Kovářova kobyla aneb plíživá deprese

Před několika okamžiky na mě na facebooku vykouklo video, jak jóga pomáhá s depresemi.  Jak využít dech, propojit pohyb a zmírnit příznaky deprese, zkrotit zlost a srovnat energie. Normálně bych to sice úplně nepřehlédla, ale moc bych tomu nejspíš nevěnovala pozornost.

Souhra okolností mě nahlodala a více jsem příspěvek rozklikla. Pro mě osobně žádná novinka, že dech je důležitý a má být propojen s pohybem. K tomu dojde i krátce praktikující celkem brzy. Jen vše umět dobře a nově pojmenovat. Nic objevného.

Dvě otázky

Vyvstaly mi zde dvě otázky. Proč neustále vymýšlíme a pokoušíme se inovovat  a vylepšovat již vymyšlené a funkční? Což jóga v tomto případě opravdu je. Je systémem, ve kterém nemáme prostor inovací a vlastních zlepšováků. Nevymyslíme novější poloviční most, ani turečtější sed a střecha nebude střechovatější. Spíše řečnická otázka…

A druhá- více se mě týkající. Co když trpící depresemi pomoc nepřijímá? V dnešní společnosti je tolik vystresovaných lidí, až bychom horko těžko hledali někoho bez stresu. U někoho to jde dál. Troufám si říct, že deprese se stala bohužel běžným společníkem člověka, asi jako pes. Za psa se nestydíme ve většině případů.

Jóga jako všelék?

Ano, opět je tu jóga, která umí pomoci se spoustou neduhů. Dokáže vaši mysl odvést pozorností jinam, dokáže vás i vaši mysl zaměstnat či zabavit, než naběhnete zpět na svůj režim, do starých kolejí. Sama jsem pouhým pozorovatelem tohoto stavu. Stavu, kdy nic nebaví, vše je problém, všechno způsobuje chaos, strach či zmatky, stav, ve kterém se nelze domluvit a komunikovat. Stav, který dotyčného paralyzuje, ubíjí a možná i zabíjí. Stav, jenž dopadá také na okolí. Okolí, které chce pomoci všemožnými (nejen jógovými) technikami.

Jako lektor jsem poznala celkem velký počet lidí s tímto problémem. Díky józe byli schopni lépe fungovat, snížit dávky léků, cítili se dobře. Chtěli.

Bez zájmu

Jak ale pomoci člověku, který nejeví zájem? Vlastně o nic. Tak proč by měl zrovna o jógu. Chytit za nohu, dotáhnout na značky a přikázat „Cvič!““Teď nádech! Teď výdech!“? Tady ani úžasně pojmenovaná sestava na zmírnění deprese nepomůže. Neodradí naopak? Co uvítat na začátku lekce přítomné se slovy: „Pojďme si všichni zacvičit jednu pěkně antidepresivní sestavu!“ Velká paráda. Hned jdeme na to.

Na blízkou osobu? „Pojď, máš depresi, dáme si pár pozdravů slunci…“. Asi ne.
O to bolestnější je, víte-li, že jógou napravíte hodně neduhů, že ty možnosti a snahu máte. „Jen“ objekt, jehož se problematika týká, nechce a nemá zájem. Nebo možná by i kdesi uvnitř měl, ale nedovoluje mu to vlastní tělo. Zrazuje psychika a tělo ji ještě podporuje. Zrazení na druhou.

Rozhodně nejsem žádný odborník v tomto oboru, nemám nic tomu podobného vystudováno, nepouštím se do hlubších rozborů. Nedělám žádné závěry.
Odpověď, na kolik dokáže jóga pomoci v boji s depresí…? Ráda bych ji znala. Ano, jsou dechové techniky jako nádí šodána (střídavý nosní dech), které nervovou soustavu zklidní a vyladí. Ale jak dlouho by asi musel dotyčný tímto dechem dýchat? Jak dlouho by měl dělat poloviční most dynamicky?

A kruh se uzavírá. Je to o vnitřním chtění? O vnitřní síle tohoto chtění. Máte vlastní zkušenost s depresí a jógou? U sebe? U někoho blízkého? Budu ráda, když se i zcela anonymně o tuto zkušenost s námi podělíte mailem či v komentářích pod článkem.

Pěkné slunečné dny!

 

Komentáře (0)