Jak meditovat?

 

Samotný název článku Jak meditovat je tak trochu provokací – tedy alespoň z mého úhlu pohledu.  Odjaktěživa mne totiž fascinovaly nekonečné řady knižních titulů s názvy typu: „Jak být šťasnější / Tři rozhodnutí která vám změní život / Zen snadno a rychle“ atp.  Až někdo vydá „Osvícení v za 7 dní“, bude to trhák.

Nemůžu si pomoci, ale celá věc na mě působí jako dobře rozjetý byznys s nadějí nespokojenců, kteří doufají, že si na základě 150-300 stran „uvaří štěstí“ nebývalé nutriční hodnoty.  Nelze se ale jen sarkasticky ušklíbat – je to naprosto přirozené a lidské, že když po něčem toužíme (a nechme nyní stranou jogínské „nebažit“), chceme vědet „jak na to“, přičemž inspiraci hledáme „tam, kde to již proběhlo“.

Vyčistěte moji hlavu, hned!

Většina lidí na západě, kteří se rozhodnou zkusit tím či oním způsobem meditovat, tak učiní v momentě, kdy se cítí blízko určité meze. Ano, je tu také spousta těch, kteří tak činí čistě pro potěšení, nebo vnímají meditaci zkrátka jako neodmyslitelnou součást osobního rozvoje, ať už cestou jógy nebo jakoukoliv jinou. První jmenovaní mnohdy balancují na hraně „osobního přepalu“. Na vině může být zdánlivě přílišný tlak z vnějšího prostředí – okolnosti jako práce, nároky rodiny, očekávání blízkých atd. Už v této chvíli sestavování pečlivého seznamu vnějších příčin, které mohou za vnitřní neklid, bychom se měli v naší horlivosti zastavit, a zamyslet nad pravým zdrojem mentálního napětí, který se – voilá, nenachází nikde jinde, než uvnitř nás samých. Bez tohoto základního a upřímného uvědomění nám jen těžko pomůže sebelepší kniha z kategorie „jak na věc“ nebo zkušený terapeut či učitel, pokud pasivně čekáme, „až to za nás udělá, když přeci ví jak“.

Budu nad tím meditovat

S meditací je to prekérní – tedy alespoň pro nás, analyticky smýšlející a neustále hodnotící kulturu, která většinu svého počínání odvozuje od základní šablony:  cíl – volba metody – aplikace metody – výsledek – srovnání – vyhodnocení. I když mnohdy nechceme, máme v sobě tento mustr prostě zažitý. Předtím než se o meditaci vůbec pokusíme, potřebujeme vědět „co to přesně je, jak to vypadá, jaké to má benefity, jaká je přesná metodika, jak to dělají jiní pro srovnání atp.“ Je to trošku zákon schválnosti, ale podobným počínáním si pro začátek házíme sami pár klacků pod nohy, motáme se do smyček naší kauzální myslí. Základní patálií je to, že se ztotožňujeme s obsahy naší mentální krajiny, nevnímáme mysl jako užitečný nástroj, ale jako výlučný zdroj všeho, co jsme schopni vnímat. Pod vlivem kusých informací se můžeme domnívat, že meditace je prostě “nějakým hloubavějším přemýšlením ve smyslu anglického to meditate on something“ nebo naopak vyprázdněním mysli, či absolutním zastavením myšlenek – což se nám samozřejmě jeví vposledku jako nemožné. Meditace není v myšlení, ale není zároveň ani jeho potlačením.

Koncentrace/meditace

Na vedené lekci meditace se může velmi často stát, že budete instruováni k té či oné koncentraci – ať už cestou vizualizace, zaměřené pozornosti na dech, části těla, symbolické obrazce (mandaly, jantry) nebo plamen svíce (trátak), mantru, určité archetypy atp. Cílem je zaměření roztěkané opičí mysli, která neustále skáče od jednoho podnětu k dalšímu na jednu konkrétní věc. Jde o zostření pozornosti, zaměření vnímání (dháraná). Tento proces je přípravou, sám o sobě ještě nemusí být meditací. Koncentrace je cestou pozornosti ke středu, je zaměřením mysli. Meditace je stav, který přichází sám o sobě, je dostáním se za mysl. Ve stavu meditace nejste „mimo“.  Pozorovatel splývá s pozorovaným, a vaše pozornost je pozorována. Zní to jako paradox, zenový kóán ve stylu „jedna ruka netleská“. To, že jde celá věc jen těžko pochopit a musí se zažít, je zde kouzelným klíčem.

Sním či bdím?

Každý člověk v meditaci zažívá něco docela jiného a můj učitel vždy varoval před sdílením meditačních zážitků s druhými, protože to samo o sobě vytváří vzorce, předpojaté koncepty. Něco na tom bude. Naše povaha je už taková – když vám kamarád řekně, že v meditaci vidí světelné kreby, s určitou pravděpodobností budete příště fňukat nad tím, že vy nic podobného nevidíte (anebo ho pošlete na neurologii, simulanta). Ve stavu meditace se mění mozková frekvence. Výsledek jedné klinické studie, který kvantitativním meřením skrze EEG zkoumal mozkovou aktivitu meditujících buddhistů ukázal, že je naměřená mozková aktivita vskutku daleka stavu pasivního podřimování. Oproti tomu se jako poměrně zábavný ukázal jiný výzkum, podle kterého až čtyřicet procent meditujících svoji meditaci opravdu prospí.

Meditovat – jen tak

Jak meditovat? Většinou budete vybídnuti k zavření očí a uvolnění celého těla, k zaujmutí nehybné pozice v sedu, aby byla páteř natažená…ale také to tak vůbec být nemusí. Někteří meditující nechávají oči otevřené. V indickém ášramu jsem měla tu čest s jednou slečnou, která opravdu meditovala hodiny s nehybnýma očima dokořán a všechny tím tak trochu strašila. Myslím, že pro začátek bude úplně ideální – když se přestaneme zabývat tím „co a jak“ a prostě to zkusíme. Bez předsudků, bez očekávání, bez předčasných závěrů. Možná se stav meditace dostaví, možná si „jen“ odpočineme. Každopádně bychom u toho němeli moc chrápat kvůli ostatním a ujistit se, že při potencionálním pádu dopředu zaboříme nos do měkkého.

Přijďte zkusit kurz ranní meditace, kterou Vás provede Rám Rattan a uvidíte – anebo taky ne.

 

Komentáře (0)