Mileniálové a jóga

Mileniálové, alias lidé narození v rozmezí let 1985–2000, jsou fenoménem. Články o nich najdete všude a na nejrůznější témata. Jak přemýšlejí? Co a proč jí? Jaké mají problémy? A hlavní otázka – jak na ně zacílit marketing? V té vlně, leckdy absurdních úvah, se nedá jinak, než zkusit jednu také o vztahu mileniálů k józe, přímo z pohledu jednoho z nich. Našla by se nějaká specifika i v téhle oblasti?

Hon na mileniály je pro mileniála samotného trochu nepochopitelnou záležitostí. Proč mají příslušníci starších generací neustále potřebu psát o nás, strkat nás do nějaké škatulky, říkat nám, jak jsme líní a zakomplexovaní? To se totiž ve valné části článků dočtete. Co zkusit jiný přístup a prostě akceptovat, že náš rok narození není diagnóza, ale čistá generační změna, která je tak výrazná, nakolik se svět v oněch dvaceti letech proměnil.

Paradox volby

Ano, připadáme si ztracení, občas nás popadne úzkost a deprese, špatně spíme. Po lekcích jógy se sejdeme v kavárně s dalšími mileniály a filozofujeme o tom, proč tomu tak je. Vyrostli jsme v paradoxu svobody – máme tolik voleb a možností, že nás stresují. Nevíme, jestli v tomto světě uspějeme, nestačí nám dělat to, co se po nás vyžaduje, potřebujeme v tom vidět nějaký smysl a cíl. Náš život není jasně nalinkovaný, jako byl život našich rodičů: někdo jim vybral školu, bylo jasné, že do třiceti se ocitnou ve svazku manželském, s dítětem. Pak dostanou byt, zůstanou v jedné práci tak dlouho, jak to bude možné, pořídí si chatu a podívají se na dovolenou do Jugoslávie.

My si na druhou stranu můžeme zvolit takřka cokoliv. Ale jak? Ze všech stran se na nás valí tuny informací, vzruchů, podnětů, marketingových sdělení a zářivých příběhu z Facebooku a Instagramu. Jak se z toho nezbláznit? Musíme být ve svých volbách a ve svém přemýšlení vědomější. I proto se možná jóga dostává do období boomu a stává se masovou záležitostí. Vznikají nová a nová jógová studia, která plní noví zájemci z řad mileniálů.

Jdeme ještě dál. Nechceme si jen zacvičit, nechceme si jen přijít na hodinu odpočinout. Chceme vědět, proč se dělá zrovna tohle, jaký to má účinek, proč to nedělat jinak, kde si o tom můžu přečíst víc. Jsme zvyklí jít do hloubky a když se rozhlédnu po účastnících jógových lekcí, myslím, že to platí i zde. Alespoň dva z deseti jdou za hranice běžné lekce. Vyhledávají semináře, workshopy a navštěvují jógové školy. To se logicky promítá i do nabídky. Za poslední rok vznikly v Praze minimálně tři nové školy jógy, víkendových seminářů je tolik, že nevíte, co si z nepřeberné nabídky vybrat. Čím dál častěji také slyšíte o lidech, kteří vyrazí za cvičením do Indie, to už se pomalu bere jako standard.

Kam tím směřujeme?

Jóga mileniály přitahuje. Hledáme cesty k populární „mindfulness“. Potřebujeme tak kompenzovat ta kvanta informací, která se na nás každý den valí. Potřebujeme nějaké ukotvení ve světě, kde nevíme, co je pravda a co instagramový filtr. Začínáme chápat, že jedinou kotvou v takovém světě jsme my sami a náš vnitřní prostor. Proto směřujeme tam, kde se s ním můžeme spojit a pomocí čeho ho můžeme kultivovat. K józe.