Barcelona Yoga Conference – 3. kapitola

Program BYC byl bohatý, ačkoli se vešel na čtyřstranu prakticky složitelnou do kapsy. Podobě jako u filmů v Karlových Varech se mohlo stát, že se křížily dvě vybrané lekce. Řešení je buď plánovat, protože většina učitelů a instruktorů má lekce každý z festivalových dnů, nebo se umět dobře rozhodovat na poslední chvíli, případně neřešit a brát to, co je zrovna v době, kdy k tomu dojdete, ale pak umět nelitovat, že jstě někoho nestihli nebo neviděli s mikrofonem v psovi.

V rámci dne se dají kombinovat asanové lekce s meditacemi a přednáškami tak, aby zbyla síla na večerní kritany, které přirozeně moc sedět nedovolují. Stíhat jíst je možné, pokud máte jídlo v krabičce nebo pytlíku. Pokud spoleháte na catering na “trhu”, rozuměj stánky v zóně pro stánky, je lepší si na to dát čas a pak si to i vychutnat v klidu chill out prostoru, jak by se řeklo na hudebním festivalu. V areálu je zakázáno kouřit a pít alkohol, ale jak trefně poznamenala jednadvacetiletá Terezka, lidi se zdá se dobře baví.

Kdo je Terezka? Mladá, ambiciózní, našlápnutá a zvídavá holka, která studuje v Anglii a zrovna si střihla rok na Erasmu v Madridu. Na festival přijela v rámci grantu, který využívá o letních prázdninách na zpracování projektu o přínosu jógy a meditace pro život studentů. Od příštího semestru by ráda zavedla u nich na kampusu lekce a skupinové meditace. (Používám už po druhé slovo kampus, ačkoli nevím, jestli to tak je česky srozumitelné. Myslím tím kombinaci studentských kolejí a alma mater v jednom areálu. My to na UK tak neměli. Koleje byly mimo budovu školy v centru Prahy a tělocvična byla dokonce až v Brandýse nad Labem. Na pořádání PSF nevhodné místo.)

Tereza by jednou ráda pracovala pro některou NGO (nevládní organizaci) a asi začne šetřit na učitelský kurz yogy. Stipendium na britskou školu si před maturitou vyběhala na třech místech včetně nadace pana Kellnera. Prázdniny stráví různými brigádami ve Španělku a Angli a prací na projektu o józe, který ji posadí na zadek v ašrámu ve Francii a rozvibruje na European Yoga festival tamtéž, jako že taky ve Francii. Seznámení se s ní byla dobrá připomínka toho, že život je plný dveří, které se dají otevřít.

Inspirativní a nebojím se říct silné setkání bylo na lekci Jeffa Fishera. Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně že je silný, říká můj kluk. Tenhle byl hned zpočátku dost silný, když nám Jeff na úvod představil svou rakovinu. Během další minuty dokázal úsměv jeho ženy Ezgi rozvířit ponurou atmosféru a Jeff mě přesnými instrukcemi k asánám odvedl od lítosti k němu k plnému soustředění se na to, co dělám já.

Před prvním mostem obrátil naši pozornost ke slečně zhruba vprostřed sálu, která stála v urdhva dhanurasaně (most) na eka hasta (jedné ruce), protože druhou měla jen po rameno. To už si lehkost svého bytí díky tělesnému zdraví a vděk za něj uvědomoval a ctil snad každý v tom sále. Jeff i Deb nám ukázali, co to je síla a láska a víra v sebe i v život.

Deb na tom pahýlu měla stejné tetování, jaké mám na kříži. Totiž čínský a japonský znak pro sílu. Vzala jsem to jako znamení a po lekci jsem jí požádala o svolení napsat o ní pár slov. Udělaly jsme fotku a během rozhovoru jsem zjistila, že byla nedávno v Praze na mistrovství v Pole sport (létání u tyče). Pochází z Austrálie, ale žije v Londýně. S postižením se narodila, ale nenechává se jím 32 let omezovat. Věnuje se acro józe a zmiňované tyči. Na facebooku ji najdete jako Deb Roach, public figure. Říkala, že má v Čechách kamarády, které tímto zdraví a zná Olyu Strom, pořadatelku mistrovství, s nímž jsem jeden semestr seděla v lavici na španělštině. Malý svět.

Zážitek z lekce byl pozitivní a silný. O Anusara józe, v jejímž stylu Jeff učí, jsem do té doby neslyšela, a tak jsem se zeptala Googla a byla obohacena o skandál, který hýbal světem před dvěma lety, kdy byl John Friend, zakladatel Anusara yogy obviněn ze sexuálních orgií se studentkami. Anusara kombinuje asány s hledáním vnitřního dobra a tantrickou filosofií (při lekci jsem to nepostřehla, ale cítila jsem se dobře). Nevím, jak to dopadlo s Johnem Friendem, ale Google asi vědět bude, pokud Vás to zajímá.
Fotografie: archiv autorky (Tatiana Vomáčková)
a poděkování také patří:
Wari Om
Patricia Torales
Meg Evans

Komentáře (0)