Koncentrační techniky – ANTAR TRATAK

Koncentrace na vnitřní předmět se provádí se zavřenýma očima tak, že se vcítíme do určené části těla, kde se snažíme vědomím setrvat, nebo také pozorujeme určité děje v našem organismu. Nejčastějším objektem vnitřní koncentrace jsou některé části těla, dech pozorovaný v různých úrovních, nervová střediska – čakry, mentálně nebo hlasitě vyslovované zvuky – mantry, či vlastní myšlenky.

1. Na části těla

Tato koncentrace je již součástí hathajógických cvičení, kde pozornost zavádíme do procvičované části těla a tímto způsobem umocňujeme účinky cvičení. Pokud se jedná o samostatnou koncentraci tohoto druhu, je možno ji provádět například v lehu (po předchozím uvolnění), případně i v jiné poloze. Jako místo ke koncentraci se většinou volí oslabená část těla nebo orgán, který můžeme touto cestou posilovat. Koncentraci provádíme tak, že v průběhu nádechu si nastolíme představu, že do těla přijímáme energii, kterou pak s výdechem koncentrujeme do oslabené části. Jako minimum by mělo být provedeno zhruba 7 až 10 takových dechů, koncentraci je však pochopitelně možno prodlužovat zhruba na 5 minut.

Touto cestou lze příznivě působit na kteroukoliv část těla či vnitřní orgán s výjimkou oblasti hlavy. V případě, že chceme touto cestou například zmírňovat bolest hlavy, soustředíme se opět nejlépe v lehu na zádech, po předchozím uvolnění, do oblasti chodidel. Udržíme-li zde po určitou dobu svoje vědomí, dochází automaticky ke stažení nepříjemného pocitu z oblasti hlavy.

Při tomto způsobu koncentrace dochází často k pocitům tepla v oblasti, do které se soustředíme. Tento projev je zcela přirozený, je potvrzením dobré koncentrační schopnosti a můžeme jej i prakticky využít. Jestliže jsme například v zimním období nuceni pobývat delší dobu venku a během této doby dochází k prochladnutí nohou nebo jiné části těla, můžeme využít uvedené možnosti koncentrovat se do této oblasti a případně umocnit efekt například představou, že nohy jsou ponořeny v horké vodě nebo vystaveny sálavému teplu z ohniště. Tento způsob může v mnoha případech i zabránit onemocnění z nachlazení.

2. Dech

Jedná se o rozšířený způsob koncentrace, který je velice jednoduchý a zároveň účinný. Můžeme jej provádět v lehu na zádech či sedu, a to v několika variantách.

a) Soustředíme se na pohybovou složku dýchání. To znamená, že se zaměříme na rozpínání hrudníku během nádechu a na pohyb opačný při výdechu. Snažíme se o to, aby kromě vjemu těchto pohybů nic jiného nepronikalo do našeho vědomí. Stejným způsobem se můžeme koncentrovat také na pohyb břišní stěny, což představuje rychlý prostředek ke zklidnění psychiky.

b) Soustředíme se na nosní dírky a pozorujeme proud chladivého vzduchu, který vstupuje do nosu při nádechu a na proud vzduchu teplejšího, který při výdechu vystupuje. Po celou dobu se snažíme udržet vědomí v oblasti nosních dírek.

c) Náročnější obdobou předchozího cvičení je koncentrace na nosní dírky, která však představuje pouze zachycení vjem proudícího vzduchu při nádechu a potom dále pozorujeme proudění vzduchu nosní dutinou, dechovými cestami až do plic a při výdechu opačný směr proudění vzduchu vydechovaného.

d) V uvolněné poloze provedeme několik hlubokých nenásilných dechů již dech vůbec neovlivňujeme. Soustředíme se do těla a pozorujeme dech jako komplexní děj v našem organismu, který automaticky probíhá bez našeho zásahu. Doslovně to znamená, že pozorujeme, jak „to v nás dýchá.“ Tento druh koncentrace je velice účinný z hlediska celkového zklidnění.

e) Po provedení několika hlubokých uvolněných dechů rozprostřeme vědomí pokud možno na celý povrch našeho těla. Podobně jako dochází v oblasti břicha a hrudníku k intenzivnímu rozpínání při nádechu a zmenšování objemu při výdechu, můžeme obdobný pohyb v mnohem menší míře zaznamenat prakticky na celém povrchu těla. Soustředíme se tedy na pocit, jak při nádechu dochází k mírnému zvětšování objemu celého těla a při výdechu k jeho zmenšování.

Během tohoto cvičení může docházet také k pocitu, jako bychom nadechovali či vydechovali celým povrchem těla nebo některou jeho částí. Tento pocit v podstatě odpovídá skutečnosti, neboť každá část povrchu našeho těla se podílí na procesu dýchání, i když si tuto skutečnost běžně neuvědomujeme.

Větší náročnost tohoto způsobu koncentrace spočívá v požadavku rozmístění pozornosti na celý povrch těla i ve schopnosti procítit velice jemné pohyby, které jsou v tomto případě předmětem koncentrace.

f) Další, také již náročnější varianta koncentrace na dech, se provádí výhradně v sedu. Spočívá v tom, že po uvolnění a krátkém soustředění na dech jako celek přeneseme svoji pozornost do oblasti páteře. Zde bychom měli zaznamenat pocit proudění energie, který při nádechu směřuje od konce páteře vzhůru a při výdechu má směr opačný.

Toto cvičení lze kombinovat také s pránajámickou technikou nádí šódhana (regulovaný dech), kterou provádíme v sedu a opět se koncentrujeme na páteř. Proudění v již uvedeném směru můžeme nyní sledovat vpravo nebo vlevo podél páteře, podle toho, kterou nosní dírkou právě dýcháme. Při provádění této koncentrační techniky je nutno vyloučit sugesci či představu proudění, kterou si nesmíme vyvolávat. Pouhým upřením pozornosti do oblasti páteře je nutno zachycovat děje, které zde během dýchání spontánně probíhají.

3. Na zvuky

a) Koncentrační techniky se zvukovým projevem jsou v podstatě velice jednoduché. Provádějí se většinou v sedu, případně v jiné poloze. Po předchozím uvolnění vyslovujeme zvolenou hlásku, slabiku či slovo, koncentrujeme se na vzniklý zvuk a snažíme se, aby v naší mysli nevznikala žádná jiná myšlenka. Pro tento druh koncentrace je nejvhodnější pouze mentální vyslovování a většinou pronášená slabika natolik upoutá naši mysl, že rušivé myšlenky vznikají pouze v malé míře nebo vůbec.

Při těchto technikách je výhodné, aby se v opakování projevoval určitý rytmus, který můžeme také docílit sladěním vyslovovaných slabik s dechem (např. vyslovíme jednou, dvakrát nebo třikrát během nádechu a stejně tak během výdechu).

Tento velice účinný způsob koncentrace se v Indii označuje jako d ž a p a a nemusíme k jeho provádění používat pouze slabiky či slova sanskrtská. Můžeme v našem případě používat slova česká či slovenská s tím vědomím, že jejich smysl hraje v tomto případě velkou roli. Je pravdou, že i opakování slov, jejichž význam můžeme označit jako neutrální, přináší určité zklidnění. Zvolíme-li však slovo, které svým významem intenzivně působí na naše vědomí a silně se otiskuje v oblasti podvědomé, jsou účinky této techniky neporovnatelně vyšší. Nemá tedy smysl opakovat například slovo „židle“ a počítat s tím, že jeho odříkávání přinese určité zklidnění, když můžeme použít slovo „klid“, které vedle zklidňujícího efektu daného opakováním představuje určitý emoční náboj ovlivňující silně mentální oblast. Z tohoto hlediska můžeme pro tento druh koncentrací volit slova, která symbolizují svým významem určité pozitivní aspekty života, ke kterým bychom se chtěli přiblížit. Můžeme to tedy být již uváděný klid nebo zdraví, pravda, čistota, štěstí, síla, radost, moudrost apod. Uvedené slovo můžeme také nahradit formulací „jsem klid“, „jsem radost“ atd. Tyto techniky můžeme provádět po dobu zhruba 5 až 10 minut.

b) Předchozí způsob koncentrace můžeme také umocnit soustředěním na vyslovovanou slabiku či slovo, které současně napíšeme na papír a během vyslovování sledujeme pohledem. Zvolené slovo můžeme napsat velkým písmem a jeho provedení věnujeme patřičnou pozornost tak, aby výsledek na nás již na první pohled příznivě působil. Během cvičení můžeme vždy na určitou dobu zavírat oči, soustředit se pouze na vyslovování a po chvilce opět oči otevřít a soustředit se na nápis. Tyto koncentrace provádím v délce zhruba 5 minut.

c) Specifickým způsobem koncentrace na zvuky je mentální nebo hlasité zpívání manter s využitím většinou jednoduché melodie, jejíž charakter výrazně umocňuje účinky koncentrace. Tento způsob byl schválen také organizací UNESCO jako metoda použitelná k léčení některých druhů duševních chorob v rámci terapie v psychiatrických zařízeních.

Zdroj Abeceda jógy

Komentáře (0)