Jóga a sport

V roce 1960 napsala Elizabeth Haich knihu pod stejnojmenným názvem jako je titulek článku. Kniha vyšla v Maďarsku, Švýcarsku, Německu, USA, Holandsku a Anglii. Byla rozprodána v několika desítkách tisíců kusů.

Co všechno může mít společného sport a jóga. V obojím jde o trénink fyzického těla. Tak ji chápeme my, lidé západního světa. Ale co je doopravdy jóga a co je doopravdy sport. Ještě více specifikuji. Z vlastní zkušenosti chci přirovnat jógu a vrcholový sport. Chci přiblížit to konečné, to, co je pro oba směry cílem, to vrcholné a nejvyšší.

Jóga pochází od starých indických mudrců. Jsou to staletí nazpět. Zdroje uvádějí vznik před pěti tisíci lety a více. První starověké olympijské hry se konaly v roce 776 př.n.l., ale určitě to nebylo poprvé, kdy se předváděla svalnatá těla, trénovaní muži a sportovní rekordy. Jsou to tedy také staletí nazpět. Jóga vznikla v Indii a „sport“ v Řecku. Střetávají se myšlenky východu a západu. Podávám si otázku: „Proč v jednom koutě světa vznikla takováto forma tělesného cvičení a jiném koutě zase taková.“ A nemůžeme říct, že oba směry nebyly spojeny s duchovnem. Jóga si duchovní smysl, který staví před fyzické tělo, udržela dodnes. Ovšem i starověké řecké hry měly své náboženské obřady, které byly neoddělitelnou součástí her. Podívejme se na vše v dnešním čase. A proč si jóga své myšlenky udržela a vrcholový sport nikoliv. Je to tím, že jógu neuchopil „moderní člověk“? Mohu jít dál, proč se nepořádá mistrovství světa v józe? Proč nejsou olympijské hry v józe – jednotlivými disciplínami by mohla být hathajóga, aštanga, vinyasa…Je to nesmyslné? Dnes se pořádají mistrovství světa ve cvrnkání kuliček. Proč by bylo nesmyslné a nereálné něco takového. Ale zpět ke komparaci světa jógy a vrcholového sportu.

Jóga se v první řadě zabývá ovládnutím fyzického těla. Pokud chci dosáhnout mistrovské úrovně v ovládnutí ducha, musím mít pod kontrolou své fyzické tělo. Pokud chci dosáhnout této soustředěnosti, musím ovládat své myšlenky, plnou koncentraci. Dokonalé ovládnutí těla je první stupeň. Může trvat roky, mnoho let. Nacházím spojitosti. U vrcholového sportu může být tělo velmi dobře natrénované. Mohu strávit hodiny denně fyzickou přípravou. Ale pokud přijde závod, mám pouhé minuty, mnohdy vteřiny, abych nakumuloval odtrénovaná léta do své trati – závodu. Musím koncentrovat nejen tělo ale i mysl. A to mnohdy dělá „mistra“. Soustředění na to, co mám tělem provést, vykonat.

Ve vrcholovém sportu jsou pravidla. Jednotlivá pravidla her, závodů, jednotlivých disciplín. V józe jsou také pravidla, řád. Ať už vezmeme Patandžaliho osum stupňů, a nebo knihu – jednu z těch posvátných – Bhagavadgítu (Píseň vznešeného). Sportovec se musí pravidly řídit, pokud chce závodit. Dodržet časy, prostor, velikosti, vzhled… Je tam mnoho nařízení. Jogín má možnost. Je to možnost cesty, která může být čistší. Mně je příjemné, že je to i vůle samotného jogína. Nikdo Vás nenutí, nedostanete žlutou kartu, nebudete diskvalifikování. Ale sami sobě můžete nastavit cestu slušného člověka s pravidly a zásadami, které ctíte. A nemusíte si říkat jogín. A nemusím ani uznávat tato pravidla. Co třeba křesťanství a desatero. Ani já o sobě neříkám, že jsem věřící, ale desatero mohou být zásady slušného člověka.

Co tedy potřebujeme k životu, pravidla, řád a zásady? Potřebujeme. Pravidla a hranice jsou žádoucí. Ovšem i toto dokáže člověk vyhrotit, zničit. Každé politické období přineslo pravidla. Překročení hranic slušnosti a lidskosti bylo první, co se překročilo.

Co tedy přináší lidem sport, jóga, víra, aktivita, život? Každý si vybere svou cestu. Vždy její začátek provází nějaká autorita. Někdo, komu věříme, že tak je to správně. A už se dostáváme k útlému věku. Rodiče jsou prvními, kdo nám ukáže cestu. A kolotoč začíná. Učíme se dobré i špatné. Sport je pro naše tělo přínosný z hlediska fyziologického. Udržení správným funkcí těla. Pro děti v našich oblastech je schůdnější provozovat aktivity západního světa. Tím, že se naučí ovládat své tělo, mohou jít dále. Sama jsem byla vrcholový sportovec, který si rád stále zasportuje,ale s přibývajícím věkem daleko raději nechám tělo v pozicích, dech v aktivitě a mysl v koncentraci. Jóga se stala mojí další cestou. Lidský život se vyvíjí, pokračuje, učí se. Nechte vaše děti poznávat co nejvíce cest, možností.

Sama jsem tedy pro spojení, v našem západním světě, sportu a jógy. Určitě přibude vrcholových sportovců, kteří poznají blahodárné účinky jógy na jejich těle. Celý život jsem brala sport jako soutěž, ne jako radost z aktivity. V současné době se věnuji mnoha sportovním aktivitám, užívám si je, nabíjím se jimi.

A jóga…? Zkuste na svém těle a mysli.