Velká (jóg)očekávání

Dala jsem dohromady několik dotazů a konstatování, která se na lekcích objevují a mezi nejčastěji se objevující otázky a výroky patří asi následující: Ale vy jste tak ohebná! Vy máte tak vypracované břicho/svaly na rukách/vy máte rovnováhu/ jak často musím chodit, abych zhubnul(a)/nebolela mě záda/krční páteř/bedra/abych lépe spala/zmizela migréna/zmizel stres/napětí/zmizel špek/natáhnu ruce až na zem/dám paty na zem…?

Všichni chtějí zázraky na počkání, ne-li teď hned a včera už je pozdě. Bez práce

Nechci moralizovat, každý má nějaký ten nešvar v sobě zakořeněný a vlastní pílí udržovaný a podporovaný. Nicméně pokud o něm víme, je to fajn, dá se s tím pracovat. Pokud si myslíme, že všechno za nás změní někdo jiný, chyba lávky. Kdybychom „nešvarovou“ píli vložili do pravidelného pohybu, těla by nám děkovala.

Krásným příkladem zde může být taková obyčejná lekce jógy. Dotyčný se objeví na své první lekci. Možná přemluven kamarádkou, partnerkou, fyzioterapeutem, kýmkoli. Pln očekávání, či bez očekávání v lepším případě, jak všechno bravurně zvládne levou zadní, jak po první lekci přestane vše bolet. Šup střecha, plynule bojovníci, nejlépe hned s odskoky a přískok pokud možno do stoje na hlavě. Na internetu to vypadá tak hladce, plynule a jednoduše. Jóga je jednoduchá, je to válení se na podložce. Všimli jste si, že v dnešní době velká většina reklam v televizi obsahuje jógu? Léky na bolest, výrobky určené na vlasy, matrace, počítače… Jógovat umí všichni.

Střet s realitou

Realita je jiná. Nečekaně. Posaďte se do pohodlného tureckého sedu. Turecký sed se nerovná pohodlný sed. Čůrky potu většině vytrysknou již v počátku lekce právě v tomto pohodlném sedu. Tím výčet rádoby vtipných hlášek od lektora nekončí. Střecha je opravdu hnusná a nenáviděná pozice. Co víc, bolí vás zápěstí, klepou se stehna, z úst lektora slyšíte cosi jako provokaci o odpočinkové pozici a už jen čekáte, až ukápne kapka potu z nosu, aniž by to někdo spatřil.

Prkno? Pohodička, dělá se na kruhových tréninzích. V józe má spoustu krásných variant. Že ta třesoucí se ruka pod vámi nepatří vám? Ale patří! Seznamte se! A za chvíli ji čeká tricepsový klik. Tricepsový od tricepsu. Další klepání. Ufff.

V mysli se perou dva lidé. Jeden, co je celkem příjemně překvapen, že i jóga je náročná záležitost. Tělo se potí a pracuje! Druhý, který je znechucen a má pokořené ego. Chce jít domů.

A to je jen začátek!

Jak jen je to se svaly lektora, jak bylo zmíněno v začátku? Je to tak, že lektor vydržel. Praktikuje častěji a déle než vy, to samozřejmě ano, ale aby byl tam, kde je, pracuje na sobě, na pozicích a hlavně praktikuje a zkouší (což NEZNAMENÁ, že všechny pozice jsou mu příjemné a všechny bezmezně miluje a užívá si je). A tak je to se vším přece. Uměli jste okamžitě chodit, když jste se poprvé zvedli na nohy? Vyběhli jste do prostoru? Těžko:)

Jóga je cesta a je jedno, jestli to berete na fyzické nebo mentální úrovni. Obojí chce trénink. Lektor za vás nic dělat nebude. Lektor vás navede, ukáže možnosti a další je čistě vaše cesta a práce. Je jen na vás, zda se znovu objevíte na lekci a budete chtít na té zatracené střeše pracovat, až se z ní stane odpočinková pozice. Stane, dříve či později, ale stane. A budete z toho mít neskrývanou radost. Pokud budete pilní 😉

 

Komentáře (0)