Pěstujte v sobě lásku k jídlu

Neexistuje zdravé a nezdravé jídlo, existuje pouze zdravé a nezdravé myšlení

Možná hned s touto úvodní větou nebudete souhlasit, vždyť přeci nezdravé jídlo existuje! Co takhle smažené hranolky, chipsy, tučný čokoládový dort, nebo sladká coca cola? To jsou přeci nezdravá jídla, to ani nikdo popřít nemůže. Dnešní člověk ovšem neřeší, jestli je nezdravé dát si smažené hranolky, dnešní člověk řeší daleko složitější věci. Je zdravé nebo není jíst maso? Je zdravé nebo ne jíst mléko? A co tepelně upravované potraviny, není zdravější jíst vše v syrovém stavu? A co pečivo? Musíme jíst vůbec tolik ovoce? Neměli bychom jíst pouze to, co můžeme najít a utrhnout v přírodě?

Nikdy neexistovalo na stravování tolik odlišných názorů jako teď

Byla jsem několik let vegetariánem. Dokonce jsem koketovala s myšlenkou stát se veganem. Také jsem si počítala kalorie a nutriční hodnoty, abych nesnědla třeba příliš moc sacharidů nebo tuků. Vždy to pro mě byla cesta plná zákazů a příkazů, která mi nevyhovovala. Každé jídlo bylo nepřítelem mého těla. Muselo splnit všechny požadavky mé hlavy a ještě být natolik dietní, abych nepřibrala.

Milovala jsem sladké a nezdravé jídlo a celé dny byly jenom utrpení v odpírání si těchto pochoutek. Zhruba ale před rokem jsem změnila svůj jídelníček. Můj jídelníček by dnes charakterizovaly tyto věty: Miluji jídlo. Jím hodně. Jím všechno. Jím zdravě. A nemám výčitky.

Nejsilněji jsem tyto myšlenky vnímala s prvními příkrmy mé dcery. Vždyť ona jí všechno! Pochutnává si na každé zelenině, přestože není solená ani kořeněná. A nelze si nevšimnout, s jakou láskou si každé jídlo vychutnává. Kde jsme tyto schopnosti ztratili my dospělí?

Úplně jsme totiž zapomněli, jak chutná obyčejná mrkev. Nejsme schopni pozřít neslané jídlo. Každý dezert si musíme přisladit. Naše chuťové pohárky už nejsou schopné rozpoznat jemné chutě základních potravin. Proto jsem se rozhodla, že radikálně omezím ve své lednici (a žaludku) příjem průmyslově zpracovaných potravin (pokud se jim dá ještě říkat potraviny). Každé jídlo “ořežu” na jeho prazáklad a každý můj chod budou alespoň z 90 % tvořit vždy plnohodnotné suroviny – zelenina, luštěniny, ovoce, obiloviny. Na vedlejší koleji se vyskytuje také mléko a maso, ačkoliv s tímto přístupem ke stravování nemám pocit, že ho potřebuji tak často.

Láska k jídlu = úcta k jídlu

Co vlastně získáte? Lásku k jídlu! Nikdy jsem nevěřila, s jakou láskou si budu pochutnávat na obyčejné rýži, čočce, nebo červené řepě. A je to navíc láska bez výčitek. Tyto potraviny vám uspokojí všechny vaše potřeby a nikdy už nezaznamenáte tu nezkrotnou chuť na sladkou čokoládu nebo slané chipsy. A pokud ano, budete vědět, jak ji vyřešit jinak. Poznáte totiž svoje tělo, jeho potřeby, a ihned rozeznáte, jakým palivem ho doplnit, aby opět dobře jelo. Tohle vše není o zákazech a odříkání si, naopak – mám pocit, že tolik druhů jídla, jako jím teď, jsem nikdy předtím nejedla!

Skutečné jídlo tedy nemůže být nezdravé. Nezdravé jsou jen naše přístupy k němu.

 

Komentáře (0)