Kam směřuje jógový boom?

Exploze jogového průmyslu vrcholí. Vypadá to, že lidé, včetně těch, kteří zatím nerozlišují mezi karimatkou a podložkou na cvičení jógy, cítí, jak vibrují energie, i když je tím slovem možná nenazývají. Čím dál tím více lidí se s větší nebo menší formou sebeprezentace otevírá moudrosti přírody a potřebám těla i duše unaveným konzumním způsobem života. Je to ideální prostředí pro jogové učení, a proto není divu, že se s ním roztrhl pytel. Nové studio se někde po republice otevře téměř každý měsíc a většina fitness center už do rozvrhu přidala lekce jógy. Velké sportovní firmy pořádají masové akce, kde se na podložky postaví tisíce bojovníků a na pódium před ně desítky učitelů.

Jóga už není vnímána jako spirituální praxe s prvky woodoo, ale jako cesta ke klidné mysli, štíhlé postavě a možnosti nalezení odpovědí na otázky, jež tisíce let zůstávaly s otazníkem. Na tom by nebylo vůbec nic špatného, naopak, krása pohledět. Když se ale podíváte pozorněji za záclonu okna cvičebny nebo za dveře jogového studia, případně do produkční kanceláře masového jogového eventu, uvidíte v lotosovém květu kromě lásky rivalitu, obavy, vypětí, napětí a obchodní strategie.

Ačkoli jóga prochází obdobím vrcholného zájmu, není to obor, jemuž bylo historicky dáno generovat zisky. Učitel jógy je věčný student, který předává nabyté učení dál s minimálním nárokem na honorář, neb odměnou je mu osvěta a pomoc bližnímu. Osvícený bližní pochopí, že jeho guru musí něco jíst a někde složit hlavu, a tak mu zaplatí, má-li. V šedesátých minulého století letech si tak v Indii mohl dovolit cvičit jen člen bohaté kasty, protože chudí neměli čas ani peníze. Jogovou tradici tak v Indii podle slov B.K.S. Iyengara zachránil zájem západních “turistů”, kteří si ji pak odvezli s sebou domů a pokračovali v jejím fundovaném šíření, zatímco peníze si nadále vydělávali na pracovních pozicích mimo podložky.

Nesporně pozitivní vliv jogové praxe je dlouhodobý proces, a tak ačkoli si získal obdiv západního světa, z jógy se stala populární aktivita až na sklonku století. V Americe, kde je všechno dřív, se už dostavil poločas rozpadu, zatím co u nás jsme na slunném vrcholu. Bohužel je tu jistá pravděpodobnost, že vývoj bude kopírovat americký model, kde jogová studia krachují a učitelé s trochou nadsázky mají hlad jako herci. Učitelů jógy je pomalu víc, než studentů. Konkurence je velká i u nás. Jen tady budete skrolovat minimálně minutu, než dojdete na konec abecedního seznamu registrovaných instruktorů.

Lekce konané přes den zpravidla nemají velkou návštěvnost, protože ti, kdo neučí jógu, pracují. Studia tudíž negenerují pohádkové zisky, o něž by se s učiteli mohla dělit. O víkendech jim navíc klienty odvede hezké počasí, festivaly nebo jogové pobyty, ale majitelé nájem platí i za nevyužité prostory.

Masové akce, kde v už tak nízké ceně celodenní vstupenky je i podložka, studiím ani maloprodejcům jogového vybavení nepomohou. Zvýší se však povědomí o józe a více ji to zpopularizuje. Vybraní instruktoři se stanou celebritami a jejich lekce pak budou nabité k prasknutí, dokud to klienty nezačne štvát, protože s každým láskyplným zvednutím ruky někoho vedle sebe uhodí do tváře.

Certifikovaní instruktoři jógy, jejichž dlouholetá praxe je opakovaně vede k jednomu nebo různým učitelům po celém světě, zaplatili za své vzdělání nejen vysoké částky peněz, ale dávají mu ohromné množství času. V neposlední řadě do lekcí vkládají velký kus sebe včetně toho, že na dobu trvání lekce na sebe berou zodpovědnost za zdraví svých klientů. Jóga není povinná jako školní docházka. Je to volitelný kroužek, za který se platí. Částky nemusí být závratně vysoké, ale měly by pokrýt náklady studia a honorář lektora. Cvičit zdarma na louce je samozřejmě varianta, ale když takovou aktivitu sponzoruje velká firma, která zaplatí honorář kvalitního lektora, budou pak lidé chtít platit za lekce ve studiích? A co když nebude dobré počasí, nechá se postavit hangár?

Jógu učím rok. Do vzdělání jsem investovala celkem čtyři intenzivní měsíce rozdělené do několika kurzů, sedm let vlastní praxe a téměř půl milionu korun.
Nechci mít víc než 7 lekcí týdně, protože taková je moje kapacita dávat klientům pozornost, zájem, radost a lásku. Je jasné, že musím mít jiný zdroj příjmu, a tak mám několik dalších aktivit, které mě baví a dohromady poskládají měsíční plat, který je zhruba desetina toho, co jsem vydělávala ještě před dvěma lety a dobrovolně opustila. Spolupracuju s velkou sportovní firmou, která mi dává krásné oblečení, jen za to, že ho nosím na lekce, které vedu. Nechtějí po mě lekce zdarma ani vystavovat reklamní poutače. Jsem jim za tu podporu opravdu vděčná a vážím si toho tolik, že jsem odmítla nabídku zviditelnit se na akci jiné značky. Mám malé studio, které si na sebe každý měsíc nevydělá a možná ho budu muset v září zavřít, protože jsem si dala rok na zkušební provoz. Vypsala jsem 3 workshopy. Dva z nich jsem nerealizovala pro malý a v jednom případě žádný zájem. Nemám velkou klientelu, ale mám pár lidí, kteří se na mé lekce vracejí. Pro sebe a pro ně to zatím nechám tak, jak to je a pak se uvidí.

Inspirací pro tenhle příspěvěk mi byl blog článek Why Yoga is a Broke-A** Business.

Pozn. redakce: příspěvky v sekci Blogy nejsou stanoviskem redakce portálu Yogapoint.cz