Představitelé jógy

Jóga se od odpradávna předávala z učitele na žáka osobním vedením a příkladem. V dějinách jógy je mnoho učitelů a ne všechny je možné vyjmenovat a doložit. Časové údaje z indické historie a filozofie je potřeba brát s rezervou, protože potřebné prameny často mlčí.

Prvním, o kom víme, že se zasloužil o shrnutí a utřídění tehdejších poznatků o józe, byl okolo 2. st.přnl. Pataňdžali. Jeho dílo Jógasútra patří k základním pilířům teorie jógy dodnes. Tento text se stal později předmětem mnoha komentářů a výkladů, z nichž se nejčastěji uvádějí dva.Autorem Vjásabhášji je Vjása (okolo 4.st.) a za autora Tattvavaišáradí je považován Váčaspati (kolem 9.st.).

Z mnoha filozofů počátku našeho letopočtu, kteří měli blízko k józe, je neproslulejší Šankara (údajně 780-820). Byl považován za světc, básníka, filozofa a vtělení boha Šivy. Byl představitelem advaita védánty. Patřil mezi ty, kteří se zasloužili o znovurozšíření hinduismu v Indii.

K významným představitelům bhaktického zaměření patřili slavný filozof a světec Rámanudža (1017-1137), autor mnoha komentářů k védántasútrám či k Bhagavadgítě, a ve 13. století žijící Rámananda, který hlásal rovnost lidí a stavěl se proto kastám. Okolo 10. století působil v Indii tantrik jménem Górakh, autor spisu Górakšašataka (Górakšova sbírka) a zakladtel sektu kaupattajóginů.

K významným dílům o hathajóze řadíme texty s názvem Hathajógapradípika (Světlo jógy) ze 14. století, Ghéranda sanhita z 15. století, Vasištha sanhita jóga kánda, Šviva sanhita a další.

V 19. a 20. století začíná jóga pronikat za hranice Indie. Do Evropy i do Ameriky přicházejí významní učitelé jógy a zároveň i v Indii zůstává hodně těch, kteří dosáhli světové proslulosti. Mezi ně patří Rámakršna (1836-1886), bengálský světec, který prošel mnoho náboženstvími a nakonec yl uctíván jako božské vtělení (avatár). Joho žáky byli svámí Vivékananda (1863-1902) a svámí Brahmánanda (1863-1922). Zatímco Vivékananda proslul svými vytoupeními na cestách po Americe, Brahmánanda působil jako nejvyšší představený Rámakršnova řádu v Belúru v Indii.

Dalším proslulm můžem byl Ramana Maharši (1879-1950), který po hlubokém duchovním zážitku v 17 letech žil v trvalém ztotožnění s nejvyšším já. Jeho jméno je spojeno s horou Arunačalou, kde strávil většinu svého života. Jeho učení se dochovalo pouze v zápiscích jeho žáků. Na sklonku života založil v Turinnámalai ášram, který je poutním místem dodnes.

Současníkem Maharšiho byl Šrí Aurobindo (1872-1950), indický léka, který studoval v Cambridgi a posléze byl rektorem Národní univerzity v Indii. Pro svůj odpor proti anglickým kolonistům byl v roce 1909 zatčen a rok vězněn, což mělo rozhodující vliv na jeho obrácení na duchovní cestu.

Spolek pro seberealizaci založil v roce 1925 v Los Angeles učenec Jógánanda (1893-1952). Těchto spolků je dnes na světě několik a jeho žáci v nich vyučují krijajógu.

Z bohaté a vzdělané indické rodiny pocházel svámí Šivananda (1887-1963), které byl nejprve lékařem, tepve později se stal v Rišikéši mnichem. Byl autorem mnoha knih o józe, měl velkou zásluhu na šíření jógy do světa a hlásal, že všechna náboženství mají mít stejnou úctu. Velkým filozofem a představitelem védanty byl Sarvépalli Rádhákršnan (1888-1975), autor monumentálního díla indické filozofie, v němž Západu poprvé představil východiska indického myšlení.

Jeho žákem je zakladatel Bihárské školy jógy svámí Satjánanda, od roku 1982 vede Bihárskou školu svámí Nirandžanánanda.

Mezi žáky svámího Šivanandy patří také svámí Višnudévananda, autor několika knih o hathajóze.

Mezinárodní centrum pro vzdělávání a výzkum jógy (ICYER) založil v roce 1974 indický lékař svámí Gítánanda (1906-1993). Zasloužil se o vydáván časopisu Yoga Life v Kanadě.

O jógové terapii pomocí cvičení hathajógy psal indický lékař Kuvalajánanda (1883-1966). Zasloužil se o vydání některých klasických děl hathajógy.

Světově proslulými se stali ti učitelé, jejichž žáky byli známé osobnosti. Takto proslul například Maharši Maheš Jógí (1917), guru členů skupiny Betales.

 

Zdroj: S jógou na cestě životem, I. a I. Knaislovi, 2002

Komentáře (0)