Jogín rodičem versus domácí praxe

Již delší dobu se odhodlávám sepsat článek o józe z pohledu rodiče (mámy)- jogína. Proč? Moji cvičenci, ve velké míře ženy a především ty s dětmi, se ptají na moji domácí praxi.

Domácí praxe je pěkná záležitost. Pro někoho, kdo praktikuje jógu je to nezbytnost. ALE.

Svoji jógovou praxi bych rozdělila na tři období

První období

To byla doba jen pro mě. Kancelář, jóga, moje zájmy jako kino, pes. Jednoduše řečeno všechno, na co jsem MĚLA náladu. Cvičení doma? Paráda, různé varianty pozic, ráno, večer a „jógové srandičky“, jak si familiárně označuji pozice, při kterých několikrát spadnete, narazíte si nos, ale vlastně se jim zasmějete, protože když přijdete jak na ně, zůstanou ve vás. Můžete zkoušet cvičit podle různých videí, kdy se vám zachce. Co víc! Můžete chodit na různé semináře a vzdělávat se, vyjet, kam chcete…

Druhé období

Nálada by taktéž byla, ale spolu s ní se objevovala únava, nevolnost a narůstající břicho. Ano, byla jsem těhotná. Což  bylo super, ale předem mě nikdo nevaroval, že břicho poroste a i když budu na něco mít náladu, tak to třeba nepůjde, jelikož mi bude špatně, nebo takovou vzdálenost neujdu, nebudu moct dlouho sedět a NE! Vážně nemůžu jít rychleji! I ve druhém období mi jóga byla skvělou společnicí. Jen pomalejší a střídmější.

Třetí období

Možná se mnou někdo nebude úplně souhlasit, ale tady teprve začal hukot. Nálada neustále přetrvává. Co si ale počít s tím malým uzlíčkem? Kdo se ho ujme, když bych chtěla jít cvičit? Partner. Na chvíli. Než přijde pocit hladu. Pokud máte malého nespavce, jako se to zadařilo u nás, situace je ještě složitější. Během šestinedělí jsem si ani tak neužívala hormonální horskou dráhu, jako neustálé snahy naší fenky novorozence poválet a přivítat jejím způsobem (ve skutečnosti ho chtěla sežrat). Dost se odlišoval od mých představ. Rady na chytrém internetu: „Dej psa pryč a máš klid.“, mě neuspokojily. Tudíž jsem dýchala. Hodně a hluboce. To byla má praxe po porodu.

Pak jsem začala cvičit. Plná endorfinů a touhy po předtěhotenské formě. Hned.

Samozřejmě jsem si okamžitě chtěla zkusit plnou chaturangu (pánský klik). Hm. Nešlo. Triceps zmizel. Tak pomalu, od začátku.

Miminko nám nespalo. Opravdu. A když už spalo, VÁŽNĚ jsem neměla sílu ani chuť na jógové srandičky, ani zdravit slunce, ani nic podobného. Jen si odpočinout a najíst se. Po třech měsících jsem opět začala cvičit a vést lekce. Tatínek hlídal nespavé miminko a úprk po hodině domů kojit byl nevyhnutelný- z táty nic neteče (většinou jen pot, když se snaží Matěje uklidnit). Celkem se nám režim ustálil. Matěj zjistil, že maminka dobíjí na hodinách potřebnou energii a on ji pak může vysávat dnem i nocí. Stále má velmi nízkou potřebu spánku. Na můj vkus nulovou.

Ležící a koukající miminko je super, protože ho položíte kousek od podložky a ono tam zůstane. Posléze se začne hýbat. Rozbalíte podložku a už jste na podložce vy, dítko a pes. Partner chybí, protože bývá přes den v práci. Jinak by se zajisté přidal i on.

A jak že vypadá domácí praxe nyní?

Jóga je úžasná záležitost a je sice součástí života mojí rodiny. Bohužel nedokáže vyžehlit, vyprat, uvařit, znovu uvařit, ještě uvařit, nakrmit, vyvenčit psa, zalít kytky, zase vařit…? I člověk praktikující jógu je stále jen člověk. Spánkový deficit u nás doma přetrvává a dle skromného odhadu a zkušenosti vím, že za chvíli začnou v dětském pokoji trápit zuby a nově i růstové bolesti a spánku moc nedám. Matěj mě vidí cvičit, blbneme společně, ale rozhodně to není hodinovka, kdy bych měla prostor jen sama na sebe a vlastní praxi.

Teď se nacházíme v období, kdy jsou mým prostorem lekce. Soustředění na dech, pozice, chvilka, kdy se dobíjím a vypínám z režimu „maminka“. Velmi ráda se pak vracím domů, těším se zase na všechny ty společné chvilky a vlastně i na každodenní kolotoč. A znovu přepínám do módu „maminka“, protože prcek má neustále svoje potřeby a jóga mu je splnit nedokáže.

Nemohla bych jógovat, nemít podporu rodiny, nemohla bych jógovat, kdyby Matěj nebyl takový, jaký je, ale momentálně na domácí praxi není prostor. Takže milé (nejen) maminky, troufám si říct, že jógová praxe se nezhroutí, když si po celodenním kolotoči dopřejete chvilku pro sebe- i to je jóga!

 

Komentáře (0)