. Prostor a čas nejsou důležité, signály vysílané ze srdce ano.

Sen je jako kouzelná květina, kterou jsem dostala k opatrování. Od samého poupěte až do nádherně rozvitého květu, který odmění svou omamnou vůní všechny, kteří ve své sny věří a nechají je rozkvést. Ten sen, tu krásnou květinu pravidelně zalévám myšlenkami na ní, hýčkám ho ve svých představách a tak se k němu víc a víc blížím a on se blíží ke mně. Nenechám se zmást, unavit, ani ošálit nástrahami na té cestě. Kráčím po ní s otevřenou duší přijímat znamení i lekce, zároveň radostně, nezapomínám ani odpočívat a užívat si každého okamžiku, protože žádné TEĎ už se nebude opakovat. Žádné TEĎ nepřichází až POTOM. Samotná cesta za nějakým snem je už vlastně kousek po kousku zhmotňováním onoho snu. Krásný květ v mém srdci se otevírá, když kráčím tudy, kudy mě chce vést… Samotná cesta za snem, krok za krokem je to pravé, kdy se duše cítí naživu, i když děj té cesty doprovází sebevětší dobrodužství a adrenalin. Všechno jsou to jenom zkoušky.

Ve svůj sen nepřestávám věřit, i kdybych od něj byla celé Vesmíry daleko. Když už se sen objeví, tak k němu vždycky existuje i cesta a začíná právě v mých představách a opírá se o mou víru a odvážné kroky. Moje víra na cestě ke snu je to nejdůležitější. Je jako pupeční šňůra, kterou kdybych přestřihla, přestala věřit, tak by můj sen přestal dýchat a kousek mého já spolu s ním… A to nemohu, nechci se roztříštit „na kousky“, chci se cítit pěkně „pohromadě“ a ve všech koutech domu mé duše vítat každý den slunce, nikde žádný stín. A tak volím kroky odvážné, kolikrát hodně nejisté, na okraji propasti, ale obklopená svěžím vzduchem a dechberoucími výhledy… A když se takhle na té cestě kolem sebe rozhlédnu, vidím „louku plnou rozkvetlých květů“ a mám z toho radost a inspiruje mě to pokračovat v téhle cestě jistou nejistotou dál za novými horizonty, o kterých mi nenápadně dál šeptá moje srdce.

A tak píšu. Psaní a šíření motivace a inspirace je mým dalším snem, za kterým jsem se už před časem vydala. Jedno navazuje na druhé, když otevřete jedny dveře, čeká tam další překvapení, další cesta, ale nedozvíte se o ní dřív, než otevřete ty první dveře. Všechny kroky vedené srdcem jsou důležité. Jsou to klíče, které Vás dovedou k dalším snům, dalším cestám.
Věřím, že ty moje postřehy pošlou nějakou inspiraci zase dál, rozsvítí úsměv na tváři, zahřejou na duši… Kéž podpoří víru ve všechny Vaše sny ze srdce. Věřte, že všechno je možné, že každý sen má i svojí cestu, která už existuje a je moc zábavná a hlavně, vede k radosti, naprosté radosti ve Vašem srdci.