Posvátné krávy v Indii

Život v Indii se odehrává převážně na ulici a díky tomu se lehce můžete stát jeho součástí. Život nejen ten lidský, ale i zvířecí.  Vlastně život jako takový. Ulice jsou plné všeho. Lidí a jejich výtvorů, kraviček a jejich výtvorů :-), pejsků, opiček a různých jiných zvířátek. Některá jsou nepřehlédnutelná, některá abyste mohli spatřit, musíte se ztišit a dívat.

Opičky jsou drzé až agresivní, a pokud jim nechcete vyjít vstříc a nedat jim něco k mlsu, ukáží vám svou nelibost. Roztomilé jsou jen tehdy, díváte-li se na ně z dálky. Pejskové se přirozeně stanou vašimi věrnými společníky, a když si vás oblíbí, půjdou s vámi i několik kilometrů. Půjdou kamkoliv a možná s vámi zůstanou napořád.

Kravičky, stejně jako lidé v Indii, žijí buďto v blahobytu a je o ně postaráno, jak jsem mohla vidět například v Rishikeshi a nebo strádají, žijí v chudobě. Nic z toho jim však neubírá ani nepřidává na jejich posvátnosti.

Kráva stejně jako matka, ať už naše matka Země nebo naše vlastní matka, živí své děti, proto je posvátná a je jí projevována zasloužená úcta. Je oslavována tak, jak by si zasloužila každá matka. Kráva dává výživný nektar – mléko, žádné dítě by bez něj nepřežilo a navíc obohacuje náš jídelníček o spousty z něj vyráběných pochoutek.

“Miluji máslo, sýry a slaďoučkou šlehačku….mňam.”

Kravské lejno, další produkt (ano produkt, ne odpad!).  Indové jej používají na otop (sušené), úklid a na mnoho dalších nám nepředstavitelných činností. Je totiž (a to jako jediné lejno na světě :-)) antiseptické. Využívá se také (lejno, ale i moč) v ájurvédské medicíně, na výrobu léků a doplňků stravy.

Nejen pro její užitečnost je však kráva posvátná, je to představitelka daru života. Krávy v Indii na rozdíl od těch našich jsou nedílnou součástí společnosti, a tak se kdykoliv můžete propojit s jejich božstvím, pocítit jej na vlastní kůži.

I mě potkalo v Rishikeshi toto štěstí

Jednou, cestou ke Ganze na ranní meditaci a cvičení, šli jsme kolem ášrámku, kde právě probíhalo ranní árati (zpívání modliteb), oslava Krišny, oslava ranního probuzení. Sundali jsme boty a vešli dovnitř. Zpěv v doprovodu různých hudebních nástrojů rozradostnil mé srdce. Tóny zvonů a různých cinkátek nabyly na takové intenzitě, že zcela prostoupily celou mou bytostí. Myšlenky včetně pocitu mého já zmizely. Nebo aspoň v tom randálu nebyly slyšet :-).

Tělo se vibrací hudebních nástrojů tak rozvibrovalo, že nebyly poznat jeho hranice. Jakoby ve spánku opouštěla jsem ášrámek po skončení modliteb a pomalými pohyby sunula jsem své tělo ven. Sedla jsem si na schody vedoucí ke Ganze, které byly hned vedle, a obouvala si boty. Plná tónů ze zvonů, zcela ponořena v rozjímání, ucítila jsem na zádech drcnutí. Otočila jsem se. Byla to kravička, která se přišla se mnou pomazlit, opřela svou hlavinku o mou a lísala se. Rozechvělá z kontaktu pocítila jsem náhle, něžný dotek spojení dvou duší. Já a kravička splynuly jsme v jedno.

Hladké kravské tělo dotýkalo se mého. Skrze dotyky dvou těl, mezi nimiž nebylo rozdílu, obě toužily po lásce, po něze, uvědomovala jsem si sílu tohoto božského okamžiku. Uvědomovala jsem si, že ač pomyslně odděleni našimi těly, nestojí nic mezi námi, jsme propojené duše. Dojemná scéna života samého zastavovala kolemjdoucí, kteří se svými srdci napojovali na projevené božství.

Domů jsem se vrátila s hlubokou úctou ke všemu živému….a s prosbou…

“Prosím tě, člověče, lidská bytosti, z celého svého srdce tě prosím, prosím o velký soucit k našim bližním, k našim duším žijících ve zvířecích tělech. Přestaň zabíjet sám sebe ve jménu čehokoliv. Nech lásku prostoupit tvým srdcem. Probuď své božství. V úctě ke své matce, v úctě k životu.”

Můžete-li, vyslyšte mou prosbu.

Dnes se s Vámi rozloučím slovy Swamiho Sivanandy určenými nám všem.

BE GOOD, DO GOOD . Buď dobrý, konej dobro.

Hari OM