Historie Ashtanga jógy

Ashtanga je velice starý systém jógy, jejíž historie sahá do doby, kdy byla jóga pouze jedna – Maha Yoga. To až náš moderní svět přišel s líbivými názvy a různými styly, které jsou více či méně fungující. Jedním z hlavních textů, z kterého jóga všeobecně vychází, jsou Patanjaliho Sutry, které popisují cestu osvícení jako osmivětvou jógu. Odtud se odvozuje název ashtanga (ashtau = osm, anga = větev/část). Těchto osm částí, které jsou podstatou ashtangy, tvoří: yamy a niyamy (morální a etické hodnoty), ásana (fyzická část jógy), pranayama (prodloužení dechu), pratyahara (odbourání smyslů), dharana (soustředěnost), dhyana (meditace) a samadhi (osvícení).

Všimněte si, že ásana je pouze jedním z osmi kroků k osvícení. Přesto v dnešní době, je většinou to hlavní, co si lidé pod slovem jóga představí. Pokud pomineme moderní názvy různých jógových stylů, třetí část Patanjaliho jógy – ásana, je hatha jóga (hatha je fyzický aspekt jógy). Proto, každá jóga praktikovaná v jóga studiích je z tohoto pohledu hatha jóga.

Současné pojetí fyzické části ashtangy, tak jak se s ní můžete setkat v lekcích, bylo do západního světa rozšířeno díky Sri K. Patthabi Joisovi, který žil v Mysore, v Jižní Indii a zemřel v roce 2009. Jak se můžete dočíst na stránkách KPJAYI (K. Patthabi Jois Ashtanga Yoga Institute), Patthabiho první západní student byl belgičan Andre van Lysbeth v roce 1964, který o něco později vydal knihu o technice pranayami, ve které Patthabiho Joise zmínil. Tak se informace o Joisovi rozšířila po světě a na začátku sedmdesátých let začali za Gurujim (jak se mu láskyplně říkalo) přijíždět první studenti z Evropy a Ameriky. V tu dobu se stále jednalo o hrstku nadšenců. To se však rapidně změnilo poté, co Guruji zahájil pravidelná turné po světě. Po smrti Gurujiho KPJAI institut převzal jeho vnuk Sharath Jois, který s hlubokým odevzdáním zvládá učit tisíce studentů, kteří každý rok do Mysore přijíždějí.

Pokud bychom se snažili dohledat historii ashtangy ještě dále, došli bychom k významnému učiteli T. Krischnamacharyovi, který byl nejen učitelem Patthabiho Joise, ale také B.K.S. Iyengara (zakladatel Iyengar jógy). Tento velký mudrc odešel v roce 1916 do Himalájí, kde přes sedm let studoval jógu se svým guru Sri Ramamohanem Brahmachari. Jedním z nejdůležitějších textů během Krischnamacharyových studiích s jeho guru byl starověký text Yoga Korunta, který obsahoval uskupení ásán do šesti sérií, vinyasy a informace o správném dechu, drishti a bandhách. Na tomto textu je založeno praktické učení ashtangy jógy a je v současné době stále reprezentováno učiteli, kteří respektují tento tradiční systém jógy. Yoga Korunta byla pravděpodobně napsána před tisíci lety svatým mužem Vamanou Rishim.

Co mají společného ashtanga a vinyasa jóga?

V začátcích Patthabi Jois používal název Ashtanga Vinyasa Jóga, aby zdůraznil aspekt vinyasy v systému ashtangy. Postupně se slovo vinyasa v názvu přestalo používat a dnes se zjednodušeně říká Ashtanga Jóga. Slovo ashtanga, jak jsme si již zmínili výše, reprezentuje následování Patanjaliho jógy, tj. osmi kroků na cestě k osvícení. Vinyasa vyjadřuje praktické (fyzické) pojetí tohoto stylu, kdy je pohyb propojen s dechem, a tím na sebe ásany navazují tak, aby tvořily ucelenou sérii. Proto je ashtanga meditací v pohybu. Pokud se někdy setkáte v rozvrhu s lekcí nazvanou Vinyasa jóga, jedná se o zjednodušenou verzi ashtangy, ve které se využívá dech a pohyb k zachování dynamiky, a kde ásany nemají přesné pořadí.