Dveře

Začátek roku je pro mě okamžikem, kdy ještě víc, než kdy jindy přemýšlím o svých dalších cestách, o tom, co bych dál ráda zažila, viděla, objevila… I když se snažím vnímat každý den jako unikátní, jako kdyby měl být prvním nebo posledním, zkrátka vnímat ho opravdu naplno, přesně, jak chci, stejně má začátek roku zvláštní náboj. Jako kdyby mi někdo dal čistý papír a já si na něj mohla napsat seznam věcí, které bych si pro tento rok přála. Zapisuju si symbolicky do vzduchu neviditelnými písmeny svoje sny, pohrávám si s myšlenkami a tvořím svojí budoucnost.

Tak třeba: „Chtěla bych se pořád smát. Chtěla bych trávit hodně času u moře, chtěla bych, aby se i na ulicích víc lidí usmívalo. Chtěla bych slunce na obloze nejenom u toho moře. Chtěla bych napsat skvělou knížku. Chtěla bych pořád plno lásky, pro mě i pro ostatní. Chtěla bych, aby v televizních novinách mluvili jen o tom, co ten den přineslo lidem radost. Chtěla bych procestovat nová místa. Hmmm… A třeba ještě aby otevřeli nějakou další kavárnu na Palmovce. A ještě, aby každý mohl dělat, co ho baví. A nebát se toho.“

A jak tak o tom píšu, začíná mě v břiše šimrat zvláštní pocit. Touha po novém dobrodružství. Udělat krok do neznáma – další bod mého neviditelného seznamu. Pevně držet za ruku nadšení a další sen. Je ten pravý čas otevřít další dveře. Zdá se, že jeden pokoj už jsem prozkoumala a mám chuť nahlédnout do dalšího. Nevím, co mě tam čeká, vím jen, že musím jít dopředu. Kdybych zůstala na místě a nechtěla dál objevovat, kulisy by časem ztratily barvu, zešedly by, zdi vybledly.

Je čas jít dál, cesta volá. Život je změna a jednou jsem si přečetla v takové útlé knížce o Zenu, že co je jisté, to je mrtvé a že jedině změna je opravdovým potvrzením života. Nemůžu víc, než poslechnout tuhle moudrou úvahu. Dveře do předchozího pokoje zůstanou odemčené, můžu se vrátit kdykoliv budu potřebovat, kdykoliv tam bude něco, co budu potřebovat v další cestě. Není žádné omezení. Je to jen hra. A tak, chytám za kliku dalšího pokoje a těším se, co se bude dít!

Dveře. Jedny se zavřou, druhé se otevřou…

A tak to jde pořád dál, procházíme krásným rozlehlým domem, nikdy nevíme, kolik vlastně má pokojů, kolik dveří a kolik dveří má který pokoj a který je vlastně propojený s tím druhým a z kterého vede tajná cesta na zahradu a nebo přímo na pláž!

Krásný nový rok,

Katy