Setkání s Bryanem Kestem: cesta zpátky k józe

„Jóga je mnohem víc, než praktikování na podložce. Dokonce bych řekl, že když nám to, co děláme na podložce, nepomáhá v situacích mimo ní, pak je to k ničemu; je to úplně zbytečný.“

– Bryan Kest, 2006

Říká se (tedy aspoň já to tak říkám), že věci k nám přijdou v okamžiku, kdy je nejvíce potřebujeme. A to se mi také stalo minulý týden, kdy jsem se ocitla v krásných prostorách Lazarská Spirit Space na semináři Bryana Kesta – celosvětově známého a populárního učitele powerjógy.

Nechci tu psát o tříhodinovém semináři, pokud jde o samotné cvičení. Jestliže jste nikdy nezažili jeho hodinu, a je jedno, jaká to je hodina, kde se koná a jak dlouho trvá, tak si přiznejme na rovinu, že po jejím skončení vás pravděpodobně napadnou slova: A do prdele! A pokud jste tam byli, víte přesně, co mám na mysli. Stěží zažijete něco tak podnětného a zároveň tak jednoduchého.

Na začátku nám Bryan vysvětlil, že můžeme cvičit jakoukoli pozici chceme, ale pokud ji neděláme v přítomnosti, klidu a jemnosti, tak všechny pozice jsou jen „blbý“. Dovolte mi však na chvíli přeskočit dopředu. Bryan ukončil hodinu povídáním o vděčnosti. Být vděčný je něco, co se zdá být tak samozřejmé a zaslouží si, abychom tomu věnovali pozornost, ale pravděpodobně mnoho z nás to nedělá.

A jsem si jistá, že když chceme, tak si, bez ohledu na to, jaký právě zažíváme den, vzpomeneme přinejmenším na jednu věc, za kterou můžeme poděkovat, aniž bychom o tom museli usilovně přemýšlet. Myslím, že se všichni asi shodneme také na tom, jak je snadné zabřednout do kolečka neustálého stěžování. Do bodu, kdy si někdy ani nevšimneme, že to děláme. V tomto stavu zacyklení pro nás může být hledání věcí, za které stojí být vděčný, ještě větší výzvou. Pokud nepoužíváme svaly vděku, začnou ochabovat.

A jóga nám pomáhá toto kolečko zastavit. Jóga nás probouzí.

Ale předtím, než Bryan promluvil o vděčnosti, nás podrobil náročnější lekci

Jak s oblibou říká: „Vnášíme svá slepá místa do jógy a dostáváme naši jógu do slepé uličky.“ Věci jako odsuzování, soutěžení, srovnávání se, neklid. Věci, se kterými se všichni do určité míry potýkáme. A teď nás vyzývá, raději než pokračovat v jejich posilování na podložce, abychom místo toho zkusili přistoupit k praktikování jógy s větším pochopením, laskavostí, přijetím a přítomností. Méně reakce, méně ega, méně síly.

Je vidět, že Bryan o těchto věcech pouze „nepřednáší“. On o nich totiž mluví a k tomu dokáže zaujmout i svérázným stylem vystupování, kdy nejde daleko pro ostřejší slovo. Tím dává každému perfektní příležitost, aby si vytvářel soudy, kritizoval a přestal se soustředit… na což v zápětí apeluje. Ano, tak záludný je.

A od chvíle, kdy vstoupíme na podložky, nám také nepřestává připomínat naše „slepá místa“.

Během cvičení nás vyzve, abychom k svému tělu přistupovali s jemným citem. A zároveň se ptá, proč bychom sakra měli dělat cokoliv, co nás bolí.

Dává nám příležitost procvičit si svou bdělost a schopnost koncentrace na daný okamžik. Načež se zeptá, co sakra děláme, když bloumáme očima po sále a sledujeme, kdo právě odchází na záchod.

A najednou vidíte, že jakákoli naše činnost či reakce na podložce ve skutečnosti jen posílí to, jak budeme jednat v každodenním životě. A naše jógová podložka je to nejbezpečnější místo, kde můžeme svléci plášť z mnoha „ne, „ale“, „nelze“ a „nemohu“. Takže volba je na nás – buď do toho spadneme, nebo můžeme začít považovat všechny odvádějící triky naší mysli za zajímavou výzvu.

Bryan k tomu však dodává, že NIC z toho není o tom snažit se o dokonalost, změnu nebo nápravu. Není to ani o tom, co je dobře a co špatně. Je to o uvědomění. Dělaní prvních kroků, abychom si třeba všimli svých mentálních vzorců, které jsme si dosud neuvědomovali. Ať už to jsou bezvýznamné, hloupé návyky nebo větší, škodlivější kritické myšlenky, které se nám honí hlavou. Pointa je v tom, že začínáme jednat a reagovat, aniž bychom se tolik rozptylovali. Je to bdělá pozornost v pohybu. Vše směřuje k více vědomému způsobu života.

Začínáme se probouzet

A věřte nebo ne, když začneme pracovat na tomto větším uvědomění, začneme dělat lepší rozhodnutí. Rozhodnutí, která jsou ohleduplnější nejen vůči nám, ale i druhým lidem.

Jak nám Bryan vysvětlil, když se rozhodneme při cvičení použít sílu a tím si ublížíme, nemůžeme obviňovat nikoho jiného než sebe. Nikdy bychom neměli dávat někomu jinému kontrolu nad tím, co opravdu cítíme jako správné.

To samé platí i mimo podložku. Máme kontrolu nad vlastními rozhodnutími. A i když nemůžeme kontrolovat jednání či reakce druhých lidí, svoje ano. Většinu rozhodnutí sice děláme na základě dobrých úmyslů, ale jsme jen lidé a nejsme perfektní. Můžeme se jenom pokusit udělat to nejlépe, jak v danou chvíli umíme. A vědomě nejlépe. Bdělá pozornost v praxi. K tomu patří také přijetí příjemných i těch méně příjemných důsledků vlastního konání. Nemůžeme po druhých žádat, aby to přijímali za nás.

A v tom spočívá ta náročná práce. Tady je naše jóga. Tady je naše výzva. K tomu nepotřebujeme jógové výzvy na Instagramu.

Po třech hodinách chápete, že Bryan nás uvedl do stavu „hlubšího vděku“. Protože po tom všem jsme doslova zpocení nejen navenek, ale i uvnitř. A když nás požádá, abychom se usadili a v meditaci poděkovali, tak se zákonitě začnou vynořovat „naše témata“. Myšlení se rozplývá. Věci, za které bychom mohli poděkovat a které se nám předtím nezdáli tak zřejmé, jsou najednou jasnější. Vděčnost za těžké chvíle, které nás učinili silnějšími, smutné chvíle, které nás naučili většímu soucitu, za výzvy, které nám umožnili růst. Vděčnost za to, co můžeme dát a nejen za to, co můžeme přijímat.

Vítejte na powerjóze

Ale je zde jedna věc, se kterou s ním nesouhlasím. Bryan říká, že není učitel, ale instruktor. To my jsme si vlastními učiteli. Ano, s tím souhlasím. Jen my víme, co je pro nás dobré. Tohle nám nemůže říct nikdo jiný. A praktikováním jógy se můžeme spojit s naším vnitřním věděním a začít mu naslouchat.

Ale tam nás může dovést jenom učitel. Každý umí dávat pokyny. Zapamatovat si jógové sekvence a správné nastavení v pozicích. Pokyny vycházejí z hlavy, ale učení vychází ze srdce. A to je něco, co se nedá naučit. To je Bryan.

A i přes všechen jeho úspěch a „slávu“ zůstává skromným a normálním chlapem stojícím pevně na zemi. To je jogín.

Můžu mluvit jen za sebe, ale toto je poselství, které jsem si ze setkání s Bryanem odnesla. Ale možná bychom se měli všichni do prdele probudit, nenosit si své stereotypy na podložku a nerozhlížet se při cvičení kolem sebe.

Přidejte opět jógu do své jógové praxe. A možná za to budeme trochu vděční.

FOTO: Prague Spirit Festival

 

Komentáře (0)