Lekce podložkové etiky

Těšíte se na svou lekci jógy. Vejdete do sálu, rozbalíte podložku a pohodlně se usadíte. Pomalu začíná hodina, kterou jste si vyhradili jen pro sebe. Dech se zklidňuje a vaším tělem se začíná šířit pocit uvolnění. Najednou vám někdo přejde přes podložku. Jak zareagujete? Nechá vás „podložkový incident“ v klidu nebo vás zaplaví vlna rozhořčení nad invazí do vašeho osobního prostoru? Co pro nás cizí otisk na podložce vlastně znamená?  

Ať už vlastní nebo vypůjčená, ve chvíli, kdy ji rozložíme na podlaze, stává se podložka „naším“ prostorem. Mění se v magický koberec, který nás odnese do krajiny našeho nitra, pryč od každodenních starostí. Je svědkem našich vzletů i pádů, ať už těch fyzických nebo emocionálních. S důvěrou jí odevzdáváme své starosti, přání, své tělo. Věříme, že nás podrží a nenechá nás uklouznout. Stává se jakýmsi osobním chrámem a svatyní.

Jógamatka jako osobní zóna

Není proto divu, že mnohdy reagujeme podrážděně, když nám tento bezpečný osobní prostor někdo naruší. Z tohoto úhlu pohledu je jógamatka privátní zónou, která by měla být respektována. Dopřát každému kousek jeho osobního prostoru přitom není těžké. Málokdy se setkáváme s tím, že by byl sál natolik přeplněn, že by se nedala najít cesta vedoucí mimo podložky ostatních.

I když tento pohled na věc nesdílíme, zkusme se vcítit do druhých a pochopit jejich touhu po vlastním prostoru. Stejně tak pokud nás lektor vyzve k práci ve dvojicích, zeptejme se toho druhého, jestli mu nevadí, když přijdeme na jeho podložku. Jsou to maličkosti, které mohou zásadně ovlivnit náš prožitek z jógové praxe.

Jeden z dalších argumentů pro respektování „podložkové zóny“ jsou i hygienické důvody. Na podložku pokládáme své tělo, obličej, v některých pozicích dýcháme blízko u podložky. Pokud přes ni přejde X párů cizích nohou, může se na ni dostat nečistota, prach nebo plísně. Toto je ideální chvíle pro připomenutí, že bychom sami měli dbát na čistotu své podložky a pravidelně ji umývat.

Trénujte nepřipoutanost

Na druhou stranu i takové narušení prostoru podložky a z ní plynoucí podráždění je praxí. Přináší možnost pozorovat vlastní pocity a pátrat po jejich původu. Tento prožitek nám může odhalit připoutanost k „našim“ věcem, k „naší“ józe. Možná jsme si z ní udělali svůj malý, posvátný rituál a zlobí nás, že do něj někdo vstupuje. Jóga ale není naše, jóga tu prostě je, pro každého, vždy a všude.

Patanjali v rámci své osmistupňové cesty jógy, vedoucí k nejvyššímu stavu mysli (samadhi), mluví o nepřipoutanosti (aparigraha) jako jedné z věcí, které je potřeba na naší cestě zvládnout. Právě lpění, ať už na materiálních věcech, na výsledcích nebo na vztazích, nás vzdaluje od poznání. Brání nám uvědomit si, jaká je naše skutečná podstata a znemožňuje nám plně prožívat přítomný okamžik. Jóga je o vyrovnané mysli, jejíž klid by v ideálním případě „podložkový incident“ neměl nijak zasáhnout. Zkuste na to pomyslet, až se příště s podobnou situací setkáte.

Co si odnést?

Až přijde na reálnou situaci, zkusme propojit oba pohledy na věc. Respektujme prostor ostatních na lekci, ale zároveň se nenechme vyvést z míry, pokud nám někdo přes podložku přejde. Jóga není jen od chvíle, kdy začneme cvičit, po závěrečné namaste. Přesahuje prostor podložky a praktikovat můžeme v každém aspektu našeho života. Zkoumejte, na čem dalším lpíme a co to v nás vyvolává. Položme si otázku: jaký by to byl pocit, nechat své lpění odejít?

 

 

Komentáře (0)