Grand Hotel na objednávku

Noční Palma ožívá svým starobylým tajemným kouzlem. Kroky mě dnes večer zavedly do úžasného místa, o kterém jsem ani neměla tušení, že by v tuhle hodinu mohlo být ještě otevřené. Je sice teprve lehce po deváté hodině, ale v muzeích a galeriích obvykle zavřou v 6 a pak musíte počkat do druhého dne. Sedím v proskleném atriu proměněném v kavárnu a restauraci v přízemí nádherné budovy z roku 1903. Dodnes pyšně nese název Grand Hotel, ale už dlouhou dobu se v jejích vznešených prostorách nachází muzeum současného umění. Dýchá to tady tak silně inspirací a Múzami… Snad je to tím propojením energie umění a čarovné noci…

Na kulatém kovovém stolku mi pomalu chladne černý čaj s mlékem a cukrem. Můj oblíbený podzimní ostrovní nápoj. Chutná zrovna tak pohádkově, jako když se po setmění zatouláte do úzkých uliček staré Palmy a necháte se vést jen intuicí a všímáte si znamení, která vás vedou a připravují krok za krokem kouzelnou hru… Opírám se o skleněnou stěnu a z barové židle shlížím dolů na ulici jako z nějaké nebeské výšky. Připadám si tady za tím sklem jako v jiné dimenzi. Tyhle všechny pocity podkresluje muzika, která by v tomto okamžiku nemohla být lepší… A aby to nebylo málo, k baru uprostřed právě přikráčel elegantní starší pár oblečený jako z dvacátých let… Všechno se tak děje, když jdu tudy, kudy mám… Všechno je přesně tak, jak má být, nic bych neměnila, naopak žasnu, protože hra pořád pokračuje, něco připravuje stále nové kulisy, překvapení, bavím se… Jako právě v tuhle chvíli.

Když jsem ještě před hodinou stála tam dole na ulici, tam mimo tento prostor i čas a dostala chuť na čaj a přemýšlela o tom pravém místě k jeho vychutnání, napadla mě přesně tahle esence. Jen esence, nic konkrétního, žádné konkrétní místo, ani ulice… Chtěla jsem chvíli někde tvořit, trochu pozorovat, obdivovat nějakou krásu, něco nového… Věděla jsem v ten moment, jak „to místo chutná“… Myslím, že jsem se zamyslela s hlavou právě skloněnou k zemi, protože když jsem jí hned po uchopení té esence zvedla, stála jsem přímo naproti slavnostně nasvícené budově Grand Hotelu a věděla jsem, že to je přesně ono. Přání se zhmotňují neskutečně rychle. A rozhodně to funguje i na jiné věci, kromě objednávek na místo, kde si co nejlíp užít svůj podzimní čaj…

Ps. Když jsem si do šálku sypala cukr, uhodil mě do očí výrazný nápis „MENU“ na papírovém obalu od toho cukru… Tak mě hned napadá… vybrala jsem si na „vesmírném menu“ jednoduše to, na co jsem v tu chvíli dostala chuť a Vesmír mi to bez čekání a přímo pod nos pěkně sladce naservíroval!

Krásný týden,

Katy