Ohněte své myšlenky

Cvičím jógu. Nepřestává mě ale udivovat, jak jóga cvičí se mnou. V průběhu tří let poměrně intenzivní praxe už se mi naskytlo několik momentů, kdy jsem mohla srovnat reakce svého starého, „nejógového“ já a kdy s radostí sleduju své jogínské pokroky. Nemluvím teď o ohebnosti těla a práci svalů, ale o tom, jak ohebná a pružná je má mysl, když dojde na nejrůznější životní situace.

Jednou jsem zaslechla úsloví, které mi utkvělo v hlavě: život je skvělý učitel – když nepochopíte nějakou lekci, s radostí vám ji zopakuje. Asi jsem se napoprvé nepoučila, takže jsem se po třech letech ocitla v podobné vztahové situaci. V prvním momentu jsem se musela smát ironii osudu. Je to tu zas. Jsem tam, kde jsem byla, nikam jsem se neposunula, nezvládla jsem si nastavit hranice. To snad není možné. Co to všechno znamená? Pak jsem se zasmála znovu. Co už, stalo se, byla to zajímavá zkušenost. Má cenu to dál řešit? Ne, ono to nějak dopadne… Nač se zbytečně vzrušovat. To byl moment, kdy se projevily roky jógové praxe.

Dokola tam a zpátky

Když mě daná situace potkala poprvé, zacyklila jsem se v mentální panice. Přemítání nad tím, proč se to stalo, jak se to stalo, co bude dál a co když nic nebude. V mysli se mi neustále střídaly vzpomínky a zkušenosti z minulosti, s představami o budoucích možných i nemožných scénářích. Výsledkem byl naprostý, vyčerpávající chaos, který nikam nevedl. Moje mysl mě vysávala a připravovala o zbytky energie, trvalo celý další rok, než jsem ze svého „krysího kolečka“ dokázala vystoupit.

O tři roky později

Opakuje se velmi podobný scénář. Trvá mi asi tři minuty, než nad celou záležitostí mávnu rukou. Přijímám ji se zenovým klidem. Žádné zbytečné analyzování minulosti nebo toho, co, proč a jak se stalo. Žádné sebemučení výčitkami a přemítání, jak jsem to mohla dopustit. Prostě se stalo. Tečka. A co bude dál? Prostě uvidím. Tak jednoduché to je. Vyjde to, nevyjde? O tom nebudu přemýšlet. To časem poznám, děj se vůle boží – řečeno troškou jógové filozofie, Íšvara pranidhána (odevzdání se vyššímu principu).

Paradoxně jsem místo potenciálně problematické situace v tu chvíli prožívala „osvícení“ z toho, jak naprosto odlišně reaguji. Tomu říkám klid mysli, tomu říkám svoboda. Jen já rozhoduji, jak mě životní události zasáhnou.

Cesta nikdy nekončí

Projevuje se to i na řešení „problému“. Zatímco chaos a neklid mysli před třemi lety vedl mnohdy ke zkratkovitému jednání a „tlačení na pilu“, s čímž jsem samozřejmě neuspěla, teď se odevzdávám a nechávám věci plynout. A výsledek? Přichází ke mně přesně to, co má. Nehodnotím, naskočila jsem na vlnu lehkosti a snažím se nespadnout zpět do krysího kolečka. Jógová cesta za osvobozením a zastavením změn mysli – čitta vrtti nirodha v jazyce Patandžaliho jógasúter – je celoživotním usilováním. Hodně štěstí v tom vašem, ta námaha za to stojí!

 

Komentáře (0)